Defekt levého zadního kola a proražený chladič v prvních etapách v Africe, to byly jediné dva větší technické problémy, které Lopraisovu tatru v rallye potkaly. "V průběhu jediného dne jsme museli asi patnáckrát zvedat kabinu, lepit prasklý chladič a dolévat do něj kapalinu. Byla to pořádná fuška," vzpomíná Loprais.
Posádka přesto může mluvit o štěstí. "Kdyby nás stejná porucha potkala o dvě etapy později, v poušti, tak bychom skončili," rozpovídá se Kalina. "Vodu bychom tam nesehnali, už tak jsme museli dolévat z našich zásob piva."
Ve snaze smazat velkou ztrátu jel Loprais následující tři etapy zcela nadoraz. "Ještě nikdy jsem tak nedivočil," vzpomíná pilot. "Naštěstí nám pomohl Tomáš Tomeček," zmiňuje se o jednom z největších soupeřů, jedoucímu rovněž na tatře. "Začal se totiž na špici ´honit´ s kamazy."
Ruské vozy rychlé tempo v těžkém terénu nevydržely a pro technické závady musely ze závodu odstoupit. Stejný osud čekal i Tomečka, vedoucího závodníka průběžného pořadí. "Odrovnal tatru na stejném místě jako řidič posledního kamazu Kabirov," připomíná Kalina.
Česká posádka se vyhoupla do čela. A náskok postupně zvyšovala - až na rozdíl osmi hodin. "Ani to nás neuklidnilo," přiznává Kalina. "Navíc jsme museli plnit časové limity i při spojovacích etapách, které jsou taky velice přísné."
Nervozitu závodníků v závěrečných kilometrech stupňovaly i další okolnosti. "Znejistil nás jakýkoli nepatřičný zvuk, který se začal z tatry ozývat," přiznává obavy z technických problému Kalina. "Ve vítězství jsem proto začal věřit až dvě stě metrů před cílem," dodává. "Já až v cíli," uzavírá Loprais.
 Po vítězství v jednom z ročníků Rallye Paříž-Dakar v kategorii kamiónů: Karel Loprais (vpravo), Josef Kalina (vlevo) a Bedřich Sklenovský (uprostřed). |
