"Jestli po mně chcete tajemství dlouhověkosti, tak vás zklamu," omlouvá se Hošek, který se dnes utkává se syny svých někdejších protivníků. "Nikdy jsem si nepřipouštěl věk. To je jenom číslo, které máte v občance, ale nic víc." Pokud je na závodech, celý den nejí, ale když je po všem, pochutná si na plzeňském a pořádném kusu masa. "Čím mastnější, tím lepší," tvrdí autokrosař, kterého lékař vidí jen při povinné prohlídce závodníka.
"Jednou mě doktor pěkně vyděsil. Změřil mi tlak, EKG a pak povídá: Tak to je nenormální. Podlomila se mi kolena. Už je to tady, říkal jsem si. Až potom doktor dodal: Vy máte nenormálně dobré zdraví," vypráví Hošek.
Jízda v autokrosové bugině, skoky po terénních nerovnostech, vypadá zvenčí hůř než rodeo, ale ani pokročilého padesátníka kupodivu nevyčerpává.
"Zkusil jsem jet v motokáře. Nejen že jsem se do ní nevešel, ale fyzicky mě to po pár kolech vyřídilo. Proti tomu je bugina úplný rolls-royce," míní Hošek.
Jeden čas, když se mu soustavně porouchával motor, sáhl frustrovaný jezdec po cigaretách, ale dnes už zase nekouří. "Stejně jako neumím jíst málo, tak jsem ani kouřit neuměl málo. Raději jsem toho nechal," vzpomíná kladenský rodák.
Hubne prý jenom tehdy, když se potřebuje dostat do obleku. Výjimečně si zahraje tenis a procházka jen tak je pro něj utrpením. Svých sto dvanáct kilo ale za volantem prý necítí.
"Říkám si, že bych se sebou měl do jara něco udělat. Uvažuju o posilovacím stroji, v supermarketu ho mají za osm tisíc. Jenže tolik stojí jedna pneumatika, a to je přednější," uvažuje Hošek. "Bojím se, že s posilováním to u mě dopadne jako s rotopedem, který jsem koupil před dvaceti lety. Na tachometru má šest kilometrů." Líný ale není, pořád musí doma nebo v dílně něco dělat, a jak říká - odpočinek, to je pro něj největší dřina.
Co pořád žene Hoška do závodů? "Příští rok mám velkou motivaci. Obhájit evropský titul, což se ještě žádnému Čechovi nepovedlo," těší se. "A jak dlouho ještě budu závodit? Dokud to půjde."
