Proč je účast na X-Games tak prestižní záležitostí?
Je to jen jeden závod v sezoně, jede ho málo závodníků a je těžké se tam dostat. Závodí tam zkušenější jezdci, a tak i trať může být těžší. Je opravdu čest tam být. Amerika to sleduje, každý den jsou v televizi přímé přenosy. Když na ulici v Aspenu řeknete, že jste závodník, lidí chtějí podpisy. Je to událost číslo jedna.
Skončil jste jedenáctý. Berete to jako úspěch?
Jel jsem tam sám úplně bez zázemí a byl jsem vůbec rád, že mě pozvali. Letos dostalo pozvánku jen 24 lidí, což je o 6 míň než vloni. A z těch 24 může vyhrát úplně každý. Furt se předjíždí, trať je strašně dlouhá – minutu padesát, nejdelší, co jsme kdy jeli. Z první rozjížďky jsem postoupil, z druhé bohužel ne. Ale jedenácté místo je slušné.
Jaké máte ambice ve Světovém poháru?
Bylo to vidět ve dvou závodech po sobě. V jednom jsem byl druhý, ve druhém devětadvacátý. A teď si vyberte. V naší disciplíně je všechno otevřené do poslední chvíle. Na stupně vítězů to chce zajet čtyři super jízdy za sebou a neudělat žádnou chybu. Jsme přesně v půlce Světového poháru. Ještě pět závodů a mistrovství světa. V půlce února nás čeká testovací závod na olympiádu ve Vancouveru.
Trénujete ve snowparku v Rejdicích v Jizerských horách. Je tahle trať pro vás reprezentanty dobrou pomůckou?
Je to taková první vlaštovka. Rozhodně nejde o trať rozměrů pro Světový pohár, ale je tady udělaný slušný start. Krosová trať v Rejdicích je ale dobrá pro normální lidi. Dává naději, že se najdou nové děti, které to bude bavit. Je škoda, že tenhle olympijský sport dělá tak málo lidí.
Jste snowboardový profík, nebo máte své zaměstnání?
Cítil bych se asi nesvůj, kdybych jenom jezdil na prkně, rád dělám i další věci. Otevřeli jsme sportovní centrum v Praze-Ládví, kde jsme udělali beachvolejbalové hřiště. Rozjíždíme takové malé byznysy. Ale nejvíc času mi samozřejmě zabírá sport.
Jaký význam má pro vás podpora liberecké Dukly?
Je to jedna z důležitých součástí. Podporuje nás finančně, za druhé tam můžeme trénovat, dostáváme vosky, různé nápoje a podobně. Je to zkrátka moc příjemné zázemí.
Do jaké míry je snowboard dřina? Dovedete si třeba představit, že byste trénoval tvrdě jako běžec Lukáš Bauer?
U nás nerozhoduje tak strašně moc fyzická příprava. Hodně je zastoupená šikovnost a sportovní umění, takže asi trénujeme míň než běžkaři nebo triatlonisti. I když bude kluk třeba tlustej, ale extrémně šikovnej, může předjet člověka, co je na tom mnohem fyzicky líp, což se na těch běžkách stát nemůže. Přesto musí být ve formě, aby pravděpodobnost úspěchu zvýšil.
A co vědecké metody, nebo třeba zdravá strava?
To ne. Nemusíme mít speciální jídelníček nebo přesně změřenou tepovou frekvenci. Ale na závodech je to stejné jako u běžkařů, kolem větších týmů se pohybuje spousta lidí.
Co vás vlastně na snowboardkrosu tak láká?
Zaprvé ho dělám strašně dlouho, ale hlavně je velká zábava jet ve čtyřech nebo jako teď na X-Games v šesti. Člověk vymýšlí, kde soupeře předjet, kde se za koho zavěsit, kde podskočit. Paráda.
A co taktická příprava?
Ta je samozřejmě taky. Ono to možná vypadá, že se jen tak vezeme z kopce, ale dost nad tím přemýšlíme.
Kolik snowboardkrosařů v Čechách se blíží k vaší úrovni?
Ještě David Bakeš a Klára Koukalová. My tři tomu věnujeme hodně času a peněz. Na světových závodech se pak střídají ještě další tři nebo čtyři jezdci.
Může k rozvoji snowboardingu přispět snowpark v Rejdicích, který je snad největší v republice?
Tři roky jsem si stěžoval, že u nás nic takového není. Když jsem byl kluk, tak by mě jezdit na takové trati strašně bavilo. Doufám, že tady z těch dětí nebo juniorů se najde někdo šikovný, kdo by mohl časem jezdit s námi. Je to první krosová trať a já doufám, že nás bude mít kdo nahradit.
Mimochodem, skočil jste si do nafukovacího pytle ExtraBag, který je zdejší atrakcí?
Skočil jsem si jedno salto popředu a musím říct, že je to fakt dobrý. Dá se na tom naučit spousta věcí. Pády jinak strašně bolí, ale tenhle pytel je dobrá pomůcka, když se chce někdo naučit něco těžšího.
Jak velkou metou je pro vás olympiáda ve Vancouveru příští rok?
Samozřejmě obrovskou. Je to největší závod, a když se na takové akci něco povede, je všechno hned jednodušší. Ale špička je furt stejná: můžu vyhrát a můžu být i třicátý. Člověk, který má super formu, udělá jednu malou chybu, a šance je fuč.
Michal NovotnýNejlepší český snowboardkrosový závodník posledních let. Pochází z Prahy, ale jezdí za Duklu Liberec. Vystudoval FTVS na Univerzitě Karlově. Jeho nejlepším letošním umístěním bylo druhé místo ve Světovém poháru v Bad Gasteinu. Třikrát se zúčastnil olympiády extrémních sportů X-Games v americkém Aspenu. Mnohonásobný mistr republiky a Král bílé stopy v kategorii snowboarding. Velká naděje českého lyžování pro olympiádu ve Vancouveru 2010. K jeho koníčkům patří windsurfing, muay–thai, parašutismus či potápění. |
