S fotoreportéry zkraje dne laškuje: "To jsem zvědavý, jak ty fotky budou vypadat. Já jsem totiž večer hezčí než ráno, víte?"
Trojnásobný olympijský vítěz a lyžař s největším charismatem zavítal na tři dny do Prahy.
Program Alberta Tomby je tu nabitý reklamními povinnostmi. Už v osm ráno byl hostem Dobrého rána České televize, vzápětí pospíchal na tiskovou konferenci. Rozhovor pak poskytl třem českým deníkům, včetně MF DNES.
Raději byste si přispal, že?
Jako lyžař jsem měl přísný režim. Teď musím přiznat, že před osmou nevstávám. Ale v Praze se mi líbí.
Prý vám maminka radila, kam jít.
Ani nevím, jestli tu byla jako malá, nebo se to někde dočetla. Ale už dřív mi kladla na srdce, abych se soustředil na Karlův most, že je opravdu krásný. A já tam potom šel, jedl v restauraci a pil pivo. Dodnes si pamatuju tu fotku. Jednou sem přijedu na klidnou dovolenou. Třeba za dva měsíce. A přivezu s sebou sníh. Sněží tady?
Ale ano. Máme i lanovku, na Petřín. Zítra se v ní svezete.
Lanovku? A jak vysoko je ten Petřín? (Dozvídá se, že 350 metrů Zdvihne obočí, usměje se.)
Dokonce chce Praha kandidovat na olympiádu. Vy jste pomáhal s organizací v Turíně. Má Praha šanci?
Ano, mohla by být schopným kandidátem. Ale ještě jsem neviděl sportoviště. Ach tak, vy myslíte letní olympiádu? V roce 2020? Přeju vám to. Turín jako město trochu upadal, ale hry ho rozhýbaly. Pomohly by i vám.
Před turínskou olympiádou jste dokonce uvažoval o návratu k závodění. Proč jste tu myšlenku zavrhl?
Bylo by to moc obtížné. Ne že bych neměl formu. Denně pořád běhám 12 až 14 kilometrů, jen včera jsem vynechal. Byl by to v Turíně grandiózní návrat, vždyť v Sestriere jsem kdysi vyhrál tolik závodů. Ani carvingové lyže by mi nevadily. Bohužel, lyžařská pravidla jsou přísná. Musel bych začínat od začátku, s vysokými čísly. To se mi nechtělo.
Alberto TombaNarozen 19. prosince 1966 v Castel De Britti, syn magnáta v textilním průmyslu, svobodný. Trojnásobný olympijský vítěz: Calgary 1988 – slalom a obří slalom, Albertville 1992 – obří slalom. Celkem pět medailí ze ZOH. Dvojnásobný světový šampion: Sierra Nevada 1996 – slalom a obří slalom. Absolutní vítěz Světového poháru 1995 (bez startů ve sjezdech a super G!). Vítěz 50 závodů SP: 35x slalom, 15x obří slalom. Víc prvenství mají jen Švéd Stenmark a Rakušan Maier. Přezdívky: La Bomba, Mesiáš, Elvis na lyžích. Bývalý karabiniér. Zahrál si policistu ve filmu Beran Alex. Propagoval parfém Indecente i spodní prádlo, má reklamní smlouvy s firmami Fila a Rossignol, byl ambasadorem turínské olympiády 2006. Sbírá vína, má kormidelnické zkoušky, jezdí na motocyklu. Spolupracuje s UNICEF, pomáhá postiženým dětem. |
Nepostrádáte adrenalin, který jste cítil, když jste se řítil skrz slalomové branky?
Nahrazuju si ho rozhovory s vámi. Ne, vážně. Adrenalin, který jsem cítil, když jsem stál na startu závodu, se nedá nahradit – a vlastně ani popsat. Jste nahoře nad svahem, úplně sám, musíte ze sebe vydat maximum a modlíte se, aby vás nepodrazilo počasí. Zvláštní pocit...
Když jste závodil, konkuroval jste doma v Itálii i fotbalu. To u vás málokdo dokáže, že?
A koukám, že jsem u vás na první stránce novin. Přitom jste hráli fotbalovou kvalifikaci. To je výborné. Vždycky jsem se snažil, aby lidé chovali v úctě i ostatní sporty, aby se pořád jen nehonili za tím míčem.
Jak teď vypadá váš obyčejný den?
V jakém ročním období myslíte? V létě si užívám pláží. Po třiceti letech na horách bych rád strávil třicet let u moře. Často jsem na horách nastydl, občas jsme závodili i v minus třiceti. V televizi takový mráz nevidíte, ale my ho pekelně cítili. Teď jsem si pořídil dům na Sardinii, mám rád teplo. Také cestuji. A hlavně poznávám v sobě Alberta.
Jaký ten Alberto doopravdy je?
Pojďte se mnou na večeři a uvidíte. Alberto je obyčejný kluk z vesnice, co se rád směje.
Přál byste si někdy žít bez "značky" Alberto Tomba.
Jasně. I mou matku někdy mrzí, že to tak není. Jasně, je spokojená a hrdá. Ale oba si uvědomujeme, že bylo zneužito jméno Tomba i moje image. Možná jsem věřil někomu, komu jsem věřit neměl.
Jak to myslíte?
Měl jsem dvě olympijská zlata už jako hodně mladý. Novináři pořád hovořili o tom, že jsem karabiniér, že jsem chodil s italskou miss, že jsem jezdil ve ferrari. Nakonec jsem měl tři olympijská zlata a dvě z mistrovství světa. Pak se kromě lásky a obdivu setkáte i s nenávistí k člověku, který podle někoho vyhrál příliš mnoho.
Kdy jste závist pocítil nejvíc?
Spíš mě mrzelo, že někteří novináři se bavili tím, že napsali pravý opak nebo něco jiného, než jsem řekl. Nemuselo to být vyloženě negativní, ale třeba směšné nebo zesměšňující. Mrzelo mě to tím víc, že jsem jim vycházel vstříc.
V čem je největší rozdíl mezi Albertem a někdejším Tombou?
Alberto se popisuje takový, jaký je. Alberto Tomba už byl popsán od A do Z. Jako závodník, občan, playboy. Vše smontované tak, aby se noviny dobře prodaly. Po vítězství jsem šel slavit do lokálu a všichni říkali: Tomba chodí po hospodách. Tři roky jsem byl zasnoubený s italskou miss, ale povídalo se, že před každým závodem spím s nějakou holkou a pak vyhraju. To nebyla pravda.
Když jsme u žen, stále jste svobodný. I v 39 letech.
Když mi tu nějakou dívku seženete, začnu možná o svatbě uvažovat. Žertuju. Vím, bude mi čtyřicet, měl bych si hledat ženu svého života. Ale zatím na to myšlenky nemám.
Když jste ukončil lyžařskou kariéru, zkoušel jste hereckou. Zůstalo však u jediného filmu. Proč?
Byla to zajímavá, dobrá zkušenost. V Itálii jsem tři měsíce po skončení kariéry natáčel roli karabiniéra se seriózní tváří. Jenže takový já nejsem, nebyla to moje parketa. Navíc pár lidí mi ani herectví nepřálo. Říkali: Má medaile, proč by měl být ještě hercem? Ten film nebyl zlý, šel i do kin, ale v létě, kdy je hluchá sezona. Nevěděl jsem tehdy, jak v tom chodit. A dnes už je asi film pro mě uzavřená kapitola.
A co třeba závodní auta? Nelákají vás jako další lyžaře Ghedinu či Alphanda, vítěze Dakaru?
Řídím 22 let a řekl bych, že dobře. I na italských silnicích, které nejsou vždy bezpečné. Nikdy jsem nikomu neublížil. Jen mě mrzí, jak jsem kdysi s majáčkem předjížděl kolonu. Ale na závodění jsem robustní. A ještě něco.
Povídejte.
Nemám potřebu jezdit dvoustovkou nebo třeba někde v poušti. Ve sjezdu jsem taky nezávodil. Ne proto, že by maminka měla strach, ale protože to není moc bezpečné.
|
Kamarád: Za vtipy hodně zaplatil P r a h a (bb) - Dvacet let provázel Alberta Tombu jako fanoušek. Pak se stal jeho přítelem. Francesco Russo, kterému Tomba přezdívá "Chicco", tedy zrno či bobulka. "Koupil si dům nedaleko ode mě. Chodíme spolu sportovat a taky do obchodů, Alberto nakupuje rád," líčí kamarád trojnásobného olympijského vítěze, do jehož restaurace Tomba často chodí. Zatímco slavný slalomář běhá denně 12 až 14 kilometrů, Russo zvládne tak devět. "Ten závodnický motor v něm je hodně znát," říká. Vybaví si spoustu věcí, které svět o Tombovi možná ještě neví. 1. Za rok se naučil velmi dobře anglicky i francouzsky. 2. Je čestným sommeliérem jednoho vinného sklepa. "O víně mluví mnohem víc než o lyžích." 3. Má lodní průkaz pro námořníky, kteří vyplouvají na širé moře. "A taky nesmím zapomenout na všechny benefiční akce, chodí třeba za dětmi do nemocnic." Ožení se někdy jeho přítel? "Asi ne," míní Russo. Lyžař si totiž nikdy nemůže být jistý, zda žena chce jej, či jeho slávu. "A v dobrém říkám: žít vedle něj není úplně lehké. Když prožívá emoce, chce být sám. Chce rozhodovat o svém životě. Možná kdyby potkal ženu, která by stála za ním, hýčkala ho, starala se o něj. Otázka je, jestli by ho to po čase neunavilo." Oženit se? To je jako nedojet slalom P r a h a (tm) - Říkali mu La Bomba, Mesiáš, El Maestro, Mesiáš na lyžích. "Když Tomba jede, Itálie prožívá celonárodní orgasmus," tvrdili italští novináři. U trati se svlékl do slipů, udělal stojku, líbal fanynky. "Lidé chtějí show, tak jim ji dávám," říkal. Přes den knokautoval branky, v noci řídil divoké party. "Udělali ze mě rváče, pijana, děvkaře, tlučhubu, hulváta, žrouta a blbce. Také jste slyšeli to úsloví: Večer jako bomba, ráno jako Tomba?" uchichtl se. Na olympiádě v Calgary mu dala košem Katarina Wittová. Tehdy oznamoval: "Změnil jsem postoj k ženám. Dřív jsem býval se třemi dívkami do pěti ráno. Teď si užívám s pěti dívkami do tří." Poštou mu přicházelo nespočet nabídek k sňatku. Jen nad nimi mávl rukou. "Na dopisy a nářek od holek z celého světa neodpovídám. Co byste dělali vy, kdyby vám od nich chodily takové obludnosti jako obraz Lorenza Magnifika Medicejského, jenže s mou hlavou?" Instituci s názvem manželství se vysmíval. "Oženit se? To je jako nedojet slalom." Dodnes zůstal svobodný. Jen mezi brankami prý Tomba na ženy zapomínal. "Když trénuju, můžete přede mě postavit Ornellu Mutiovou nebo Nastasju Kinskou, je mi to jedno. Ani to se mnou nehne." Jeho ďábelské jízdy ve druhém kole přiváděly soupeře téměř k šílenství. "Až budu chtít udělat ze závodu drama, dám soupeřům na startu tři vteřiny náskok. Zatím jim dávám jen jednu," furiantsky prohlašoval. Vlastní chybu nikdy nepřiznal. "Když vypadnu, tak jsem byl většinou rychlejší než moje nedokonalé lyže. Firma Rossignol mi totiž dává místo lyží prkna od sudů," řekl jednou, ušklíbl se a dodal: "Ale protože mám ve smlouvě, že nikdy nesmím kritizovat Rossignol, rezolutně to popírám. Rossignol mi dává nejlepší lyže na světě." Tehdy oznámil, že končí. Později litoval. "Odešel jsem příliš brzy. Měl jsem si dát jen pauzu." Ještě v roce 2005 uvažoval o návratu na turínské olympiádě. Co na tom, že jeho sport mezitím ovládly carvingové lyže. "Jako kdybyste si vzali dva snowboardy a nasadili si je na boty. Ale dejte mi půl roku a budu stejně dobrý jako nejlepší Italové," říkal, ke comebacku se však neodhodlal: "Musel bych v žebříčku začínat od nuly. Startovat s osmdesátkou na zničené trati? To si snad nezasloužím." Američan Bode Miller kdysi řekl: "Chci být druhým Tombou." "Prosím, klidně. Mně stačí, že já byl prvním Tombou," zasmál se Ital. Stejně dobře věděl, že ho nikdo napodobit nedokáže. |
 Alberto Tomba |
