Pravidelně každý rok se potkávali ve sportovním středisku v Lomnici nad Popelkou. "V sobotu před čtrnácti dny jsem s ním mluvil, než ho odvezli do špitálu. Už moc nemohl mluvit, zadýchával se. Tak jsem říkal: Tak buď ticho, budu kecat já," řekl Zdeněk Remsa.
Byl to jejich poslední rozhovor. O nejslavnějšího člena skokanské partie úspěšný trenér přišel, Jiří Raška zemřel v pátek 20. ledna. Jak na něj Remsa vzpomínal?
NA RAŠKOVU POVAHU. "Byl veselý kluk, ale spíš tišší, přemýšlivý. Uměl se dobře pobavit, byl kamarádský a držel s klukama. Já jsem zastával princip: všichni za jednoho, jeden za všechny. Nikdy jsem jim nic nezakazoval, ale museli makat. Dělat večer bordel, to umí každej, ale ráno vstát a makat, to je důležité."
NA RAŠKOVU PSYCHICKOU SÍLU. "Před olympijskými hrami v roce 1964 vyhrál závod v Cortině a já chtěl, aby zůstal na olympiádu. Dokonce jsem nabízel, že sám odjedu, aby měl místo, ale vedení rozhodlo jinak a poslalo ho domů jako přebytečného. Vážil jsem si, že nehodil flintu do žita, začal pak ještě víc trénovat a chtěl ukázat, že je dobrý. Věřil jsem, že v Grenoblu bude na medaili."
Zemřel Jiří Raška |
NA ZLATÝ OLYMPIJSKÝ ZÁVOD. "Viděl jsem, že jeho forma graduje. Večer předtím jsme byli v sauně, za což nás všichni ostatní obdivovali. Ale my byli zvyklí, užili si sauny, ráno se vzbudili zdraví a šli do boje. Řekl jsem: ´Kluci, musíte bojovat. Ale byl bych rád, kdyby někdo stál na bedně.´ Po prvním skoku jsem mu říkal: Hlavně nebuď brzo na odraze, stihni ho na poslední moment."
NA TRIUMF V GRENOBLU. "Byl jsem nervózní, na druhý skok byly na nájezdu dvě stopy. Jedna stará, druhá nová, ale usmekaná. On se mě furt ptal, jakou má jet. Váhal jsem a nakonec rozhodl pro starou. Ale ty nervy, co jsem měl!"
NA OSLAVY OLYMPIJSKÉHO ZLATA. "Po triumfu v Grenoblu žádné moc nebyly, hned jsme museli trénovat dál, čekal závod na velkém můstku. Až doma byla sláva ve Frenštátě, odkryli mu památnou desku. Já dostal šest tisíc a on myslím dvanáct tisíc korun."
