V pozici muže, od kterého se čekají velké věci, se jeho svěřenec ocitl i na mistrovství Evropy v Římě. Až do závěrečného dne Češi na cenný kov čekali. Právě on byl poslední nadějí.
A zvládl to, takže zároveň potvrdil i další slova trenéra: „Už je matador. Tlak se naučil odfiltrovat a nezamává s ním.“
Vadlejch ve středu od třetí série skutečně kráčel za umístěním na pódiu. Zprvu se zdálo, že bude bronzové. Jenže pak? Poslední šestý pokus mrštil do vzdálenosti 88,65 metru a rozhodl o zlatu. Vůbec prvním z vrcholných akcí.
„Neskutečné, čekal jsem na něj celý život,“ jásal třiatřicetiletý šampion a v rámci oslavného kolečka se pochopitelně vydal i k Železnému, jenž ho sledoval na tribuně.
Konečně zlatý Vadlejch: Sen. Na tenhle moment jsem čekal celý život |
Výjimečný pracant
Nejcennější kov sice získal poprvé, velkých medailí má ale spoustu. Po stříbru a dvou bronzech ze světových šampionátů, stříbru na kontinentálním a dalším druhém místě na olympijských hrách šlo už o jeho šestou z největších akcí.
Právě konzistentnost Železný vypichuje: „Tu já třeba neměl. Buď jsem hodil daleko, nebo jsem měl špatný den a nelétalo mi to. Kuba má výhodu, že i když den nemá, hodí solidní výkon na 85 či 86 metru. Přesně jako loni v Budapešti, kde se necítil dobře, ale stejně hodil 86.“
Za stabilitou výkonů nevězí nic složitého. Talent? Jistě. Kouč připomíná, jak už v osmnácti letech Vadlejch házel daleko a v devatenácti zapsal 84 metrů. Jenže pouze nadání by nestačilo.
„Měl i období, kdy s oštěpem bojoval, selhával, někteří se mu pošklebovali,“ vzpomíná kouč. „Ale bylo jasné, že v sobě velké výsledky má. Propracoval se k nim hlavně dřinou. Je profesionál.“
Prý absolutní. Nejde jen o čas strávený na tréninku, ale i ten mimo něj.
Každé ráno cvičí, dbá na stravu, regeneraci. Železného rovněž udivuje, jak pečlivě si vede statistiky o veškerých výkonech.
„Třeba ví, že v únoru 2022 na tréninku skočil trojskokem 10,20 metru. Říkám mu: Sakra, tohle neřeš, ne? Jenže on si na tom zakládá. I tady je vidět, jak pečlivý je. Ani já takový profík nebyl,“ pousměje se Železný.
Těžko hledat v reprezentaci podobně zažrané sportovce.
„Kdyby u nás byli všichni jako on, tak medailí budeme vozit daleko víc. I co sleduju mezinárodní závody, tak jemu podobní, co si řeknou, že budou dobří, a udělají pro kariéru všechno, jsou výjimkou.“
Ještě jeden velehod
Statistiky osobních rekordů musel Vadlejch letos mockrát přepisovat. Sám říká, že mu v přípravě vyšlo skoro vše a při tradičním soustředění v Jihoafrické republice házel jako nikdy v tuto dobu. „Věřím, že mám natrénováno za dva lidi,“ hlásil, když se z dalekých končin vracel.
„Zůstal zdravý. To je to hlavní,“ má jasno Železný. „Odtrénovali jsme všechno, co jsme mohli.“
 |
I ve svých třiatřiceti letech by se podle kouče stále mohl v některých ohledech posunout. Je ale otázka, jestli by se mu to vyplatilo. „Musíte totiž udržet balanc. Už teď má obrovskou sílu. Kdyby ji ještě zvýšil, mohlo by to být třeba na úkor skočnosti. Letos je ve všech parametrech dobrý. Skákalo mu to, běhalo, je silný. Takže ideál.“
Evropský šampionát byl pro Vadlejcha spíše předkrmem. To hlavní pochopitelně přijde na olympijských hrách.
Právě jim podřizuje celou sezonu a omezil kvůli nim i program. Zatímco před loňským vrcholem v podobě mistrovství světa v Budapešti závodil devětkrát, před Paříží ho čeká jen pět startů.
6. den ME: Vytoužené zlato pro oštěpaře Vadlejcha, zvítězil posledním pokusem |
„Nechci říct, že by mě loni zrazovalo tělo, ale spíš chuť nebyla taková,“ vysvětlil oštěpař.
S čímž Železný souzní: „Sám jsem to tak měl. Je lepší mít v předolympijské sezoně víc závodů a v olympijském roce naopak starty omezit a připravovat se jen na hry. Aby šlo o cílený krok. Vždycky říkám, že olympiáda je olympiáda. A vrhy jsou takové, že si něco snadno můžete udělat a za měsíc už se dohromady nedáte.“
On by si v dobách, kdy sám závodil, klidně naordinoval i méně startů. A třeba by vynechal i Řím. „Ale já jsem jiný somatotyp. Byl bych rozbitý a nedal bych se dohromady. Kuba je jiný, chtěl házet tam i tam a obojí může dopadnout dobře,“ říká.
Kromě druhé olympijské medaile má Železný s Vadlejchem ještě jeden velký cíl: „Přál bych si, aby jednou, až v závodě hodí třeba 88 metrů a bude mít jistotu, to pořádně rozkulil, rozeběhl se co nejrychleji a udělal něco mimořádného. Moc bych si přál, aby mu jeden hod v životě strašně uletěl, ještě víc než na jeho rekord 90,88 metru.“
Načež se zasní: „A kdyby se mu povedl v Paříži… „
