Skokan Koudelka trávil koronavirový čas s rodinou a zvedal činky

Uplynulá sezona mu sice kvůli pandemii koronaviru skončila trochu dřív, nepříjemné období to však pro něj nebylo. Skokan na lyžích Roman Koudelka mohl strávit více času s rodinou a během pauzy se mu navíc narodil druhý syn Adam.

„Čas s rodinou jsem si užil docela dost, ale musím říct, že je to docela náročné. Veškerý čas teď trávím v posilovně nebo se starším synem Karlem,“ svěřila se dlouholetá česká skokanská jednička v rozhovoru na svazovém webu. 

„S ním jsem opravdu od rána až do večera, takže toho času, co jsem s ním teď strávil, jsem možná nestrávil za celou dobu, co se narodil. Je to strašně příjemné, už mu budou čtyři roky, je s ním větší sranda a je to takové pohodovější.“

Zatímco celá země byla kvůli viru zavřená, Koudelka mohl doma v Lomnici nad Popelkou v klidu trénovat. „Máme tu posilovnu, od které mám klíče, takže jsem chodil vždy od půl osmé či osmé ráno na trénink, kdy jsem tu byl úplně sám,“ řekl vítěz pěti závodů Světového poháru. „Naopak si myslím, že to pro mě bylo i lepší, protože jsem mohl být doma a byl jsem víc v klidu. Nějak mně to nevadilo.“

Přípravu v posilovně zaměřil na velké objemy a práci s činkami, střídal to i s dynamickým tréninkem. „Je to taková ta neoblíbená část, kdy si všichni myslí, že skokani skončí sezonu a mají volno, mají pohodu, tak právě my zažíváme ta největší muka, ale pak o to víc se těším na ten můstek,“ podotkl zkušený reprezentant. 

Skokany v příští sezoně čekají hned tři vrcholy: Turné čtyř můstků, mistrovství světa a odložený světový šampionát v letech na lyžích, který by se měl uskutečnit netradičně už v prosinci. „Mám rád Turné čtyř můstků a klasické mistrovství světa. Lety nejsou úplně moje disciplína, takže ty nechávám tak trošku v ústraní. Ale už jsem byl přesvědčen i o tom, že když skáču dobře a jde mi to, tak i na letech mohu bojovat o hezké umístění. Takže určitě nehážu flintu do žita,“ říká Koudelka.

Před loňskou sezonou prohlásil, že se na ni připravuje, jako by měla být jeho poslední. Letos by mohl zopakovat stejnou větu. „Bude mi jednatřicet a ve Světovém poháru už nepatřím mezi mladíky. Nikdo neví, co bude za rok, za dva,“ uvědomuje si lomnický skokan. 

„Loni to určitě nebylo myšlení takové, že bych chtěl skončit po sezoně, ale nikdy nevíme. Mám prostě doma rodinu a od ní se odjíždí čím dál hůř. Je to těžší a těžší, takže z toho důvodu nikdy neříkám, že budu závodit ještě pět let.“