Olympijská sezona končila v rodině Záhrobských přestřelkami po ose otec – dcera. Neobáváte se této vyhrocené situace?
Osobně pana Záhrobského neznám. Velmi si ho vážím coby trenéra, který vychoval tak dobrou lyžařku. Jejich vztah neřeším. My máme se Šárkou přesně daný program a cíle, k nimž směřujeme.
Býval jste coby kouč silnou osobností. Budete takový vůči ní?
Když závodníka vychováváte, musíte být vůdčí osobnost. Ale jakmile už je lyžař na Šárčině úrovni, komunikace nesmí být shora dolů formou přikazování. Musíme komunikovat na stejné rovině. Rozhodně jí nebudu rozkazovat.
Tak tomu bylo i v závěru kariéry Olgy Charvátové?
Zhruba. I když někdy jsem v objemu tréninku neustupoval. Škoda, že Olina skončila tak brzy. Ale poslední sezonu završila jako čtvrtá žena celkového pořadí svěťáku.
Charvátová se vyvinula z výborné slalomářky ve výbornou sjezdařku. Může podobný proces nastat i u Záhrobské?
Jistě. Takových příkladů je spousta, vemte si třeba sourozence Kosteličovy nebo Millera.
Jenže ona se do tréninků sjezdu nikdy příliš nehrnula.
Pokud chce dál jezdit kombinace, musí pořádně trénovat i sjezd. Jinak by to bylo moc riskantní. Myslím, že se dokážeme dohodnout na spolupráci i se silnými týmy.
