Na odměnu jsem zapomněl. Kolik to je?

Düsseldorf, Praha - Seděl na zemi u postele, protahoval se, pak sáhl po telefonu a vyprávěl, jaké to je, když lyžař poprvé doběhne druhý ve Světovém poháru. „Mám hlad jak zavalený horník,“ řekl Martin Koukal po náročném sprintu, jenž se jel na umělé trati v Düsseldorfu.

Říkal jste, že do Düsseldorfu jedete na výlet. Jak se zrodil životní úspěch?
Já se na první závod fakt nijak zvlášť nepřipravoval. Ve srovnání s loňskem jsem jel skoro z ničeho.

A loni jste nepostoupil ani z kvalifikace. Škobrtnul jste v zatáčce.
Teď jsem neudělal špatně nic. Ani ve finále, i když jsem prohrál s Larssonem.

Na Larssona jste neměl?
Ne! Trať mu sedí. Projede esíčka, blíží se na velblouda, jak říkáme hrbům, pak zabere a ujede všem. Udělal to i se mnou.

Ve finále proti vám stáli tři Švédové. Neutlačovali vás?
Ani ne, jel jsem první. Pamatoval jsem si, jak tu loni Švédové vyškolili Nora Hetlanda. Zblokovali ho a vyšachovali ze hry. Věděl jsem, co musím dělat.

Senzačně jste vyhrál mistrovství světa v Itálii, ale Světový pohár nikdy. Jaké to bylo po závodě?
Normálka. Dostal jsem plyšového tygra, byla tiskovka, dopingová kontrola a pak na hotel.

Copak jste zapomněl na odměnu?
Až v autě jsem si to uvědomil. Zajdu si pro ni později, nebojte. Ani nevím, kolik to je (10 tisíc švýcarských franků - pozn. red.). Museli byste zavolat Lukáši Bauerovi, ten už byl dvakrát druhý. Já ještě ne.

A je to hezký pocit?
Je. Hlavně kvůli tomu, že vím, že jdu po správné cestě.

Asi jste si sobotu užíval.
Taktika byla jasná: vyjet první, stupňovat tempo, všem cuknout a pak si závod pohlídat. Ani jednou jsem nejel podlahu, úplně naplno.

I lyže vám jely bezvadně, že?
Bára, můj nový osobní servisman Honza Baranyk, je známý tím, že umí výborně namazat na vodu, na vlhko. Závod v Düsseldorfu je netradiční. Jede se kolem řeky, sníh rozvážejí nákladní auta.

Vyhovuje vám to?
Je to opičárna pro lidi. Když se před závodem rozjíždíte po nábřeží na kolečkových bruslích, připadáte si jako exoti. Sníh je jen na trati. Dělali jsme si srandu, že jde o nejproslulejší závod světa na kolečkách.

Déšť vám nevadil?
Ani ne, jen jsem si sundal brýle, abych viděl na cestu. Jak jsem pidlovokej, nevidím, když mi na brýle padne první kapka.

Není vám líto, že Světový pohár má teď měsíc pauzu?
Ne. Budu si jen tak lyžovat. V sobotu letím za trenérem Skogem do Švédska na testy a pak se uvidí. Pořád chci vyhrát svěťák. A teď je navíc velká šance, abych po dvou závodech vedl průběžné pořadí. To snad kromě Katky Neumannové nikdo z Čechů nedokázal.

To si tak věříte?
Vím, co umím. Nikdo ze sprinterů nezajede příští patnáctku skejtem na přední místa. A já to dokázat můžu. Žlutý dres pro vedoucího muže mě láká.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž