„Samozřejmě, že v předchozích letech, když nás ve Svěťáku bylo víc Čechů, byla situace lepší. S Filipem Trejbalem, Martinem Vráblikem i Ondrou Bankem jsme spolu trénovali a měli takovou lepší pohodu,“ vzpomíná třicetiletý Krýzl.
První dva Světový pohár opustili už před minulou sezonou. Ondřej Bank se s bílým cirkusem rozloučil loni v únoru. A tak Krýzl zůstal v technických disciplínách osamoceným českým „vojákem.“
Začneme pozitivními věcmi. V sobotu ve švýcarském Adelbodenu jste vylepšil své maximum v obřím slalomu na 14. místo. Jaký to byl závod?Sobotní výsledek byl ohromně důležitý. Už v minulé sezoně jsem dokázal v obřím slalomu jezdit kvalitní umístění (loni Krýzl skončil nejlépe na devatenáctém místě). Na konci minulé sezony jsem věřil, že si obřákovou formu dokážu přenést i do začátku další sezony, jenže to se v prvních závodech příliš nepovedlo.
Proč?
Stále trošku bojuju s nastavením hlavy. Nesmí mě ovládnou strach, je to pouze o tom nastavit se na absolutní risk. Pokud si rekapituluji závodní den, tak vždy rozhodují poslední chvíle před startem. Třeba deset vteřin před startem, je to i hodně o startu, jak agresivně se odlepím.
Co pomáhá k dostání se do takového stavu?
Člověk to musí hodně modelovat v tréninku. Stále s tím bojuju, ale troufnu si říct, že letos se mi to daří oproti minulé sezoně více.
To potvrzují i výsledky. Kterého si nejvíce vážíte? V sobotu jste ve Švýcarsku dojel na čtrnáctém místě v obřím slalomu. Těsně před koncem kalendářního roku z toho v Santa Caterině bylo v alpské kombinaci dvanácté místo.
Pravděpodobně toho obřákového. Něco takového jsem přesně potřeboval. I kvůli lepšímu startovnímu číslu, abych konečně nakoukl do elitní třicítky.
Přesto to byl pro vás víkend „jak na houpačce.“ Po životním obřím slalomu jste další den nepostoupil ani do druhého kola slalomu.
Tohle je přesně alpské lyžování. V sobotu to byl téměř nejlepší závod kariéry, a v neděli se to příliš nepovedlo. Jsme z toho stále rozčarovaný. To sobotní nadšení ihned opadlo.
Nedělní závod doprovázely opravdu náročné podmínky. Viděl jste v té husté mlze vůbec nějaké slalomové tyče?
Už na stratu mě to hodně vyděsilo, když zahlédnete první tři branky. Vlastně takhle to bylo po celou moji jízdu. Branky však takovým problém nejsou, jak si někdo může myslet, vnímáte je periferně. Horší je, že nebylo vůbec vidět pod sebe.
Co v takových chvílích funguje?
Téměř všichni lyžaři se přirozeně zakloní a jdou na patky lyží, což je ohromně brzdí. Tomu se musíte vyvarovat, pozitivně se naladit a bojovat.
V úvodu sezony vás zbrzdilo zranění kotníku, které jste si přivodil při rekreačním tenise na soustředění. Stále vás limituje?
Nyní už je to v pohodě. Spíše mám tréninkové manko, které se už těžko dožene. Bohužel jsem nemohl absolvovat tréninkový kemp v Chile společně s Tomášem Bankem a Ester Ledeckou.
Právě trenér Tomáš Bank vám pomáhá s rychlostními disciplínami směrem k alpské kombinaci. Jak zatím spolupráce funguje?
Tomáš je především hlavním lyžařským trenérem Ester, takže s ní tráví více času. Chtěl jsem, aby se mnou byl nyní ve Wengenu, ale Ester jede v Altenmarktu, takže z toho sešlo. Ale bude tam se mnou Ondra Bank.
Předpokládám, že díky zranění jste sjezdové lyže příliš nevyužil, že?
Na novém materiálu od Fischeru jsem na sjezdovkách ještě nestál - to je právě ta tréninková ztráta z Chile. Už v pátek mě čeká kombinace ve Wengenu, sjezd a slalom. Sám jsem zvědavý, jak to dopadne.
Takže vše spíše směřujete směrem k únorovému světovému šampionátu ve švýcarském Svatém Mořici?
Rozhodně je to priorita letošní sezony. Ať už budu startovat ve slalomu, obřím slalomu i kombinaci, chci v každém závodě zaútočit na nejlepší patnáctku, abych vyjel i nějaké body pro lepší startovní číslo, které je pro mě stále důležité. V té kombinaci si věřím malinko víc, protože pokud se povede sjezd, ve slalomu z toho může být i umístění v nejlepší desítce. Ale uvidíme, nyní nedokážu říct, jak jsem na tom ve sjezdech.
