Bylo 11. prosince, když si Eva Samková v Montafonu zlomila v týmovém závodě obě nohy.
Zatímco ona spěchala do rakouské nemocnice na první vyšetření, Michela Moioliová zrovna slavila na stupních vítězů další velké vítězství.
Na svou rivalku a kamarádku ale nezapomněla.
„Drahá Evo. Říct jen, že je mi to líto, by nevystihlo to, co teď cítím. Nemůžu vůbec najít slova. Objímám tě a přeju brzké uzdravení,“ poslala Italka přes Instagram české závodnici vzkaz do nemocnice.
Jejich kariéry jsou propletené jak sýrové korbáčiky.
O poslední dvě olympijská zlata se podělily právě ony. Z posledních šesti ročníků Světového poháru si Samková s Moioliovou každá rozdělily tři celkové triumfy.
Větší hvězdy snowboardcrossový svět nenabízí.
O to víc Moioliovou mrzelo, že Samková ve čtvrtek definitivně oznámila, že do Pekingu kvůli zlomeninám neodletí. Že se na hry nestihne připravit.
Rozhodnuto, Samková kvůli zlomeným kotníkům na olympiádě nebude |
„Bez ní to nebudou stejné hry. Mít ji vedle sebe v bráně a závodit s ní, to vždycky znamenalo vymáčknout ze sebe to nejlepší. Ona je navíc úžasný člověk. Je nejlepší snowboardistka všech dob,“ řekla Italka pro Aktuálně.cz.
Právě ona může být pro Samkovou inspirací. Zažila totiž něco velmi podobného. Na hrách v Soči si ve finálovém jízdě přetrhla zkřížený vaz v koleni.
Místo boje o medaile tak putovala do nemocnice.
Ale vrátila se. Silnější než dřív.
Na tréninku mi nezáleželo
Odmala věděla, že chce na olympiádu.
„Měla jsem v sobě jakousi energii, která mě pořád poháněla a naznačovala mi: Můžeš dělat, co budeš chtít. Když mě pak kontaktoval italský tým, zářily mi oči. Jako kdyby se mi splnil sen. Ten den si budu pamatovat do konce života,“ vzpomíná.
První podnik Světového poháru vyhrála při generálce na ZOH v Soči v roce 2013.
Tehdy 17letá dívka najednou začala snít o olympijské slávě. Problémem bylo, že ta výhra nejspíš přišla příliš brzy.
„Já pak totiž pro přípravu na hry neudělala všechno. Byla jsem mladá, žila jsem svůj sen a na tréninku mi tolik nezáleželo,“ líčila.
I přes svůj bohémský přístup k přípravě se ale v Rusku bez větších problémů dostala až do finále.
„Pamatuju si, jak se mi tehdy třásly nohy. Když ke mně přijela kamera, usmála jsem se, ale byla jsem šíleně nervózní. Mohla jsem získat medaili, ale jistá jsem si nebyla. Vůbec,“ popisovala.
When Michela Moioli literally kicked Alexandra Jekova in Sochi final https://t.co/AoJ29BDfDH pic.twitter.com/KkBj7btBuV
— Krasimir (@lobdowntheline) July 24, 2020
Neodstartovala zrovna nejlépe, po první sekci byla až čtvrtá, pak se ale drala na třetí místo, když přišla katastrofa. Místo zhmotnění medailového snu nepříjemně upadla a přetrhla si zkřížený vaz v koleni.
A tak zatímco Samková právě přebírala olympijské zlato, mladičkou Italku právě převáželi do nemocnice.
„Jako kdybych v koleni měla zapíchnutý nůž. Ale nebolelo mě jen koleno, měla jsem i zraněné srdce,“ popisovala.
Pomohl i mentální kouč
O to větší touhu pak v sobě měla.
Chtěla všem svým fanouškům, přátelům, i lidem ze snowboardcrossového prostředí ukázat, že má na to bojovat o nejcennější medaile.
A vrátila se ještě silnější. Začala vyhrávat ve Světovém poháru, získala dva bronzy na mistrovství světa a v Pchjongčchangu byla nakonec nejlepší ze všech.
„Projela jsem cílem a začala okamžitě brečet. Emoce ze mě proudily jak řeka. Úleva, radost, všechno dohromady. Nemohla jsem uvěřit, že jsem fakt olympijská šampionka. A teď se bojím, že už nikdy v životě nepocítím takové emoce. Asi ucítím jiné, ale už ne takové. Bylo to ohromně silné,“ povídala.
A Sochi la sua prima Olimpiade era finita in barella coi legamenti di un ginocchio rotti sul più bello, in finale, a 18 anni.
— Francesco Giambertone (@fragiambe) February 16, 2018
Oggi Michela #Moioli si è ripresa tutto quello che è suo. #Olympics #PyeongChang2018 pic.twitter.com/Q02f3gYuTq
Po hrách v Koreji však přišel útlum.
Moioliová na sobě najednou cítila veškerý tlak světa. Vnímala, jak od ní lidé neustále něco čekají, vždyť byla olympijskou vítězkou!
„I tehdy mi Eva pomohla. Jely jsme spolu výtahem na mistrovství světa v Utahu a promlouvala mi do duše. Říkala, že přesně ví, čím si procházím, že musím vydržet, dál dřít a ono se to začne otáčet k lepšímu. Druhý den jsme spolu jely finále, ona se stala mistryní světa a já byla třetí,“ usmívala se.
Samková nebyla jediná, kdo Moioliovou podpořil.
Už po olympiádě v Soči se potkala s mentální koučkou, která jí poradila určité techniky, jak zvládat stres. I k těm se po hrách v Pchjongčchangu vrátila.
„Díky ní teď vím, že dokážu zase vyhrát, takže si v hlavě vytvářím své vlastní cíle a očekávání. Ale dokázala jsem se naučit s nimi pracovat, pracovat se svou úzkostí. Jsem hodně úzkostlivý člověk, lehce se rozbrečím, když jsem nervózní, ve stresu. To se změnilo,“ říká.
S mentální koučkou ji mimochodem seznámila věhlasná krajanka Sofia Goggiaová - olympijská šampionka ze sjezdu a velká kamarádka Moioliové.
„Potkaly jsme se právě krátce po Soči, kdy mi dala jednak kontakt na koučku a sama taky několik rad. Trénovaly jsme pak spolu dva roky v létě s naším trenérem Matteem Artinou a hrozně si sedly,“ tvrdí snowboardistka.
Potom se trochu vzdálily, jelikož Goggiaová se z Verony přestěhovala do Bergama. „Změnily jsme taky kondičního trenéra, ale kdykoliv můžeme, vidíme se,“ říká Moioliová.
„I když je to těžší, jak je Sofia víc pryč. Ale je důležité mít člověka, který prožívá podobné věci. Takových lidí přitom moc není. Těch, kteří znají ten strach, kteří ví o obrovských tlacích, kteří vedou podobný život. Že se o své starosti můžete s někým dělit, je neocenitelné.“
Právě Moioliová může nyní být vzorem své snowboardcrossové kamarádce Samkové, která prožívá asi nejtěžší okamžiky své sportovní kariéry.
