"Myslím, že se vrátím a ukážu nějaký dobrý výsledek, abych se divákům zapsal do hlavy nejenom tím pádem, ale i dobrým výsledkem," usmíval se Mazoch.
Záběry z dvacátého ledna obletěly svět. Mazoch, který ve vzduchu ztratil rovnováhu a krkolomně dopadl na zem, ležel s poraněnou hlavou a otřesem mozku čtyři dny v umělém spánku. Od probuzení se však jeho organismus neuvěřitelně rychle vzpamatoval.
"Tři měsíce jsou doba, kdy jsem ani já nepředpokládal, že se z tak těžkého úrazu může zotavit," nezastíral ošetřující lékař Václav Filip. "Poslední vyšetření nás utvrdilo v tom, že kdyby nebyl vrcholový sportovec, byl by to naprosto zdravý člověk. Problém vrcholového sportovce je ten, že jeho zátěž psychická i fyzická je neúměrně vyšší než u běžného člověka. Musíme být obezřetní, protože rekonvalescence a léčení po takovém pádu trvá běžně šest až dvanáct měsíců," dodal na vysvětlenou.
Obavy o Mazochovo zdraví jsou však definitivně pryč. Poslední lékařské prohlídky dopadly na výbornou a skokanovi nalily další optimismus do mysli. "Cítím se super, spadla ze mě nervozita z toho, co se dozvím od doktora.
Ale dovolili mi dále sportovat, můžu znovu chodit do školy, čekám rodinu, prostě se cítím hodně dobře. Kromě skoků můžu dělat všechno," řekl Mazoch.
Následkem vážného zranění jsou už jen občas drobné výpadky v paměti. Lékaři tvrdí, že se jedná o běžný jev při rekonvalescenci podobných úrazů. Mazoch si místy splete jméno nebo se zasekne v hovoru, jako by ztratil myšlenku.
Dnes třeba zaměnil jméno současného národního kouče skokanů Župana za jeho předchůdce Vasju Bajce. "Když se probudil v Zakopaném, myslel, že je v Japonsku. Tam byl týden předtím. Ale pak už to šlo ráz na ráz k lepšímu," prohlásila maminka Věra Mazochová.
Ona ani nikdo z rodiny od návratu ke skákání Mazocha nezrazoval. "Vím, že to je jeho život. Nikdy bych mu to nezakazovala, přála jsem mu, aby se uzdravil a vrátil se na můstky," svěřila se jeho maminka Věra Mazochová.
Jen dědeček, olympijský vítěz Jiří Raška, přiznal drobné pochybnosti. "V první moment byly ty pocity všelijaké. Ale věřil jsem, že to překoná, protože podobných případů bylo více a vždycky se ti skokani vrátili," podotkl Raška.
Před dvěma týdny Mazoch v sobě dokonce našel odvahu, aby se na videu podíval na osudový moment. "Co k tomu říct... Nevím. Z toho pádu si nepamatuju vůbec nic, pamatuju si až poslední dva dny v Polsku před převozem do Česka," vrátil se v čase. Teď je šťastný za to, že se mu podařilo vrátit do normálního života. Závodní adrenalin mu už ale schází. O víkendu s kamarádem dokonce vyšplhal ve Frenštátě na můstek.
"Kdybych tam měl věci, asi bych měl ještě respekt. Moc se mi ale stýská, že nemůžu skákat. Už se strašně těším, až se budu moct rozjet dolů z můstku," vyznal se Mazoch, který pro svůj první závod preferuje nějaký menší můstek.
"Určitě to bude buď tady ve Frenštátě nebo na menším můstku, určitě nepůjdu hned na K-120," zasmál se.
V budoucnosti se nechce vyhýbat ani Zakopanému. "Nedám na ně dopustit. Vyhrál jsem tam poprvé v životě Kontinentální pohár a udělal nejlepší výsledek ve Světovém poháru, i když jsem spadl. Mám to tam rád," upozornil.
Ošetřující doktor Filip čeká, že Mazocha fanoušci v zimě znovu uvidí na vrcholu skokanského můstku. "Domnívám se, že pokud dodržíme směr, kterým se léčení ubírá, brzo se vrátí," uvedl. "Po třech měsících už začneme s fyzickou zátěží a po půl roce bude schopen snést zátěž plnou jako vrcholový skokan," připojil Filip. Na základě konzultací s trenéry Mazochovi v příštích týdnech sestaví individuální plán.
Před návratem na můstky čekají Mazocha významné okamžiky i v osobním životě. Na podzim chce maturitou završit čtvrtý ročník na Střední eletrotechnické škole, ale už o prázdninách čeká s přítelkyni Barborou radostnou událost.
"Druhého července máme termín, bude to holka, Viktorka. Chci se o miminko starat, v té době budu jen trénovat, takže budu mít čas být i dobrým tátou," dodal Mazoch.
Nehoda mu prý přinesla jedno velké pozitivum do života. Mazoch nahlíží na svět jiným pohledem. "Otevřelo mi to oči. Na hodně věcí se dívám úplně jinak, škoda, že jsem spadl, ale svým způsobem za to i děkuju. Kdo v jednadvaceti přijde k rozumu," sebekriticky poznamenal.
Změny v přístupu si všimla i maminka. "Dospěl, ví, kde udělal nějaké chyby, a dívá se na život správným směrem. Kdyby měl stejný rozum v minulosti, v některých věcech by se zachoval jinak," pochválila jej.
