Narodila se v Třinci, kořeny má česko-slovenské. Její maminka odešla na Slovensko na studia, kde se seznámila i se svým budoucím manželem. Ještě v mládežnických kategoriích Martina Dubovská reprezentovala Slovensko.
„Ale v Česku byla lepší podpora juniorské kategorie. Bylo to rozhodnutí mého otce, vlastně se mě nikdo neptal, kterou zemi chci reprezentovat,“ vzpomíná s úsměvem.
Zpětně toho ale nelituje, ne?
Kdybych závodila za Slovensko, tak už pravděpodobně nelyžuji. Zrovna minulý týden v Semmeringu mi Veronika Velez Zuzulová říkala, že mohu být ráda za to, že jezdím za Česko. Sice tu moc peněz není, ale alespoň svaz nedělá takové zlo podobně jako na Slovensku.
Právě v rakouském Semmeringu jste zaznamenala životní umístění. Stane se tento závod za umělého osvětlení vaším nejoblíbenějším?
Doufám, že dokážu své výsledky ještě posunout. Osmnácté místo je parádní, ale nechci se s ním uspokojit, navíc to přišlo po takové době (Dubovská naposledy bodovala v březnu minulého roku při slalomu v slovenské Jasné 26. místem). Určitě na něj budu dlouho vzpomínat.
Do prvního kola jste v Semmeringu startovala s vysokým číslem padesát, přesto jste poskočila až na devatenáctou příčku. Pomohlo vám i to, že úvodní kolo stavěl trenér druhé Češky na startu Klaus Mayrhofer?
Rozhodně. V létě jsme společně se Šárkou Strachovou trénovaly, takže jsem tušila, jak Klaus slalomy staví. Snažila jsem se nad tím ale nepřemýšlet. V předchozích závodech jsem skončila vždy těsně za třicítkou, tak jsem z toho byla vždy zklamaná, nyní jsem nic neřešila a dopadlo to.
Ve druhém kole už jste myslela na první body v sezoně?
Snažila jsem se na to zapomenout, ale upřímně - to prostě nejde. Začala jsem druhé kolo dost agresivně, ale v závěru už jsem tolik neriskovala. I trenér mi říkal, ať jedu naplno. Naštěstí to dopadlo dobře. Navíc trať byla opravdu super, a to i přesto, že napadalo půl metru sněhu. Mám raději večerní závody, protože se ráno mohu vyspat, což mi maximálně vyhovuje. Zdřímla jsem si i před druhým kolem.
Zmíněný spánek a relax nebyl jedinou změnou. Do Rakouska za vámi přijela i vaše sestra. Také tento faktor pomohl k životnímu výsledku?
Strašně mi to pomohlo. Na ostatních závodech jsme na všechno s otcem pouze dva. On je na trati a posílá mi na start informace. Nyní se mnou sestra byla při rozcvičce a právě nahoře na startu a vše bylo příjemnější a uvolněnější.
Během pěti sezon ve Světovém poháru jste dokázala bodovat pouze ve slalomu. Není to ukazatel pro to zaměřit se pouze na jednu disciplínu?
V obřím slalomu mi chybí půl vteřina na postup do nejlepší třicítky. Už jsem myslela, že nyní v Semmeringu to zlomím, tak snad v Mariboru to vyjde. Plno lidi mi říká, ať se zaměřím pouze na slalom. Mě však obřák neuvěřitelně baví a v tréninku ho jen tak vynechat nechci. Stále jsou momenty, které mohu v obřím slalomu zlepšit. Pokud to nepůjde, může se stát, že zůstanu pouze u slalomu. Ale na to je ještě čas.
Náročný novoroční program nyní pokračuje už úterním závodem v Záhřebu.
Po prvním tréninku to vypadá, že to bude opět ledový závod, tedy pokud trať vydrží. Místy je to ledové, místy měkké. Uvidíme. Půjdu do toho se stejným elánem jako v Semmeringu. Talisman v podobě sestry už s sebou nemám, ale snad to zvládnu i bez ní.
