"Tour skončila v nejvyšší čas. Jak se říká, za pět minut dvanáct," mohl si jediný den po smrtícím výjezdu na sjezdovku Alpe Cari oddychnout spokojený Koukal. "Dneska už bych totiž na ten kopec ani nebyl schopen vyjet."
Máte za sebou náročný etapový závod Světového poháru Tour de Ski, ve které jste obsadil celkově dvanáctou příčku. Jak jste spokojen?
Můžu říct, že spokojen jsem. Před závodem bych to bral všemi deseti. A i když se konci otevírala možnost bojovat o první desítku, a samozřejmě mě to lákalo a snažil jsem se, už jsem v závěru toho kopce neměl síly.
Mluvíte o závěrečném výjezdu na sjezdovku Alpe Cermis, všeobecně považovaném za nejnáročnější část celé Tour. Byly tedy poslední metry nedělního závodu tím nejhorším, co vás během všech osmi etap potkalo?
(chvíli přemýšlí) Já si myslím, že ani ne. Pro mě byla vůbec nejhorší ta patnáctka klasicky, v Novém Městě. Tam jsem nabral velkou časovou ztrátu, závod se mi vůbec nepovedl. Skončil jsem až čtyřicátý druhý. Zato v neděli jsem měl devatenáctý nejlepší čas ze všech startujících. Takže to byl, řekněme, slušný výkon. Ale díky té ztrátě, co jsem utrpěl právě v Novém Městě, jsem byl stále v pozici, že jsem musel útočit dopředu. Zkusil jsem to i do toho šíleného kopce, ale nepovedlo se.
Do cíle jste pak prakticky dokráčel. Četl jsem, že vás trápily i zdravotní problémy. Jak na tom tedy jste?
Už jsem na tom byl několikrát i líp. (úsměv) No, zhruba od toho sprintu v Asiagu jsem začal trochu bojovat s nachlazením. Proto si myslím, že Tour skončila v nejvyšší čas. Dneska už bych totiž na ten kopec ani nebyl schopen vyjet. Takže to bylo, jak se říká, za pět minut dvanáct. Samozřejmě to tím mohlo být lehce ovlivněno. Ale já jsem to neřešil. Kdykoliv jsem šel na start, šel jsem bojovat a zkusit podat co nejlepší výkon. Ten mi nakonec stačil na dvanácté místo.
Martin Koukalnarozen: 25. září 1978 v Novém Městě na Moravě bydliště: Ždár nad Sázavou sport: běžecké lyžování klub/tým: Dukla Liberec největší úspěchy: mistr světa na 50 kilometrů volnou technikou v italském Val di Fiemme (2003), s Dušanem Kožíškem třetí ve sprintu dvojic na mistrovství světa v německém Obersdorfu (2006) rodina: Manželka Vanda mu v říjnu 2006 porodila syna Sebastiana. Bratr Petr je hokejovým útočníkem extraligových Pardubic. |
Už jste zmiňoval, že nejhůře vám vyšel jeden ze závodů v Novém Městě na Moravě. Doma jste se ale, díky odřeknutí Oberstdorfu, představil hned čtyřikrát. Dá se říct, že vaší nejzadřenější etapou byl závod na 15 km volně, po kterém jste byl v průběžném hodnocení druhý?
Určitě, to byla super etapa. Ten závod mi sedl a toho druhého místa si hodně cením, je to veliký dílčí úspěch. A pak samozřejmě mám velikou radost ze sedmého místa ze sprintu z Asiaga. Po dlouhé době jsem letos začal víc jezdit sprinty a byl jsem mezi nejlepší desítkou. S tím jsem byl taky spokojen.
Hodně nejisté bylo, jak celou náročnou Tour po fyzické stránce zvládnete. V létě jste totiž podstoupil operaci ramena...
Je fakt, že jsem ze začátku sezony vynechal úvod Světového poháru, ale podařilo se mi dobře potrénovat. Naštěstí se to rameno dobře zahojilo, s fyzioterapeuty jsem to dobře rozcvičil, takže z tohohle pohledu to bylo v pohodě. Samozřejmě už jsem ho včera (v neděli) cítil, snad poprvé od operace, že to prostě bylo na ně hodně. Protože jsem sobotní závod 20 km klasicky neodjel s úplně ideálním mazáním a musel jsem to jet hodně na ruce. Takže jsem je měl už unavené, a včera to byla takové už na doražení.
Do sezony jste navíc nastupoval s tréninkovým mankem. Limitovalo vás to nějak i při Tour?
Projevilo se to právě v neděli, v tom závěru kopce. Bylo opravdu vidět, že mám od ostatních tři měsíce ztrátu v tréninku a proto jsem byl rád, že můžu vůbec závodit. A navíc dobře.
Tour de Ski - 8 závodů v 10 dnech očima Martina Koukala1. etapa (28. prosince, Nové Město na Moravě) prolog 4,5 km klasickou technikou. 27. místo, průběžné 27. místo 2. etapa (29. prosince, Nové Město) stíhací závod na 15 km volnou technikou. 9. místo, průběžné 9. místo 3. etapa (30. prosince, Praha) sprint volnou technikou. 19. místo, průběžné 10. místo 4. etapa (1. ledna, Nové Město) stíhací závod na 15 km volnou technikou. 2. místo, průběžné 2. místo 5. etapa (2. ledna, Nové Město) 15 km klasickou technikou. 43. místo, průběžné 15. místo 6. etapa (4. ledna, Asiago Itálie) sprint 1,2 km volnou technikou. 7. místo, průběžné 10. místo 7. etapa (5. ledna, Val di Fiemme - Itálie) 20 km klasickou technikou s hromadným startem. 20. místo, průběžné 11. místo 8. etapa (6. ledna, Val di Fiemme) stíhací závod na 10 km volnou technikou 12. místo, konečné 12. místo |
Máte za sebou obtížnou porci osmi závodů v deseti dnech. Můžete prozradit, co následovalo bezprostředně po vašem včerejším dojezdu?
My s Martinem Jakšem jsme se šli převléct do suchého, teplého oblečení. Sjeli jsme po sjezdovce dolů, trenéři nás odvezli na hotel, poté nás na asi deset minut, čtvrt hodiny čekala procházka s výklusem. No a pak následovala sprcha, večeře a odjíždělo se domů.
A co chystáte teď, v nejbližších dnech? Jak budete po Tour relaxovat?
Teď mám minimálně do čtvrtka volno od lyží, chci spravit to nahlodané zdraví a poté se uvidí. Někdy ve středu, ve čtvrtek, budeme řešit s mým trenérem Honzou Baranykem a reprezentačním trenérem další program.
Celou Tour zvládl doslova bravurně váš kolega z českého týmu a kamarád, Lukáš Bauer. Co jste jeho dominantním výkonům říkal?
Bylo to super, pro něj, i pro nás. Protože mi to pomáhalo, a myslím, že i Martinu Jakšovi. Vůbec jsme to jako tým zvládli skvěle. Také servis, až na jedno opravdu drobné zaváhání v té sobotní etapě, odvedl fantastickou práci. Řekl bych, že ty výsledky jsou prostě parádní.
Jak vnímali první, jedenácté a dvanácté místo českých závodníků vaši konkurenti?
Konkurence nás prostě vnímat musí. Dost pádný argument jsme jim dali už při štafetě v Davosu (český tým v prosinci ve složení Šperl, Bauer, Jakš a Koukal poprvé v historii vyhrál závod Světového poháru pozn. red.) a teď to jen potvrzujeme. Je skvělé, že se znovu dokázalo, že ta síla v tom týmu je. Že není jeden kvalitní závodník, ale více lidí.
Na kolik vaše kvalitní výkony ovlivnilo to, že se pět z osmi letošních etap Tour jelo před českými fanoušky, ať už v Novém Městě na Moravě, nebo v Praze?
Tak nevím, jestli to ovlivnilo přímo výsledky. Protože ta sportovní forma je taková, že když ji máte, tak je relativně jedno, kde se zrovna jede. Ale samozřejmě to pro nás bylo příjemnější, závodit pro vlastní fanoušky, před skvělou diváckou kulisou. A určitě to nějakým způsobem pomohlo. Ale spíš té atmosféře, protože jak se dařilo a lidi nám fandili, měli jsme přímou odezvu, že to vnímají a že mají radost. Takže to bylo dobré spíš z tohohle pohledu. Protože, jak říkám, tu formu, jakou jsme měli, bychom prodali na jakékoliv trati, v jakékoliv zemi.
Jak vůbec samotnou Tour vnímáte? Lukáš Bauer hovořil o tom, že je to možná jeho první a zároveň i poslední Tour. Že jde o náročný podnik, který ho stál dost sil. Máte podobný názor?
Uvidím, nechám to rozležet. Neřekl bych, že by to měla být první a poslední. Určitě je to zajímavý podnik, ale ta pravidla, která jsou pro Tour vydaná, jsou hodně nejasná. A prostě se to bude muset nějakým způsobem řešit.
Narážíte na kritizovaný systém udělování bodových i finančních prémií pro nejrychlejšího závodníka dne?
Přesně tak. Řekněme, že celkové pořadí Tour je jasné. Ale jsou tu protesty proti výsledkům jednotlivých etap. Proti tomu, jak to vnímají někteří lidé z FIS (Mezinárodní lyžařská federace) a jak to stojí v pravidlech. Myslím si, že to není tak, jak by mělo být. A je to potřeba změnit. Navíc je to i docela nepřehledné. Když závodník, který přijede do cíle první, není první, ale je první ten, kdo přijel dvanáctý, ztrácí závod atmosféru a napětí i pro diváky kolem trati.
Když už zmiňujete protest české výpravy, bylo vám naznačeno, jak to s touto záležitostí vypadá?
To se může řešit až do kongresu, který je někdy v květnu. Ale podle toho, co jsem slyšel, k tomu dnes vydala nějaké stanovisko Sportovnětechnická komise svazu, která se tím zabývala. A olympijský výbor prý dokonce nabídnul i právníky, kteří se tím budou dál zabývat. Takže uvidíme.
