Nezapomenutelné je zlato z Turína nejen pro legendu běžeckého lyžovaní, ale také pro porotu ankety Největší momenty 100 let českého sportu.
Za devátou dekádu vybrala právě Neumannovou, byť ta na pódium k moderátorům Liboru Boučkovi s Lucií Výbornou nevystoupala sama. Stejný počet hlasů dostal také Roman Šebrle.
„Remizovat s Romanem? To se každému nepovede,“ pobavila. Ocenění brala jako velkou poctu a smekla před mnohými dalšími sportovci.
„Těch výjimečných výkonů bylo mnoho, osobně jsem zažila hokejové Nagano, v dětství jsem obdivovala Ivana Lendla za jeho tenisové umění. Moc si vážím Jana Železného, nechci opomenout ani Martinu Sáblíkovou, Barboru Špotákovou či Ester Ledeckou. Těch jmen je hromada.“
Co prožíváte, když se na plátně připomínají vaše velké závody?
Mně se ty pocity mísí, ale jsou samozřejmě pozitivní. Je to takové příjemné mrazení v zádech a zároveň vzpomínka na to, co člověk dělal dlouho a rád, co mu přinášelo ohromné emoce a v čem byl dobrý.
Jaká myšlenka vás napadne, když záběry z Turína či Nagana vidíte?
Člověk si vzpomene, že ten sportovní život utekl strašně rychle. Já jsem byla na své první olympiádě v roce 1992, s kariérou jsem skončila 2007, takže to bylo pěkných pár let. Stejně vám to ale najednou připadá, že vše uteklo vážně rychle.
Na jaký moment vzpomínáte nejraději?
Těch úžasných okamžiků bylo několik. Samozřejmě Turín je nejvíce nezapomenutelný a bylo pro mě nejnáročnější tam vyhrát. Pak první medaile na mistrovství světa, první zlato, první vítězství poté, co se mi narodila dcera. Těch přelomových chvil, které pro mě měly zvláštní význam, bylo hodně.
Nechybí vám časy, kdy jste závodila? Jaký je život bez vrcholového sportu?
Mám štěstí, že jsem u sportu stále zůstala, i když jsem už na druhé straně barikády, mezi těmi, kteří se snaží současným sportovcům pomáhat (Neumannová působí na ministerstvu obrany, kde má na starost koncepci armádního sportu a reprezentace, pozn. red.). Snažím se stále sama pro sebe sportovat, ale už jen tak na pohodu.
Proč se podle vás v běžeckém lyžování zatím nenašla vaše následovnice?
Olympijští vítězové a medailisté se v tak malé zemi zkrátka nerodí každý den. Myslím si, že je to kombinace několika faktorů. Zaprvé se tu nenašel žádný supertalent, který by něčeho takového byl schopen a pak jsme také jako lyžování prodělali generační krizi. Ta je v každém sportu přirozená. Raději se dívám do budoucna a doufám, že se nám brzy podaří vychovat někoho, kdo bude patřit do světové špičky.
