Naposledy slavil v polovině prosince v Ramsau. Od té doby sbírá druhá, třetí, čtvrtá místa. Dokonce i o vedení v celkovém hodnocení Světového poháru přišel.
Nyní mu patří až čtvrté místo a náskok rakouského lídra Johannese Lampartera se zdá být nedostižný. Šance na útok na šestý velký glóbus v řadě je pryč.
Jasně, co by za tato umístění jiní závodníci dali.
Jenže Riiberův pohled je jiný.
Král sdruženářů. Hegemon. Suverénní šampion. Takové přezdívky si v posledních letech vysloužil. Vždyť třeba v loňské sezoně z šestnácti startů v elitním seriálu neproměnil v prvenství jen dva.
„Je neskutečný, úplně někde jinde,“ říkal o něm na začátku sezony Tomáš Portyk.
Ovšem dnes je Riiber stínem onoho závodníka.
Za jeho výpadkem stojí hlavně zdravotní potíže. Už v prosinci ho zastavilo nachlazení. To by ale bylo to nejmenší, na přelomu roku se totiž v jeho těle usadil parazit, který mu způsobil žaludeční infekci.
„Nevím, jak jsem ho chytil,“ povídal tehdy pětadvacetiletý Nor. „Ale spojuju to právě s tím nachlazením.“
Skoro dva týdny nic nejedl. Zprvu lehce trénoval, ale později už nemohl ani to.
„Beru antibiotika. Strašně jsem zhubl, kvůli čemuž mi chybí energie na běžkách,“ říkal.
Do Světového poháru se vrátil dvaadvacátého ledna v Klingenthalu, jenže stále to nebylo ono. Postupně skončil třetí a druhý, o týden později pak v Seefeldu zapsal čtvrtou příčku a v následujícím závodě ho diskvalifikovaly problémy s kombinézou.
„Je to asi znamení. Všechno volá po tom, abych si dal pauzu,“ vyhlásil. „Nebylo to ale jen o kombinéze. Už na startu jsem se cítil fyzicky špatně a pochyboval jsem, jestli mám vůbec skákat.“
Nepodceňujte ho
Je otázkou, kdy se vrátí. O víkendu se konají závody v Schonachu, na přelomu února a března pak mistrovství světa v Planici.
Právě tam by už chtěl být v plné formě a rozšířit sbírku čtyř titulů, jenže samozřejmě ani zde nemá nic jistého.
„Nepodceňujte ho,“ vyzývá Ivar Stuan, sportovní ředitel norských sdruženářů. „Jsem naprosto přesvědčený, že na mistrovství světa přijede v dobré formě. Má ještě dostatek času se vzpamatovat.“
Første vinterferien jeg har fått så langt i karrieren, må si det var ganske koselig Videre går turen til Oslo på helsesjekk før jobben mot VM starter!
I Riiber se snaží situaci brát s nadhledem: „Je zima a já mám dovolenou? To jsem ještě nikdy nezažil. Musím říct, že je to na jednu stranu docela příjemné.“
Na tu druhou ho výpadek samozřejmě mrzí, ubíjí. Vždyť prakticky celou kariéru je zvyklý vyhrávat.
Už v jedenadvaceti letech ovládl Světový pohár a k tomu v něm v tehdejším ročníku získal dvanáct dílčích triumfů a dvakrát se stal mistrem světa.
Podobným způsobem se prosazoval i dál. Ze 107 startů v elitním seriálu stál pětasedmdesátkrát na pódiu, třiapadesátkrát vyhrál. Na světových šampionátech se představil v osmi závodech, v nichž získal čtyři zlata a celkem osm medailí.
Jen olympijské hry mu zatím nevyšly. Z Pchjongčchangu 2018 si odvezl týmové stříbro, když ho měl o čtyři roky později v Pekingu rozšířit o další cenné kovy, i kvůli prodělanému covidu či chybách na trati neuspěl.
Jarl Magnus Riiber v závodě sdruženářů na velkém můstku na olympijských hrách v Pekingu.
„Proč je tak dobrý, záleží na hodně aspektech,“ říkal Portyk. „Je z Norska, takže má skvělé podmínky i skvělý materiál. Je také obrovský talent a pro severskou kombinaci se narodil.“
Vládne zejména ve skokanské části. V ní si vytvoří dostatečný náskok, který pak na běžkách – v nichž také nijak nezaostává – kontroluje.
Ostatním sdruženářům naděluje na můstcích klidně i několik metrů. Dokonce i skokanští specialisté sledují jeho techniku a učí se od něj.
„Před prvními závody v Ruce jsme měli tréninkové skoky,“ vzpomínal Portyk. „Dopoledne jsme skákali my, odpoledne skokani specialisté. A on si dal lavičku o dvě okna níž než oni a stejně je porazil. Když tohle vidíte, trochu vám to shodí sebevědomí. Je to s ním těžké.“
V tuhle chvíli však složité chvíle prožívá spíš Riiber. Už brzy chce ale znovu vládnout.
