V pondělí se vrátil z Oslo, kde na Holmenkollenu skončil patnáctý, ve středu už zase vyrážel spolu s ostatními směr Slovinsko. Času na odpočinek mnoho neměl. "Vlastně vůbec žádný. Hned zkraje závodů na severu Evropy, kde tradičně hodně fouká, jsem nastydl, takže jsem se doma spíš léčil," povídal nakřáplým hlasem.
Po pátém místě z velkého můstku na mistrovství světa v Itálii přišel mírný útlum: Lahti - 22. místo, Kuopio - 10., Trondheim - 21. a již zmíněné Oslo - 15. A "propad" na jedenáctou příčku Světového poháru.
"Pro mě byl hlavní výsledek z mistrovství světa, na to jsem se soustředil. Další závody jsem nepodcenil, ale to nachlazení z Lahti mi opravdu nepřidalo - odcházejí síly, kupí se chyby. Přesto se mi několik skoků povedlo, třeba právě v Oslo jsem byl druhý v kvalifikaci," připomněl.
A že vypadl z první desítky Světového poháru? To jej mrzí, nicméně současné umístění nepovažuje za konečnou. "Byla by škoda to zabalit. Hlavním cílem byl šampionát ve Val di Fiemme, ale dostat se zpátky mezi nejlepších deset... To by byla třešnička na dortu, prima tečka za sezonou. Ztráta není velká, nemoc už odeznívá, takže se o to v Planici poperu," slíbil.
Maturovi hraje do karet i skutečnost, že se mu při letech daří - ve Vikersundu byl dvakrát jedenáctý, v Harrachově druhý a třetí, takže mu mezi letci náleží průběžná pátá příčka.
"Díky tomu nemusím jít kvalifikaci, pošetřím síly," nachází výhody. "Když to nevyjde, svět se nezboří. Ale myslím, že na to mám, šance tam pořád je," pokýval hlavou třiatřicetiletý lyžař.
