Byl dvanáctý po prvním kole. Na nájezdu si řekl: "Útok na medaili mi nevyjde. Zkusím první desítku." Potom se nahoře, na nájezdové věži, Jan Matura usmál. Jen malinko, ne pro kamery, ale sám pro sebe.
"Snažím se být uvolněný," vysvětloval pak. "Prostě si to užívám. Když se mi skok nepovede, svět se nezboří, ne?"
Letěl daleko, velmi daleko. Až na 132,5 metru. Pěst vystřelili nad hlavu on i kouč Jiroutek. "Honza Maturáááá," křičel hlasatel. Vedl. Usedl do křesla pro lídra, hvězdy jeho byznysu skákaly, ale neskákaly tak daleko.
Chvíli na tabuli svítilo: 1. Matura, 2. Ammann, 3. Schlierenzauer. Liberecký outsider před olympijským vítězem a před nejlepším skokanem historie. "To mě docela rozesmálo." Vše je letos naruby.
"Dolů, dolů, dolů," křičela skupinka českých fanoušků při letech dalších borců. Stále vedl. Až nejlepší čtyři muži z prvního kola v čele se zlatým Polákem Stochem jej sesadili na páté místo.
"Před sezonou by mi to přišlo jako výsledek z říše snů. Asi na to nejsem úplně připravený. Nevím, jak mám popsat své pocity."
Loni a zkraje této zimy míval problémy kvalifikovat se do závodu, kmital mezi A týmem a jeho zálohou.
Zato letos?
"Žiju si svůj sen."
Cesta k němu byla dlouhá. Projděme si ji s Janem Maturou. Zastavme se na rozcestích jeho kariéry.
Mezník první: mistrovství světa v Trondheimu 1997
Nepříliš známý sedmnáctiletý junior byl s družstvem dospělých sdruženářů senzačně čtvrtý - a skákal z nich suverénně nejdál. "Naši skokani-specialisté se tam trápili, tak někoho napadlo: Ať skáče Matura." Jenže sdruženáři tehdy závodili jen ze středních můstků. Na velký vystoupal poprvé v životě! Ne, neměl strach. Letěl za 120 metrů a po 30 skokanech byl třetí. "Pak kolo bohužel anulovali a druhý skok mi tolik nevyšel." Podvědomí mu říkalo: Buď skokanem. Jeho otec kdysi vedl i národní tým. Ale mozek mladému Maturovi radil: Ve sdruženářích je menší konkurence, tam se prosadíš spíš. Poslechl rozum. Zatím.
Mezník druhý: Lahti 2001, naposledy sdruženářem
Svět "kombiňáků" mu na světovém šampionátu ve Finsku utíkal. Dozrál čas na osudový přestup. Hned ve svém prvním Kontinentálním poháru skokanů skončil v Harrachově čtvrtý. "Tam se to upeklo." Bude skokanem. Těm tehdy vládli "vychrtlíci" v čele s Němcem Hannawaldem. On byl vytáhlý kluk, osvalený, stále bojující s nadváhou. Cesta zpět však už neexistovala. Nové pravidlo o váhových koeficientech mu pomohlo, ale do špičky ne a ne prorazit.
Mezník třetí: příchod Vasji Bajce
Bodrý slovinský kouč Vasja Bajc vytáhl Jakuba Jandu k triumfu na Turné 2006 a Maturu na post české dvojky. "Rozuměli jsme si, lil do mě sebedůvěru. Byl výborným psychologem." V pohárových závodech se tehdy probil nejvýš na 11. místo.
Mezník čtvrtý: bez platu na Dukle
Nástup Richarda Schallerta k týmu srazil Maturu opět dolů. "Richieho vědecké metody mi nesedly. Důvěra mezi námi chyběla." Až letos mu Schallert řekl: "Měl jsem mít k tobě jiný přístup. Pokazili jsme to." Propadal se pořadím, v zimě 2009 obsadil ve Světovém poháru jen 66. místo. "Na Dukle dospěli k názoru, že vzhledem k mému věku už lepší nebudu, a přišel jsem o plat. Přitom jsem byl pořád čtvrtým, pátým klukem v mančaftu. Nečekal jsem, že najednou budu úplně bez platu." Co s tím? Měl rodinu, splácel hypotéku. Skončit? "Jenže já už od Trondheimu 1997 věřil, že jednou na té bedně stát budu. Nechtěl jsem končit jako někdo, kdo nic nedokázal." Vložil do přípravy našetřené peníze, pomohli rodiče. Hrál vabank: buď, anebo. "Kdyby nepřišly výsledky, bylo by zle." Ale přišly. Zase v poháru stoupal výš. Na Dukle mu dali aspoň poloviční úvazek.
Mezník pátý, zatím poslední: kombinéza
Už letní změna pravidel, podle níž se zmenšily kombinézy, se Maturovi (i jeho postavě) zamlouvala. Ale ze začátku sezony je měli ušité špatně. Na Turné čtyř můstků dostal novou, stříbrnou. Vyzkoušel si ji a řekl: "To je ono, tady není co řešit." Hned volal Michalu Doležalovi, který jim je šije: "Udělej mi ještě jednu." Matura okoukal norský střih kombinézy s úzkými koleny a vyžádal si ho pro sebe. "Ta kombinéza byla impulz. Někdy takový jeden impulz změní celou kariéru," říká kouč David Jiroutek. Z Turné přijeli do Zakopaného a Matura si letěl pro 6. místo.
"Přitom tamní můstek mu nikdy neseděl. A najednou na něm porazil i Schlierenzauera," vypráví Jiroutek. "Maturin mi připadal úžasně silný. Svému šéfovi na Dukle jsem proto řekl: Jestli mu pánbůh někdy dopřeje vítězství ve svěťáku, tak na příštích závodech v Sapporu, kde má můstek nejradši." Ale že tam zvítězí hned dvakrát, to by ani kouče nenapadlo.
"Když jsem v Sapporu v trénincích pořád končil v Top 5, pomyslel jsem si: Teď ta bedna konečně může klapnout. A já vyhrál! To bylo zadostiučinění. Pro tuhle chvíli jsem pokračoval." Sapporem nic neskončilo. Byl druhý a třetí při letech v Harrachově. A nyní je pátý na mistrovství světa. Přišel k němu otec, objal syna a rozplakal se. On sám dojetím neplakal. Zase se usmíval. "Já jsem tvrďák."
