"Hustil jsem do Katky, ať nám pomůže. Třeba aby jela jen štafetu: jednou v listopadu ve svěťáku a pak na olympiádě. Připadalo mi, že je trochu nalomená."
O její návrat stály i reprezentantky. "Jen její přítomnost v týmu by nám zvedla sebevědomí o 50 procent," řekla Ivana Janečková.
Šimůnek později navrhl Neumannové, aby se na prahu zimy znovu sešli a teprve pak ať se rozhodne. "Skákal bych radostí, kdyby řekla ano. Ale už se vracet nechce. Je to passé," uvedl včera.
Lyžařka bude jen poradkyní týmu. "Chci jim pomoci," říká Neumanová v rozhovoru pro MF DNES.
V létě jste s reprezentací trénovala. Opravdu jste zvažovala návrat?
Byla jsem v Ramsau jen jako sparingpartnerka. Netestovala jsem si, jestli bych ještě mohla závodit. Možná si to někdo odvodil z toho, že jsem nahlas řekla: Věřím, že návrat do první dvacítky bych zvládla poměrně rychle. A minulou zimu jsem měla pár "záchvatů", když mi za krásného počasí lyže hezky jely a já si říkala: Co kdyby... Ale vydrželo mi to vždycky jen do chvíle, co jsem ty lyže sundala.
Ani naléhání trenéra Šimůnka vás k přemýšlení nedonutilo?
Pokoušel se mě přesvědčit už loni trenér Pavlata. Jenže já skončila, kdy jsem skončit měla. To je neměnné. Jistě, mohla bych jednou dvakrát pomoci ve štafetě. Ale budoucnost ženské reprezentace by to nijak neřešilo. České ženské lyžování už musí začít éru po Neumannové.
Věřila byste si v souboji se současnými reprezentantkami?
Kdybych zítra šla proti nim závodit, tak prohraju. Sice třikrát, čtyřikrát týdně na suchu trénuju, ale jenom pro radost. Věřím však, že po třech měsících systematického tréninku bych se na jejich úroveň vrátila.
A pak? Kdybyste trénovala dál?
To neodhadnu. Na olympijskou štafetu by to asi bylo. Na body (prvních třicet) určitě taky. Ale k medaili bych měla daleko, na tu už potřebujete jiný, tvrdší trénink.
Vás by takový trénink nelákal? Odhodit z hlavy všechny starosti, politiku, soudy i peníze a myslet na chvíli zase jen na lyžování?
To už by nešlo. Stejně bych to ostatní z hlavy vytěsnit nedokázala. Jsem někde jinde. Musela bych přerušit současnou práci a pak začínat znova. To nechci.
Vaše věčná soupeřka Kristina Šmigunová se letos po dvouleté odmlce vrací.
Je o tři roky mladší. Já se už taky jednou vracela – a to stačilo.
Ruska Čepalovová, také olympijská vítězka, se vrátila dokonce dvakrát...
No a taky podruhé podle toho dopadla. Tedy špatně.
Neexistuje skutečně nic, co by vás ještě zviklalo?
Nic. Nevidím v mém případném návratu nic pozitivního kromě té trochy adrenalinu, kdybych si zase zasoutěžila. Ale na to mi stačí, když si zajedu Jizerskou padesátku.
Přijala jste však roli neplacené poradkyně ženského týmu. Takže svým způsobem u něj zůstanete?
Trenérem z povolání rozhodně nyní být nechci. Snažím se být holkám prospěšná. Tak jsme se domluvili na téhle poradenské roli. Pomáhám jim přes Petra Havlíčka s výživou, poradím s technikou, prostě budu k dispozici, když potřebují.
Olympiádu zažijete alespoň jako spolukomentátorka České televize. Potěšila vás tato nabídka?
Určitě. Říkala jsem, že se možná do Vancouveru zajedu podívat jako host. Tak teď to spojím s prací.
