Pokud toto ledové peklo přežijí, mají pocit, že jejich žaludek se do cíle dostane až deset sekund po tom, co je tam jejich tělo. Hahnenkamm je plný legendárních sekcí, každá vyžaduje svoje, dohromady ale tvoří jednu dlouhou, nebezpečnou, vysokorychlostní trať plnou překážek, která mění pohled na život.
"Byl jsem tak nervózní," přiznal Američan Travis Ganong, když loni sjel sjezdovku Streif poprvé. "Přišlo mi to jako cesta na Měsíc, cesta do neznáma."
Je to závod, v němž jediná chyba může změnit celý život. V běžném sjezdu je sotva pár úseků, kde při pádu hrozí zranění. V Kitzbühelu může lyžař skončit na nosítkách už po čtyřech sekundách závodu a pak každou další, dokud úplně nezastaví v cílovém prostoru.
To je prostě Kitzbühel. A každý si to nebezpečí uvědomuje. Strach ale musí hned ve startovní budce potlačit a musí věřit, že je nezranitelný a že pády a zranění jsou věcí těch druhých, kteří hloupě chybují.
Když Franz Klammer, olympijský šampion a čtyřnásobný král Hahnenkammu, viděl brutální sjezdovku poprvé, žasl: "Není možné, aby to závodníci sjeli. Nadělal jsem si do kalhot, rychlost je tady šílená. Ale pak jsem si pomyslel: Toto je závod s velkým Z, který bych měl vyhrát. Věděl jsem, že ho sjet musím."
Maussefalle: Už po pěti sekundách jízdy čeká šedesátimetrový skok. Všichni vědí, jak je nebezpečný, a připomněl to před rokem Hans Grugger, který neustál dopad a bezvládně pak klouzal po ledu. Stačí špatný doraz a závodník skončí v lese. "Moje oblíbená partie," povídal Klammer. "Není čas se na ni připravit, ale musíte se před ní správně rozhodnout. Najednou prostě letíte vzduchem."
Steilhang: Dvanáct sekund za Maussefalle je místo, kde se všichni modlí, aby udrželi lyže u sebe až do další zatáčky. V historii se tu odehrálo několik pádů stejně jako neuvěřitelně rychlých průjezdů. To snad nejzábavnější předvedl Bode Miller před čtyřmi lety, když cestou ke druhému místu sklouzl oběma lyžemi po plachtě s reklamou zavěšené na ochranné síti.
"Je to nejnáročnější zatáčka na celé trati," soudil Klammer. "Jedete do ní v plném riziku a správnou stopu jsem vždycky našel citem. Rizikem je to, že když do ní vjedete špatně, ztratíte rychlost a je po závodě."
Hausberg a Traverse: Na skoku Hausberg je nutný rychlý dopad na sníh, pak následuje vertikální traverz přes vyjeté koleje, hrboly a ledové plotny s obří odstředivou silou. "Místo totálního šílenství, tam nemáte kontrolu nad ničím," pronesl Klammer.
Zielschuss a Zielsprung: Sešup rychlostí přes sto kilometrů v hodině a když se konečně strmá pasáž narovná, přetížení je takové, že se zdá, jakoby závodníkům na záda někdo položil pytel cementu. Následuje cílový skok, který v posledních pěti letech málem zabil dva závodníky. "Jako volný pád," přirovnával Klammer. "Těžko tam kontrolujete lyže."
Pro mnohé jsou v Kitzbühelu čas a výsledek až na druhém místě, víc je těší, že závod přežili. Doug Lewis, kdysi závodník, dnes expert serveru Universal Sports vzpomínal, jak ještě hodinu poté, co projel cílovou branou, měl tepovou frekvenci 145.
"Adrenalin teče žílami dlouho po závodě," říkal pátý muž z ročníku 1986. "Ten výsledek řadím na úroveň bronzu z mistrovství světa. Jenom proto, že pochází z Hahnenkammu."
