Polský házenkář přišel o oko, ale září i na světovém šampionátu. Jak to dělá?

Bleskově nabere rychlost, vyšroubuje se do vzduchu a pravačkou vyšle takovou ránu, že se brankáři často jen ohlédnou. Gól! Gól! Gól! To je styl házenkářské hvězdy Karla Bieleckého. Jenže polské eso, díky němuž tým v pohodě postoupil na probíhajícím mistrovství světa do hlavní fáze, na první pohled vypadá jinak než ostatní.

Karol Bielecki v dresu polské reprezentace | foto: Profimedia.cz

Na hřiště nevyjde bez speciálních brýlí. Je totiž slepý na levé oko! "Jenže při zápase to spíš vypadá, jako by měl oči tři," ulevil si slovenský házenkář Juraj Nižnan. Na šampionátu poznal jeho sílu, Bielecki dal Slovensku pět branek.

Jak je vlastně možné hrát s takovým postižením? Všechno začalo loni v létě, kdy Bieleckého v přátelském utkání Polska s Chorvatskem soupeř nešťastně zasáhl do obličeje. V házené fádní střet, ale následky byly tragické.

Levé oko se dvoumetrovému polskému kanonýrovi zalilo krví a už nešlo zachránit. "Hrát zase házenou? Neblázněte, můžete přijít i o druhé oko," varovali jej doktoři. Marně. Láska ke sportu byla silnější.

Bielecki dřel u odborníků, bojoval s bolestmi hlavy, s orientací v prostoru. A byl bleskově zpět: naskočil do přípravy i exhibičních duelů. "Protože je házená jeho život," vzpomínal český reprezentant Jan Filip.

S Bieleckým hrával v klubu a potkal jej v létě právě na exhibici. "Říkal mi, že to není tak zlé. Ale byla otázka, jestli se dokáže vrátit tam, kde byl dřív – tedy do absolutní světové špičky."

Po půlroce se dá napsat: ano, dokázal to. V bundeslize, kde Bielecki hraje za silný tým Rhein Neckar Löwen, má v 17 zápasech na kontě 77 branek. A neztrácí se ani na mistrovství světa.

Bielecki nemá oko. A spoluhráč zase dvě třetiny prstu

Karol Bielecki za Polsko i za tým Rhein-Neckar Löwen válí i poté, co loni v létě přišel o oko. Za německý klub Löwen hraje i další hvězda s dost zvláštním osudem: chorvatský křídelník Ivan Čupič na tréninku v roce 2008 uklouzl a snubním prstenem se zachytil za drátěný plot. Po krvavém zranění přišel o dvě třetiny prstu na střelecké ruce.

Takže znovu: jak je to možné? Základem pro návrat byla nezměrná bojovnost, Bielecki je až lehce klišovité ztělesnění Poláka: jako z žuly, nikdy se nevzdává. Při hře mu zase pomáhá jeho styl.

Bielecki se třeba od Filipa Jíchy dost liší – ač jsou si podobní výškou (přes dva metry) i postem (spojka), Jícha je univerzálnější, skvěle kombinuje, uvolňuje ostatní.

Bielecki má sice jen jednu, ale o to silnější zbraň: dělovou ránu. Pálí třeba z 12 metrů a v házené platí za největšího bombarďáka vůbec. "Většinou nedělá nic jiného, než střílí," potvrzuje slovenský reprezentant Daniel Valo, který proti Bieleckému hraje v bundeslize.

Vůle přemohla osud. V hokeji to jen s jedním zdravým okem v NHL zvládli Bryan Berard či Švéd Weinhandl, jenž dnes působí v Rusku. Oba se i po zranění drželi ve špičce. Bielecki mezi ně právem náleží.