„A já okukuju jejich tréninky, různá cvičení, kterými bych zpestřil i naší přípravu. Protože stereotyp je smrt každého trenéra,“ tvrdí Milan Berka mladší, kouč pořádajících extraligových Lovců.
Možná nejkvalitnější turnaj v tuzemsku vrcholí v sobotu a kromě domácích a mistrovské Dukly o body soupeří Polozovo Follo, Mrázův Hüttenberg a Farářovy Topoľčany.
„Je hezké, že se čeští trenéři v zahraničí objevují. Já tam šel, když jsem byl nejmladší, teď jsem skoro nejstarší,“ usmál se Dušan Poloz. Jeho tým nastupuje ve 2. norské lize, do tří let plánuje postup.
Dušan Poloz
V Norsku působí už 18 let s mezizastávkou u žen Mostu, kterým nastartoval zlatou éru. Kouč slovenských reprezentantek ještě předloni vedl dámy Molde. „Ale asi jsem se ženami skončil, stárnu. Jsou náročnější na komunikaci, kluci vedou jednoduchou řeč. Baby v Norsku jsou extrém, po zápase chce s vámi hráčka 10 minut probírat, co udělala blbě. A když jich máte dvanáct... proto jsem to v Molde nezvládl. Bralo mi to energii.“
Po šesti měsících norštině rozuměl, až po dvou letech si byl natolik jistý, že ji začal používal v tréninku. A v severské zemi se prosadil.
„Je to složitější než doma, odborníků je víc a kvalitnějších než u nás, házená je tam populárnější,“ tvrdí. „Dělat v Česku je chvályhodné, ale každý by si zahraničí měl zkusit. Jiný způsob přemýšlení o házené než u nás trenéry rozvíjí.“
Světová házená je prý jinde. „Nám chybí síla, výbušnost, vytrvalost,“ míní. „Házená je jen o tom, jak tělo zvládne přijímat a rozdávat údery. Je to judo s míčem. Pokud tělo není nachystané, je často zraněné a neustojí souboj jeden na jednoho. Česká chytrost tam bude vždy.“
Alois Mráz, který je v bundesligovém Hüttenbergu asistentem, přikývl: „Rozdíl je jak ve fyzické přípravě, tak v rozměrech. V německé lize jsou větší kluci, výběr celého světa. Dostávat dorostence na úroveň bundesligy není lehké. Ale pokud se to tam někomu podaří, má světový formát. To v české lize chybí.“
Přitom ani slovutná bundesliga není plně profesionální. „Někteří naši kluci chodí do práce a na venkovní túry si berou dovolenou.“
Zrovna v Německu prý čeští trenéři mají slušnou pozici. „Plno kluků léta hrálo v bundeslize, výsledky jsme udělali, takže tam máme dobré jméno,“ pozoruje Mráz, který měl jasno, že u západních sousedů zůstane: „Jsme napůl německá rodina, takže jsem nemusel řešit, jestli se budu vracet. Bylo to dané.“
Český házenkář Alois Mráz v zápase s Makedonií.
A s Hüttenbergem zažil bývalý český reprezentant parádní jízdu. „Po sestupu jsme se okamžitě z 3. ligy dostali do druhé a hned do první, to asi nikdo v Německu nedokázal. Fantastické. Teď bude velký úkol bundesligu udržet.“
Slovo fantastické pasuje i na Pavla Faráře, ve své první topoľčanské sezoně dovedl tým ke slovenskému bronzu. „Proto jsme se domluvili na prodloužení smlouvy o dva roky.“
Práci mu usnadňuje, že ho nebrzdí jazyková bariéra. „Přece jen musíte hodně mluvit, když chcete vysvětlit filozofii.“ A Farář navíc mluví rád. Třeba o tom, jaký status mají hráči na Slovensku. „V klubech je pár lidí, co jsou profíci, pak už studenti a pracující. Vyjma Prešova, ten hraje čtyři soutěže, bez profesionálů by to neutáhl.“
Projekt oživení česko-slovenské soutěže padl, ale Farář o něj stál. „Z prvních šesti týmů, které bojovaly o federální ligu, jich má pět srovnatelnou kvalitu s českými. Jen Prešov je jinde, ten by vyhrál i českou extraligu. Dá se porazit, ale ne porážet. Mrzí mě, že se federální soutěž neuskuteční, pro obě strany by to byl krok dopředu,“ soudí.
Česká a slovenská házená jsou podobné, ale hráči úplně ne. „Slováci jsou kapánek temperamentnější, což se odráží na palubovce. Jsou bouřlivější, občas je složitější je udržet na uzdě. Ale užívám si to,“ ubezpečil trenér Farář.
A teď o to víc, že bude častěji s rodinou. „Mám velmi tolerantní manželku a malé děti. Byly čtrnáct dní doma, čtrnáct dní u mě. Ale teď už bychom měli víc času trávit pohromadě na Slovensku.“
