Většina z nich si přitom zjevně vůbec neuvědomuje, že korejský text chválí muže, který slíbil „důkladně vyhladit USA“ a odpálil desítky balistických raket, upozornil server zpravodajské televize BBC.
„Zpívejme o Kim Čong-unovi, velkém vůdci/ Chlubme se Kim Čong-unem, naším přátelským otcem,“ zpívá se v písni.
Uživatelé TikToku v komentářích píší, že je to skvělá melodie. „Taylor Swiftová nečekala, že ji hned po vydání nového alba někdo převálcuje,“ vtipkuje jeden z fanoušků. Další píší, že to je pecka či že by nahrávka měla dostat Grammy. Někteří také píší, že písničku nemohou přestat poslouchat.
Odborníci varují, že píseň je ukázkou toho, jak vytvořit propagandistický hit. Je veselá, rytmická a nebezpečně chytlavá, příliš se neliší od západních popových hitů. Mnozí ji také připodobňují k hitům švédské skupiny ABBA.
Při psaní hitů v KLDR nehraje roli jen komerční hledisko. Úřady chtějí, aby skladba lidem „pronikla do hlavy“. Melodie musí být jednoduché, přístupné, lidé si je musí být schopni snadno osvojit. Musí být v takovém hlasovém rozsahu, aby je mohla zpívat většina lidí. Alexandra Leonziniová z Cambridgeské univerzity, která se zabývá výzkumem severokorejské hudby, dodává, že v zemi se jen málo objevují skladby se skutečnými emocemi. Jde v nich o to, že chtějí motivovat, usilovat o společný cíl ve prospěch národa.
Nulová tolerance k umělecké svobodě
V KLDR panuje nulová tolerance k tvůrčí nebo umělecké svobodě. Je nezákonné, aby hudebníci, malíři a spisovatelé vytvářeli svá díla jen pro umění. „Veškerá umělecká tvorba v KLDR musí sloužit k třídnímu vzdělávání občanů, konkrétně k jejich výchově, proč by měli cítit vděčnost a loajalitu ke straně,“ říká Leonziniová. Podle ní vláda věří v „teorii semínek“, kdy každé dílo musí obsahovat ideologické semínko, poselství, které se masově šíří prostřednictvím umění.
Pro KLDR je hudba jedním z nejmocnějších nástrojů. Přeběhlíci tvrdí, že Severokorejci jsou každé ráno probouzeni propagandistickými písněmi, které se rozléhají po náměstích obcí. Noty a texty vycházejí v novinách a časopisech a obvykle k těmto písním patří i tanec.
Pro pozorovatele režimu má však dvouminutová skladba zveřejněná minulý měsíc nové, alarmující poselství. Není to první píseň věnovaná Kimovi, je zde ale patrný odklon v použitém jazyku a slovníku. Mluví se v ní o něm jako o „otci“ a o „Velikém“, což jsou výrazy, které byly dříve vyhrazené prvnímu severokorejskému vůdci, jeho dědečkovi Kim Ir-senovi. Analytici se domnívají, že po více než deseti letech to může být znamení, že si upevňuje image „nejvyššího vůdce“ Severní Koreje.
„Písně slouží k tomu, aby naznačily, jakým směrem se stát ubírá, aby signalizovaly důležité momenty a důležitý vývoj v politice. Píseň v Severní Koreji je téměř jako noviny,“ dodává Leonziniová.
