České házenkářky nakonec na prosincovém šampionátu skončily osmé, čímž vyrovnaly maximum z roku 2017. Teprve podruhé od vzniku České republiky se dostaly na mistrovství světa do čtvrtfinále, ale že to byly nervy…
Prohrály jste s Brazílií, proto jste musely čekat, jak dopadne souboj Nizozemska a Španělska.
Sledovaly jsme to spolu, moc jsme si přály postup. Čekaly jsme, že by to mohlo vyjít, Nizozemsko má velmi kvalitní tým a zápas by nezvládlo, jen pokud by podalo fakt špatný výkon. To se naštěstí nestalo. Byly jsme nadšené, ale bylo to vše takové hrk, hrk. Sotva jsme se dokoukaly, už za hodinu jsme měly přelet do Norska na čtvrtfinále.
To jste si postup ani nestihly užít?
Ale jo, euforie to byla velká.
České házenkářky Anna Jestříbková (vlevo) a Natálie Kuxová zastavují argentinskou reprezentantku Carolinu Bonoovou.
Kdy jste docenila to, že jste si zahrála v reprezentačním dresu na mistrovství světa?
Uvědomila jsem si to teprve nedávno, až jak turnaj skončil. To jsem řekla: „Ty jo, vždyť to vlastně byl celou dobu můj sen a teď se to stalo!“ Neskutečné, jsem za to obrovsky ráda. A to, že jsme se navíc umístily tak vysoko, je až neuvěřitelné.
Je to nejvíc, čeho momentálně můžete v házené dosáhnout?
Určitě. Možná jsme se mohly umístit výš. Ale taky to mohlo dopadnout hůř. Pro mě byla obrovská čest si na mistrovství světa zahrát. Odjížděly jsme s dobrou náladou a s tím, že chceme vyhrávat a házenou se bavit. Nepřemýšlely jsme nad tím coby kdyby a takhle nám to vyšlo.
Házenkářky na závěr MS podlehly i Černé Hoře. Na šampionátu končí osmé |
Ke konci turnaje už na týmu byla znát únava. Přesto, měl výběr i na lepší umístění?
Já myslím, že ano, tým měl potenciál i na medaili, ale určitě souhlasím s tou únavou. Hlavně psychicky jsme byly unavené, vždyť turnaj trval skoro tři týdny. Rozhodl asi zápas ve čtvrtfinále s Francií. Byla sice jasným favoritem, ale naděje je vždycky a my se dostaly do velkých šancí.
Nejlepší zápas šampionátu?
Určitě ten vítězný se Španělskem, po němž jsme se přiblížily čtvrtfinále. Tolik emocí! Myslím, že na to bude vzpomínat každá z nás.
A co atmosféra v Dánsku a Norsku? Asi jiná než ta, kterou znáte z extraligových palubovek.
Na nás třeba nechodilo tolik fanoušků, ale ty haly byly obří, kulisa byla vždy výborná. Mezinárodní zápasy mají vždy speciální atmosféru.
Po přestupu z rodné Olomouce máte za sebou první půlrok v ambiciózním Mostě. Jak jste si zatím zvykla?
Myslím si, že v pohodě. Tým je celkově nový, trošku to trvalo, než jsme se sehrály, ale teď jsme postoupily do finále Českého poháru a i v extralize máme nejvyšší ambice. S holkami máme fajnový kolektiv.
Jako v Olomouci?
To nechci úplně porovnávat. V Olomouci mám kamarádky, se kterými mám úplně jinou srandu. Je to jiné pouto. Ale stejně tak dobře, jak jsem se měla v Olomouci, se mám i teď v Mostě.
Česká házenkářka Natálie Kuxová (vlevo) střílí přes nizozemskou obranu.
Zároveň jste nastoupila do prvního ročníku vysoké školy.
Ano, na tělovýchovu a sport. Naštěstí mi škola umožňuje skloubit házenou dohromady. I teď, když jsem byla víceméně měsíc na mistrovství, to bylo v pohodě. Zjistila jsem, že to je hlavně o tom komunikovat s učiteli a ti vám vyhoví, pokud mohou.
Dokázala jste vůbec po tak silném zážitku, jako je mistrovství světa, o Vánocích vypnout a nemyslet na házenou?
Dokázala. A už to taky bylo potřeba. Tenhle rok byl fakt dlouhý. Já mám Vánoce hrozně ráda, užívala jsem si to. Balila jsem dárky, pouštěla koledy a byla jsem s rodinou. Na házenou jsem fakt nemyslela.
