„Jestli je tam někdo hratelný? Tak s tím bych tedy trošku brzdil,“ pousmál se nad možnými soupeři Tonar.
Tak jinak, koho si přejete?
Možná Francouze, je tam Nantes, předloňský účastník Final Four Ligy mistrů. Obrovská jména, což by pro nás byly super zážitky. Nebo týmy z bundesligy. V létě jsme se potkali s Magdeburgem, ten už bych klidně vynechal. Ale Rhein-Neckar Löwen, Berlín či Melsungen, to je hodně lákavé. Každopádně, být v takové společnosti, to je... no prostě megahustý.
Izraelské šampiony jste v obou zápasech přehráli. Překvapilo vás, že jste měli takhle navrch?
Zažili jsme asi v téhle fázi v minulých letech těžší soupeře, ale nechci je snižovat. Měli kvalitní spojky. Levy je v izraelském nároďáku, Slovinec Spiler má za sebou deset sezon v Lize mistrů, levák Langahns, toho zná Peťa Štochl z Berlína, hrál i v Melsungenu. Tihle tři bombarďáci byli nad ostatníma klukama. Dojeli na to, že se hrály dva zápasy rychle po sobě, netočili sestavu tak jako my. Ale sílu mají, neznehodnocoval bych ta vítězství, postupu si moc vážíme.
Zatrnulo vám trošku v úvodu, kdy za tři minuty vedli 3:0?
Klasicky naše hlavy. Chtěli jsme na ně vlítnout, ale hned na začátku se to vymklo, měli jsme někde v sobě tu čtvrteční výhru o devět branek. A tyhle národy, když jim povolíte, tak jim narostou křídla. Druhý zápas byl mnohem těžší než ten první. Celý poločas trvalo, než jsme se dostali do nějakého varu.
Ale pak už jste ukázali sílu.
Jo. Je to už z konce minulé sezony, finále s Karvinou bylo nahoru dolů a my jsme se naučili hrát celých šedesát minut. Z toho teď čerpáme. Bylo to vidět v lize na Dukle i v poháru s Islandem. Přestože se nám nepovede začátek, hrajeme pořád stejně, věříme si a postupem času si počkáme na výpadek soupeře.
Sedí vám i to, že můžete při zápase protočit hodně hráčů?
Je to lepší. Udrží se tempo hry, jsme rychlejší, dynamičtější. Snad to tak půjde dál a bez zranění.
