Ferrari poslalo Bianchiho učit se. Pak z něj chtělo vítěze

Jak odlišné chvíle může člověk prožít na tom samém místě. V roce 2006 Jules Bianchi skončil v Suzuce druhý ve Světovém poháru motokár a vstoupil do velkého závodění. V neděli tam málem přišel o život.

Může se snad člověk vrhnout na nějaký bezpečnější sport, třeba fotbal, když vyrůstá v rodině, která má motoristické závody léta v krvi?

Bianchiho nehoda

Kde je děda Mauro trojnásobným mistrem světa sportovních vozů GT! Kde se prastrýček stal vítězem legendární čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans a k tomu přidal 19 startů v F1! A když navíc vyrůstal v malém městě v Provence, kde pro jistotu váš otec provozuje motokárovou dráhu!

Ne, z Julesa Bianchiho (25) fotbalista být prostě nemohl. Raději trénoval na motokárách, a tak se mladík, jehož tvář zdobí drobný mušketýrský knírek, v sedmnácti letech stal šampionem Francie a následně uspěl i ve světě. Získal mocného manažera Nicolase Todta, syna šéfa Mezinárodní automobilové federace FIA Jeana Todta, který si ho dosadil do svého formulového týmu ART.

Poslední těžké nehody v F1

María de Villotaová
Jak krutá podoba s Bianchim. Španělka María de Villotaová dostala šanci jet za tým Marussie (ano, tentýž, za který jezdí iBianchi), jenže při testu na anglickém letišti v Duxfordu nezvládla řízení a s monopostem narazila v úrovni hlavy do rampy nákladního vozu. Přišla o oko, podstoupila dvě operace hlavy, jenže byť se vrátila do normálního života, rok po nehodě, ve svých 33 letech, zemřela. Byl to následek poškození mozku.

Traťový komisař - rizikové povolání
Od roku 2000 zemřeli při závodech tři traťoví komisaři. Dva z nich (v roce 2000 a 2001) zasáhlo utržené kolo. Loni v Kanadě pak přišel o život jeden z komisařů, který uklízel následky nehody Estebana Guttiéreze. Přejel ho jeřáb uklízející havarovaný monopost.

Děsivé nehody, šťastný konec
Felipa Massa před pěti lety trefil v rychlosti 200 km/h letící pružinu, která mu prorazila hledí helmy. Po operaci lebky byl uveden do umělého spánku. Zotavil a stále závodí. Děsivě vypadají nehodu zažil i Robert Kubica, avšak navzdory tomu, že své BMW zcela zdemoloval, vyvázal jen s pochroumanými vazy. V F1 skončil až po své těžké nehodě v rallye. V roce 1999 zase Michael Schumacher narazil v Silverstone do bariéry z pneumatik a kvůli zlomenině nohy šest závodů nejel. Později líčil: „Ležel jsem tam, snažil se nabrat dech a uklidnit se. Ale cítil jsem, jak mi srdce bije pomaleji a pomaleji, až se téměř zastavilo. Myslel jsem si, že umírám.“

A když se v něm roce v 2009 stal šampionem evropské formule 3, vybralo si ho Ferrari do své juniorské akademie. Tak, jak dovolovaly tehdejší řády, testoval dva roky starý vůz, k tomu spoustu času trávil na trenažéru v Maranellu.

Ferrari si ho hýčkalo, vidělo v něm talent a mnozí tvrdili, že právě Bianchi bude jednou tím, kdo získá místo v nejprestižnější stáji v F1. Možná by to tak už bylo, nebýt jeho (částečně) ztracených let v sérii GP2, která se považuje za poslední předstupeň k F1.

Bianchi v ní sice v roce 2010 i 2011 skončil třetí, což nezní špatně, jenže i časopis F1 Racing napsal: „Jules je rychlý, ale bohužel nekouká do zpětných zrcátek.“ On namítal: „Ano, nebylo to dobré, ale kompletně jsem se změnil.“ F1 Racing ale zároveň píše: „Jules je chytrý, zábavný, trochu lehkomyslný, ale jinak nikterak namyšlený chlap.“

Možná i proto už v roce 2012 dostal šanci jezdit páteční tréninky za Force India a kdekdo čekal, že právě tam ho Ferrari upíchne vyučit se. Jenže stáj na poslední chvíli změnila plány a on musel v minulé sezoně vzít narychlo angažmá v podprůměrné Marussii. Ale proč ne, vždyť i Alonso začínal u bídného Minardi a kdysi ho v F1 porazil i Tomáš Enge. 

Že Bianchi rozhodně není „nemehlo“, ukázal letos v Monaku. Dojel devátý a byl prvním, který získal body pro týmy, které do F1 vstoupily v roce 2010 (Marussia, Caterham a HRT - ten už zkrachoval).

I proto teď pro změnu kdekdo čekal, že Ferrari ho v roce 2016 místo Kimiho Räikkönena povolá jako dvojku k Sebastianu Vettelovi. Ale třeba to tak ještě bude...