Velkolepá sekvence levá, pravá, levá, téměř 300 kilometrů za hodinu, při kterých auta téměř ztrácejí přilnavost a nemají daleko k tomu, aby se vznesla do vzduchu.
To se dočtete téměř v každé charakteristice, ale když se postavíte před druhou zatáčku nejdelšího okruhu v mistrovství světa formule 1, napadne vás něco jiného - jak je ta hora vysoká?
Monoposty formule 1 se zhoupnou v dolíku a proburácejí prudkým stoupáním s lehkostí více než osmi set koňských sil. Jezdci musejí při pranici s odstředivou sílou více než 4G zapojit každý sval svého těla. Vyhrává ten, kdo na kopci udrží poskakující auto pod kontrolou.
"Je to celé o pocitu," říká Mark Webber, jezdec týmu Red Bull. "S desetiválcovými motory to bývalo ještě lepší, vše jste museli dělat na absolutní hraně a při válce pneumatikářů (Bridgestone x Michelin) jsme zde byli také o něco rychlejší, nyní jsou nahoře auta stabilnější. Přesto je každý průjezd fantastický. Když vyjedete nahoru, cítíte vůni dřeva z prkna na spodku vašeho monopostu."
Kdo Eau Rouge neprojel ve formuli 1, stěží si to dokáže představit. Když jezdec vystoupá na vrchol obávané hory, působí na něj na jiném místě nevídané síly. Unikátní rovněž je, že jako nejlepší zatáčku formule 1 ji označují všichni. Bez výjimky.
Pokud ale vše nevyjde, jak má, hrozí akutní nebezpečí. V rychlosti 300 km/h není žádná nehoda bezproblémová. Přestože byly nedávno v Eau Rouge rozšířeny únikové zóny, stále budí respekt. Po mírném klesání se monopost překlopí špičkou nahoru a poté hrozí nebezpečí každým okamžikem.
"Pokud byste chybovali kdekoli během jejího průjezdu, škrtli si autem o asfalt nebo vás překvapila nějaká porucha, byla by to velká rána," potvrzuje Webber. "Ale na to při průjezdu nemyslíte. Jen se soustředíte na jízdní stopu, vše probíhá v obrovské rychlosti."
Přesto zůstává Eau Rouge hluboko v srdci všech pilotů formule 1. Nenašli byste jediného, který na ni dá dopustit. I láska k zatáčce může být věčná. "Všichni máme rádi adrenalin a nebezpečí. A to vše je v Eau Rouge na dosah," dodal Webber, který dobře ví, o čem mluví. Před devíti lety ve formuli 3000 vylézal na vrcholku nejznámější belgické hory z vraku, v který se ve zlomku vteřiny změnil jeho monopost. Měl štěstí. A od té doby si dává pozor.
