Ani se mu nedostane povzbuzení a rady. Buttonův otec totiž navzdory své síle a elánu na začátku roku v sedmdesáti zemřel na infarkt. "Cítil jsem se, jako by mi někdo probodl srdce, bylo to absolutně nečekané a šokující," vzpomínal Jenson Button teď v Austrálii. "Týdny po tom byly hrozné, ale svým způsobem bylo pěkné slyšet všechny ty příběhy o mém otci, o tom, jak komu pomohl. I já se dozvěděl věci, které jsem o něm nevěděl."
John Button měl v F1 jiné, zvláštní postavení, než obvykle mívají otcové dalších pilotů. S britskými novináři často sedával v týmové restauraci u sklenky vína, probírali paddockové drby i technické novinky, s anglickým humorem nadávali na politiku.
Autům rozuměl, vždyť sám býval rallyekrosový jezdec, který na zakázku připravoval závodní motory, aby z výdělku platil v počátcích synovu kariéru. Byl přátelský a díky své povaze měl respekt i u jiných jezdců, se kterými se jeho Jenson "rval" na trati. Shodně mu – a nikoli v pejorativním duchu – přezdívali "Taťka Šmoula".
"Jeho smrt mě zasáhla, ale věřím, že je teď na dobrém místě, kouká dolů na Jensona i na nás," řekl Felipe Massa z Williamsu. Britský list The Guardian o něm před pár dny výstižně napsal: "Byl Jensonova roztleskávačka, důvěrník, rádce i fanoušek."
Zároveň byl Button senior v paddocku nepřehlédnutelnou figurou i po fyzické stránce, rád totiž nosil křiklavé "havajské" košile, které občas vyměnil za ty v růžové barvě. "On byl prostě pořád optimista, i když se mi nevedlo a nešlo to dobře," vypráví syn.
Button mohl aspirovat i na nejvěrnějšího fanouška, kterého formule 1 v posledním desetiletí měla. Od roku 2000, kdy do F1 vstoupil Jenson, totiž vynechal jen jediný závod z 249 (!), šlo o Velkou cenou Brazílie 2001. Jinak byl pokaždé v paddocku i se synem na startu. "Bude zvláštní usedat do auta, když on nebude vedle."
I tak si do Austrálie vzal Button – obdobně společenský typ jako otec – blízké: snoubenku Jessiku, sestru Samanthu i dva velké kamarády. Ten nejbližší však už na něj bude hledět jen z nebe.
