Garáž stáje Manor, která je nástupcem týmu Marussia, za nějž Bianchi jezdil, má teď ve svých boxech pilotovy fotografie i vlajku se vzkazem: „Chybíš nám. Nikdy na tebe nezapomeneme.“ V osudné zatáčce, kde Bianchi narazil do traktoru odklízejícího jiný monopost, leží zase čerstvé květiny.
Čerstvé jsou i změny, kterých se zákruta dočkala. Organizátoři vylepšili systém odvodnění a nainstalovali traktor, který během celého závodu zůstane za bariérou.
A čerstvé zůstaly i vzpomínky lidí. Adrian Sutil tehdy 5. října stál v oné zmíněné zatáčce. Oči měl zabodlé směrem k dráze, protože právě jeho monopost traťoví komisaři odklízeli, když do nechráněného traktoru nekontrolovaně vletěl Bianchi. „Jsou to okamžiky, které člověka formují, a zároveň vám trochu změní život. A když to vidíte naživo, je to ještě o hodně intenzivnější. Byla to extrémní nehoda a trvá, než ji dostanete z hlavy. Člověku to otevře oči a uvědomí si, co vlastně dělá za sport,“ řekl Sutil pro německou agenturu DPA.
Nehoda jako memento
Ten je teď rezervním jezdcem stáje Williams, a byť se na trati při závodě neobjeví, k zatáčce se i tak půjde podívat. Bianchiho nehoda je totiž i mementem a uvědoměním si reality. „Vždy se říká, že naše auta jsou bezpečná, a člověk tomu i uvěří. Jenže nebezpečí je tu stále a riziko je součást F1. Tragédie však mění náš sport i pohled na něj,“ uvedl Sutil.
Svůj pohled na tragédii přidal i jiný muž. Muž, který měl k Julesi Bianchimu nejblíž. A muž, který před dvěma měsíci stál v katedrále v Nice u rakve, byl zlomený a zdrcený. Zároveň svým způsobem vyrovnaný, protože po devíti měsících, jež jeho syn strávil v kómatu, se i Philippe Bianchi připravil na den, kdy mu lékaři řeknou: „Je nám líto. Je konec.“
„Když plyne měsíc za měsícem a Julese vidíte každý den ve stejném stavu, tak pochopíte, že návrat není možný. Problém byl ten, že po Julesově nehodě byly hlava i mozek hotové. Poškození mozku bylo příliš velké, on ale zůstal naživu jen proto, že byl fyzicky velmi silný,“ řekl Bianchi senior pro BBC. Ten zároveň přiznal, že od 5. října neviděl jediný závod F1, a už vůbec ne opakované záběry synovy nehody. „Nedokážu se na ně podívat, takže o ní nemám co říct a nevím, co se stalo. Možná to dokážu za měsíc, za tři, za půl roku.“
Ač ještě loni jezdil v podprůměrném týmu, tak s Bianchim juniorem už brzy počítalo Ferrari. Koneckonců byl jediným pilotem, který pro Marussii kdy získal body. A jeho otec vzpomíná: „Každý mi říká, že Jules by brzy vyhrál Velkou cenu a možná by jednou získal i titul. Teď už se to nikdy nikdo nedozví. Ale pracoval na tom, měl talent a myslím, že s dobrým autem by o titul i bojoval.“
