Bratrské trio Kožušníků se v českém extraligovém klubu Torpedo Pegres Havířov definitivně roztrhlo loni v létě, kdy na severu Moravy zůstal jen nejmladší Miroslav.
Zatímco Petr Kožušník už působil v týmu třetí švýcarské ligy Ad Astra Sarnen, Pavel odešel po stříbrném úspěchu na MS 2004 ve Švýcarsku do dalšího tamního třetiligového klubu.
"Nějaké kontakty s Floorball Thurgau proběhly právě na MS ve Švýcarsku. Jednalo se o ambiciózní prvoligový tým s cílem postoupit do druhé nejvyšší soutěže NLB. Rozhodl jsem se proto, že to ve Švýcarsku zkusím. Z Havířova jsem chtěl každopádně odejít a už jsem měl dokonce rozjednaný přestup do jiného českého klubu.
Když pak ale přišla nabídka jít hrát do Švýcarska, tak jsem ji využil," popisuje loňský začátek svého zahraničního angažmá jeden z nejlepších kanonýrů české reprezentace Pavel Kožušník.
"Musím ale přiznat, že první dny jsem byl hodně rozčarován. Po florbalové stránce jsem byl trochu zaskočen herním myšlením mých švýcarských spoluhráčů, kteří mají sice příkladný přístup k tréninkům i ke hře, ale schopnost improvizace jim prostě chybí. Co nemají nacvičeno, to sami nevymyslí. Také organizační stránka mého působení ve Floorball Thurgau byla trochu rozčarováním. Při podpisu smlouvy mi toho spoustu naslibovali s tím, že nic nebude problém, ale nakonec jsem musel neustále něco urgovat a čekat. Do týmu nejvyšší švýcarské soutěže HC Rychenberg Winterthur jsem proto letos v létě přestupoval nejen z důvodu zahrát si kvalitnější florbal, ale očekával jsem také organizačně lepší zázemí. Bohužel je to ale nakonec jako přes kopírák..." povzdychne si jeden ze dvou českých reprezentantů v předním švýcarském klubu.
Po dvou bronzových medailích z předchozích sezón měl přitom Rychenberg i před začátkem nového ročníku NLA nemalé ambice. "Věděl jsem, že HC Rychenberg je špičkový klub, který usiluje o nejvyšší mety. Spolu se mnou přešel z Floorball Thurgau do HCR hlavní trenér Philippe Soutter a švýcarský reprezentační obránce Roger Gerber. Zpátky do Finska se naopak vrátil Nico Nordlund a Švéd Steinholz se stal poradcem trenéra. Naším základním cílem je postup do finálové šestky a pak do čtyřčlenného play-off. Zatím se nám ale v úvodu sezóny nedaří tak, jak bychom si představovali. Začal jsem jako levé křídlo v první pětce, teď jsem levé křídlo ve druhé pětce a jsem sám zvědavý, kde skončím - ale máme jen čtyři pětky, takže snad se tam vejdu..." neztrácí humor Pavel Kožušník.
Nejvyšší švýcarská soutěž je podle něj odlišná od české extraligy. "NLA je určitě rychlejší a tvrdší než v Čechách. Díky cizincům jsou k vidění i technické kousky. Největší rozdíl oproti Čechám ale vidím ve vyrovnanosti ligy - mezi prvním a posledním týmem tabulky není takový rozdíl jako u nás. Jasným favoritem na titul je určitě znovu obhájce prvenství SV Wiler Ersigen. Ztížit mu to budou chtít především Chur Unihockey a UHC Aligator Malans a další minimálně tři týmy čekají v závětří," míní český hráč, který má zatím ve zdejší soutěži obdobné pocity jako jeho krajané. "Čech tady musí nejprve dokázat, že je opravdu posila. Narozdíl od jakéhokoliv průměrného Švéda nebo Fina, který je za posilu považován už jen díky své národnosti."
Ani angažmá ve špičkové světové florbalové lize však ještě pro české krajánky ve Švýcarsku neznamená pohodový život. "Bez toho, aniž bych pracoval, by tady nejen mé, ale i působení ostatních českých krajánků nebylo možné. Sám si na svůj chleba vydělávám docela tvrdě. Pracuji ve firmě, která montuje okna. Začínáme o půl sedmé, končíme v šest, pak jedu přímo na trénink a doma jsem v deset. Že bych si mimo to ještě navíc sám trénoval, nepřipadá v úvahu. I z toho důvodu jsem klub požádal, aby mi od nového roku zajistil méně náročnou práci. Po zkušenostech z minula nejsem ale příliš optimistický. Kdo ví, kde po novém roce skončím..." neskrývá Pavel Kožušník mírné rozladění v komunikaci s klubem.
I proto je jeho další působení v Rychenbergu otevřené. "Momentálně vše závisí právě na tom, zda mi klub zajistí novou práci. Každopádně bych se chtěl dostat do sestavy české reprezentace na MS 2006 ve Švédsku a s týmem tam uspět. Teď se nám s národním týmem dvakrát povedlo vyhrát v Churu nad domácí reprezentací, což nám všem dodalo novou motivaci. Vždycky jsme přípravné zápasy proti Finům a Švýcarům prohrávali a na důležitých akcích jsme je pak dokázali porazit. Doufám proto, že se to teď neotočí... Jinak si ale myslím, že naše dvě vítězství byla zasloužená. Švýcaři mají prakticky jen jednu super pětku, ty další dvě jsou v pohodě hratelné," míní havířovský odchovanec, který je často ve styku s ostatními Čechy a nemá problémy ani s němčinou.
"Teď už se domluvím celkem bez problémů, první tři měsíce jsem ale komunikoval jen anglicky a navštěvoval lekce němčiny, které mi platil klub. Raději jsem ale stejně v kontaktu s ostatními českými krajánky ve Švýcarsku, občas se potkáme na nějaké florbalové akci a když je čas, tak se jedu podívat i na jejich zápasy. Třeba s bráchou Petrem se navštěvujeme a telefonujeme si poměrně často, bydlíme od sebe asi 90 minut cesty."
Z prvních tří kol NLA si HC Rychenberg Winterthur připsal pouze jedinou výhru a se třemi body je zatím na osmém místě desetičlenné tabulky. Pavel Kožušník zatím zaznamenal jeden gól a jednu nahrávku.
