Rincón de la Victoria je turistickou plážovou destinací na Costa del Sol, ale také místem, u nějž se nachází unikátní mořská jeskyně s příznačným názvem La Cueva del Tesoro. V překladu Jeskyně pokladů.
A skutečně, v cílovém městě 10. etapy Vuelty byl k nalezení nejeden nečekaný a až kouzelný poklad. Dokonce i s červenými démanty.
Kdo by na startu této etapy řekl, že na jejím konci si pro červený dres lídra závodu doletí jistý Odd Christian Eiking. Byť ve staré norštině jeho křestní jméno znamená ostrý konec šípu.
„Ani ve snu by mě to nenapadlo. Vždyť jsem byl v celkovém pořadí devatenáctý a ztrácel jsem devět minut,“ tvrdil jezdec stáje Intermarché - Wanty Gobert.
Nedivte se tedy, že šestadvacetiletý Nor, který jede svoji teprve čtvrtou Grand Tour a nikdy na ní neskončil celkově lépe než sedmasedmdesátý (zato v létě dojel druhý na norském Arctic Race), za cílem pronesl: „Já v červené? Stal se zázrak.“
#LaVuelta21
One happy viking!! https://t.co/N58m2pEupJ
Rovněž Michael Storer, který si o 22 sekund před ním coby nejlepší z uprchlíků dojel pro etapové prvenství, hovořil v podobném duchu: „Vysnil jsem si na Vueltě jednu vyhranou etapu. Mít po deseti dnech dvě, je víc než neuvěřitelné.“
Čtyři roky už obléká 24letý Australan dres týmu DSM (dříve Sunweb). Ale až v letošní sezoně jako by dospěl. Teprve nyní začal vítězit - a plout na vlně. Všechna čtyři prvenství své dosavadní profikariéry totiž vměstnal do jediného měsíce.
Nejprve koncem července etapa na Tour de l’Ain, potom celkové prvenství tamtéž, pak z úniku 7. etapa Vuelty (se spoustou kopců) a teď navrch 10. etapa Vuelty (s jediným kopcem). V DSM si dost možná rvou vlasy, že si ho před příští sezonou nechali utéct do Groupamy-FdJ.
DALŠÍ PRVENSTVÍ. Michael Storer vyhrává desátou etapu Vuelty.
Ovšem příběhem dne nebyl v úterý na Vueltě ani Eiking, ani Storer, nýbrž...
No jistě, Primož Roglič.
Co se to děje? Proč útočí?
„Žádné riziko, žádná sláva.“ Čtyřmi slovy vyjádřil své účinkování v 10. etapě. On toho Primož nikdy moc nenamluvil.
Pojďme si to tedy poněkud rozvést, ano?
Jednatřicet mužů v úniku mělo 50 kilometrů před cílem náskok devět a čtvrt minuty a Roglič začínal virtuálně ztrácet červený dres. To byl bod zlomu. V tu chvíli mohla parta Jumba velmi snadno zavelet k navýšení tempa v zájmu ochrany červeného dresu svého lídra.
Jenže oni to neudělali.
Nechtěli.
Pohodička, klídek, platilo v pelotonu dál.
- 42 km | Etapa 10 - Stage 10 | #LaVuelta21
El pelotón sigue comandado por @JumboVismaRoad / The leader's team leads the peloton
⏳11'30" para la escapada
https://t.co/zqaO4Bw62K https://t.co/x6m4pf2pMx
A tak náskok uprchlíků pustili dokonce až na 12 a půl minuty.
„Jumbo nás docela překvapilo, že si únik nechalo odjet až takhle daleko. I když pro nás to byl přímo snový scénář,“ podotkl Louis Meintjes z Eikingova týmu Intermarché.
Grischa Niermann, sportovní ředitel Jumba, vysvětloval: „Byli jsme rádi, že se dočasně zbavíme červeného dresu a nebudeme muset v nejbližších etapách kontrolovat závod.“
Pak najeli na jedinou prémii dne Puerta de Almachár. Zpočátku velmi mírné stoupání, až čtyři kilometry pod vrcholem mnohem strmější. Tempo právě určoval na špici balíku Carapaz z Ineosu, když Roglič znenadání sólově vypálil vpřed a vyvolal stav všeobecného zmatení.
Cože? On útočí? Tady? V téhle etapě? Co blbne? Proč?
„Byl to i pro nás nečekaný útok,“ potvrdil Enric Mas z Movistaru, dosud celkově druhý. Dvacet kilometrů před cílem zastihl Slovinec soupeře v nedbalkách.
@rogla attacking on Almáchar, minutes before his crash on the descent
#LaVuelta21 #roglic https://t.co/F3M4KE0Xwm
Proč akceleroval? Ne, nebyl to původní plán.
„Ale během etapy se cítil dobře, tak nám řekl, že chce něco zkusit,“ prozradil týmový kolega Sam Oomen.
Chvíli trvalo, než se za ním zformovala partička pronásledovatelů. Movistar (Mas + Lopez) a Jack Haig z Bahrainu. Žádný Ineos. Egan Bernal šlapal až o kus dál, Adam Yates ještě za ním a Richard Carapaz... ten opravdu zasunul olympijskou formu do škatulky s nápisem Vzpomínky na minulost.
Mimochodem, jak že to říkal Bernal na tiskové konferenci během volného dne? „Když v této fázi závodu ztrácíte kolem dvou minut jako já, je těžké pomýšlet na celkové vítězství. Než začnete uvažovat o útoku na Rogliče, musíte mít dostatečně dobré nohy. A já je zatím neměl na takové úrovni, abych tu mohl útočit.“
A tak naopak útočí Roglič. Šlo o parádní ukázku jeho současné vrchařské síly. Na vrcholu prémie měl 20 sekund k dobru. A zatáčky v následném sjezdu řezal jako dravec.
Což se mu mohlo stát osudným.
Pád = malá skvrna. Mohlo být hůř
Na prašné a kluzké cestě uklouzlo muži v červené přední kolo a odporoučel se k zemi, tělo se smýkalo směrem ke svodidlu. Okamžik zděšení. Naštěstí se zase rychle zvedl a nasedl zpět na kolo.
Primož Roglič attack backfires with high speed crash at La Vuelta | Video
https://t.co/h34uumxGKm
#LaVuelta2021 https://t.co/ySx9aBCcSq
Ovšem náskok byl pryč, pokračoval dál s trojicí, která ho sjela, a později i s parťákem Seppem Kussem, Rusem Alexandrem Vlasovem z Astany a Rakušanem Felixem Grossschartnerem z Bory.
„Útok ve stoupání je jedna věc, jenže při tom pádu ve sjezdu si mohl zlomit klíční kost a mohl už být z Vuelty venku,“ podotkl bývalý profesionál Sean Kelly na Eurosportu. „V jeho prospěch má hovořit závěrečná časovka a čeká ho ještě spousta těžkých horských etap, tak proč takhle riskoval ve sjezdu? Bylo to zbytečné.“
Silnice na jihu Španělska jsou proslulé prachem, nepořádkem, a dokonce i olivovým olejem, který se zde hromadí během horkého a často bezdeštivého léta.
Enric Mas si tuto skutečnost dobře uvědomoval: „Věděli jsme, že sjezd z Puerto de Almáchar bude zrádný a asfalt velmi nebezpečný.“
Vuelta 2021speciální příloha iDNES.cz |
Však také sjížděl podstatně opatrněji než kolega Miguel Ángel López uhánějící na čele skupinky, který ho málem odpáral, a tak mu Mas vysílačkou vzkazoval, ať tolik nejančí. „Dával jsem si vážně pozor.“
Rogličův pád mohl v těchto pasážích skutečně klidně skončit i zlomeninou, která by rázně ukončila jeho španělskou jízdu.
„Jo, bez toho pádu by to bylo dnes lepší, ale není to tak špatné. Nějaká akce tam byla, ne?“ okomentoval nicméně za cílem svůj útok.
A možné zranění?
„Jen jsem uklouzl. Měl bych být v pohodě. Bude to o.k.“
Očima sportovního ředitele Niermanna: „Primožův pád není katastrofa, je to jen malá skvrna na pro nás velmi dobrém dni.“
O dobrém dni naopak nemohl mluvit tým Ineos. Ačkoliv... Egan Bernal hledal pozitiva mezi negativy: „Pravdou je, že když pominu čas, který jsem ztratil, připadal jsem si ve stoupání dobře a měl jsem tam dobré nohy. V horku se necítím tak špatně, to spíš zima mě víc sráží.“
Zajímavé hodnocení poté, co Bernal a Yates sestoupili na 7. a 9. místo v celkovém pořadí a jejich ztráta na Rogliče narostla o dalších 37 sekund.
Tohle všechno už se jednou dělo
Na špici této klasifikace tedy nyní trůní Odd Christian Eiking s náskokem 58 sekund na dalšího z úterních uprchlíků Guillauma Martina, 2:17 minuty na Rogliče, 2:45 minuty na Enrika Mase a přes tři minuty na všechny ostatní.
Je to samozřejmě málo s vidinou drastických horských testů, které od soboty přijdou. Nemusí to však být málo k boji o Top 10.
#LaVuelta21
Well deserved https://t.co/GotRvzwNDT
Podobně může uvažovat průběžně druhý Martin z Cofidisu, který byl ještě předloni týmovým kolegou Eikinga, má na rozdíl od Nora přece jen víc grandtourových zkušeností (přesněji sedm), na Tour skončil letos osmý a na Vueltě by to mohlo být i lepší... pokud bude mít dost sil.
„Tohle všechno už se letos jednou dělo,“ usmíval se Francouz v cíli.
Ano, pamatujeme si, zdařilým únikem ve 14. etapě Tour se tehdy vyhoupl z 9. na 2. místo, aby hned v následující pyrenejský den opět sestoupil z druhé příčky na devátou.
Teď v Rincón de la Victoria vykládal: „Když už nás nechali o tolik odjet, měl jsem v hlavě, že bych mohl jít do červeného. Ve stoupání jsem se snažil odpárat Eikinga, ale bohužel jsem pak s ním ztratil kontakt ve sjezdu do cíle. Tady kolem Sierry Nevady to vždycky hodně klouže, raději jsem sjížděl bezpečně. No nic, budu se o červený dres snažit v dalších etapách.“
Ta středeční z Antequery do Valdepeñas de Jaén je sice jen 133,6 kilometru dlouhá, zato řádně kopcovitá.
Na papíře vypadá rozhodně mnohem lákavěji pro nesčetné útoky než etapa úterní.
Jenže věřte na Vueltě papírovým předpokladům.
