Žluto-černé komando Vismy vlétlo do sezony a likvidovalo peloton. Za prvních šest týdnů získalo osmnáct vítězství, Jonas Vingegaard demoralizoval soupeře na úvodních etapácích a Wout van Aert ukazoval, že má formu, se kterou by konečně mohl získat triumf na kostkových monumentech.
Jenže místo Vingegaardovy zdárně pokračující přípravy na Tour de France a zářných výsledků van Aerta na kostkách si teď sportovní ředitelé Vismy nejspíš říkají: „Naše sezona je už teď katastrofická.“
První výpadky v týmu přicházely už v průběhu března. Nejprve nemoc přímo na Milán-San Remo přemohla evropského šampiona Christopha Laporta.
Pak se na klasice E3 potloukli van Aert, Tiesj Benoot a Per Strand Hagenes. Tehdy ještě van Aert vyklouzl bez následků, Benoot si ale pohmoždil žebra a mladičký Nor Hagenes si zlomil nos.
Napříč Flandry poznamenala drsná kolize. Wout van Aert přijde o prestižní klasiky |
Následně nedokončil Jan Tratnik kvůli pádu větrnou jednorázovku Gent-Wevelgem. Ke své smůle se Slovinec při karambolu uhodil do levého kolene, které si loni těsně před Girem zlomil. Sice pak nastoupil do flanderské generálky Dwars Door Vlaanderen, bolest v koleni ho ale za první sto kilometrů nepustila.
To se nakonec ukázalo jako Tratnikovo štěstí, protože jinak by s největší pravděpodobností skončil přibližně šedesát kilometrů před cílem na zemi znovu.
Tehdy se skácel van Aert. Rozervaný dres společně s jeho bolestivými vzlyky nevěštily nic dobrého, a vyšetření v nemocnici černý scénář potvrdila. Kromě zlomené klíční kosti si van Aert odvezl z Vlámska ještě zlomeninu hrudní kosti a několika žeber.
Ambice týmu na ovládnutí jarních klasik se rozpadly. Jenže u toho se smůla Vismy zdaleka nezastavila.
Vingegaard stále v nemocnici
O osm dní později a tisíc vzdušných kilometrů jižněji se ocitly v troskách i plány na třetí vítězné tažení červencovou Francií.
Obraz zmaru. Zlomeniny Vingegaarda a Evenepoela, překážky na cestě na Tour |
V jednom z rychlých sjezdů při čtvrté etapě Kolem Baskicka vylétlo ze silnice několik jezdců. Mezi nimi i tři největší favorité – Primož Roglič, Remco Evenepoel a Vingegaard. Zatímco Roglič skončil jen s odřeninami, Evenepoel pád odnesl zlomenou klíční kostí a lopatkou.
Nejhůř ale dopadl Vingegaard. Podrobná vyšetření odhalila kromě zlomené klíční kosti a několika žeber ještě pohmoždění plíce a pneumotorax.
Stránky ProCyclingStats odhadují jeho absenci na deset týdnů. A do Tour de France jich zbývá dvanáct. Zvládne Dán šílený souboj s časem?
Podle sportovního ředitele Merijna Zeemana zní odpověď spíš ne než ano.
„Už teď je jasné, že Jonas vynechá vysokohorský kemp v Sierra Nevadě od 6. května,“ potvrdil belgickému deníku Het Nieuwsblad. „Každým dnem se cítí lépe, ale je stále v nemocnici. A to asi mluví za vše.“
Sportovní ředitel týmu Visma Lease a Bike Merijn Zeeman.
Pokud se Vingegaard na Tour přece jen ukáže, bude to nejspíš za úplně jiných podmínek, než se kterými tým počítal. „Musíme vymyslet nový plán, přijít s co největším počtem možných řešení,“ konstatoval Zeeman.
Jedním z nich může být zapojení van Aerta. Belgičan měl startovat v květnu na Giru, ale to se zdá nyní velmi nepravděpodobné. Minulý týden si nahrál do aplikace Strava hodinovou procházku, ke které připsal: „Stát na místě znamená jít zpět.“
A zatímco si jel van der Poel v neděli po šedesátikilometrovém sólu pro druhé vítězství na Roubaix, van Aert seděl na balkóně svého domu, s pejskem na klíně a rukou v ortéze. „Devět dní po operaci a už se trochu začínám cítit znovu sám sebou. Doufám, že se brzy vrátím na kolo, ale úplné uzdravení má pro mě absolutní prioritu,“ připsal k fotce na svůj Instagram.
Šestnácté místo? Skvělé!
Jet místo květnového Gira červencovou Tour dává na papíře pro van Aerta smysl. Tým by se mohl postavit na něm, on by se zaměřil na zelený dres a etapová vítězství a pro jednou by neměl žádného lídra, o kterého je potřeba starat se v horách.
Ale v praxi se taková varianta tluče s van Aertovým snem o olympijském zlatě. Podle původních plánů měl po Giru odjet v červenci na vysokohorský kemp a z něj pak do Paříže.
Další možnou variantou je pak posunutí jezdců, kteří měli být na Tour jako domestici, do role lídrů. Nabízí se Sepp Kuss, kterému by ale snaha o celkové pořadí na Tour mohla kompromitovat obhajobu vítězství na Vueltě. Tak možná spíš Matteo Jorgenson, překvapivý vítěz letošního Paříž-Nice? Nebo naopak veterán Steven Kruijswijk, třetí na Tour 2019?
Sepp Kuss si vychutnává triumf na Vueltě. Vlevo je Jonas Vingegaard, vpravo Primož Roglič.
Přestože Visma končila loňskou sezonu jako nejúspěšnější tým v počtu vítězství a ovládla všechny tři Grand Tour, zalepit díru při Vingegaardově absenci je obtížné, zvlášť po Rogličově odchodu do Bory.
Po tak katastrofických devíti dnech se ale pravděpodobně pro Vismu hranice úspěchu v nadcházejících týdnech znatelně sníží.
Ostatně jak už se stalo na Flandrech a Roubaix.
Na Flandrech se s van der Poelem nejdéle držel Jorgenson, v závěru mu ale došly síly, a tak bylo nejlepším výsledkem patnácté místo Benoota.
Dva dny před Roubaix se musel ze zdravotních důvodů odhlásit Jorgenson, ze dvou lídrů plánu B Laporta a Dylana van Baarleho zbyl na startu pouze evropský šampion – i van Baarle se cítil na pekelný závod příliš zesláblý. A pro Laporta závod skončil hned na prvním z 29 dlážděných úseků, když píchnul a ztrátu na hlavní favority už nesmazal.
Ani Vackova dřina van der Poela nezastavila. Nizozemec ovládl i Roubaix |
Van der Poel už byl téměř pět minut v cíli, když na velodrom v Roubaix dorazil první žluto-černý dres. Ale jako by smůla Vismy nebrala konce, mladík Tim van Dijke si vybral ke spurtu chodník na spodním okraji dráhy, takže byl dodatečně diskvalifikován a posunut z osmého na šestnácté místo.
Byl z toho tedy přibližně o patnáct příček horší výsledek, než ve který Visma na začátku sezony doufala. Přesto Zeeman našel pozitiva: „Díky našim talentovaným mladíkům můžeme uzavřít sezonu kostek s hlavou nahoře. Budoucnost nevypadá nejhůř.“
Vydrží mu ale optimistický tón i na Tour?
