A když usedne na kolo, její plamen zachvátí a rozpumpuje celé tělo. "Chci vyhrát etapu a možná za rok znovu zaútočit,“ plánoval si skromně před startem. Teď píše hlavní dějovou linii stoleté Tour.
Cesta slávy a prokletí
Triumf v Paříži si vychutnal v roce 1997. Bylo mu třiadvacet a jel teprve podruhé. "On vyhraje Tour šestkrát," předpovídal mu tehdy pětinásobný král Bernard Hinault. Jenže Ullrich ve víru oslav přibral dvanáct kilo.
Obhajobu ztratil s „pirátem“ Pantanim, který mu v jedné alpské etapě nadělil patnáct minut. O rok později si poranil koleno, doma na závodě Okolo Německa, a přišel o Tour.
Náladu si spravil vítězstvími na Vueltě, na mistrovství světa a rok nato i na olympiádě. Na Tour zůstával jen korunním princem. A to nehodlal snášet. Tvrdý trénink však opět nevydrželo koleno.
Smutek zapíjel tak mocně, že opilý narazil autem do stojanu na kola ve Freiburgu a přišel o řidičák. A pak ještě neprošel dopingovou kontrolou poté, co prý vzal dvě tablety extáze na diskotéce. Telekomu, který jej královsky platil, došla trpělivost a ukázali mu dveře. Konec šampiona? Ale kdeže.
Nový život šampiona
Začal znovu. Odstěhoval se do Švýcarska, kde koupil dům nedaleko Michaela Schumachera. Na okolních kopcích pomalu nabíral sílu, vytrvalost i sebedůvěru. Až v zimě našel zaměstnavatele, jenže Coast po pár měsících zkrachoval. Hrdě odmítl smlouvu v Telekomu na milion eur ročně.
Čtyři dny nato se ho ujali v Bianchi, kam s ním přešel i jeho tréninkový partner Tobias Steinhauser a manažer Rudi Pévenage. Počátkem sezony jen prohrával, na červnové generálce Okolo Švýcarska skončil sedmý, dvě a půl minuty za Vinokurovem. Prvenství na Rund um Köln nikdo nebral vážně. Ullrich? No, uvidíme...
Prvního července přivítal na světě dcerušku Sarah Marii a druhý den odcestoval do Francie. "Každý den dostávám na mobil její obrázky, jak roste," rozplývá se.
Šlape rychleji. Kdy se zastaví?
Úvodní týden Tour ztrácel, ale méně, než se čekalo. Armstronga přemohl v prologu. V týmové časovce nabral tři čtvrtě minuty a v královské alpské etapě minutu a půl. "Bojoval jsem jen se sebou. A ten boj jsem vyhrál," řekl poté, co se vyšplhal do Alpe d'Huez. Nikomu moc nevyprávěl o žaludečních potížích, které ho stihly.
"Lepší se každým dnem," všímal si už tehdy Pavel Padrnos, jeden ze dvou českých mužů v pelotonu. Neskutečnou silou udeřil Ullrich v páteční časovce. "O svých ambicích můžu mluvit až po tom, co nohy řeknou prvnímu kopci v Pyrenejích." A sílu ukázal hned ve druhém, kdy před cílem nechytatelně poodjel Armstrongovi i Vinokurovovi.
"V průběhu třítýdenní Tour se kondice závodníka proměňuje. Ullrichovi jde jasně nahoru,“ všímá si český cyklista Ján Svorada, který jel Tour už devětkrát. Německá mašina pozměnila styl.
Naučila se švihu na úkor síly. "Kmihový jezdec se z něj už asi nestane, ale určitě mu to pomůže. Jezdil extrémně silově,“"hodnotí ho Svorada. Ullrich točíval mezi 70-80 záběry za minutu, nyní přidal přibližně o deset. Čímž neztrácí rychlost, ale spoří sílu. V tom je mistr Armstrong, který šlape 120 otáček.
"Pokud Ullrich zaútočí na žlutý trikot teď, má větší šanci. On ani jeho tým na rozdíl od Armstrongových US Postal dosud nemuseli hlídat a tahat pole, čímž ušetřili spoustu energie," dodává Svorada. Armstrong nesnáší vedro, Ullrich si v horku libuje. "Pyreneje jsou těžší než Alpy," vzkazuje příznivcům.
V pondělí má na legendárním vrchu Col du Tourmalet šanci to ukázat.
