Už jen pohled na profil této etapy vypadá pořádně divoce.
Dinosauří tlama plná skalnatých vrcholů a žlabů, které začínají hned po startu.
Třináctá etapa závodu měří sice jen 135 kilometrů, ale co vše se na její trase nachází.
Vlastně i místo jejího startu je ikonické, speciálně pro Vueltu. Pyrenejský vrchol Formigal. Na něm se v roce 1972 (ano, až takhle pozdě) odehrál první horský dojezd v historii španělské Grand Tour.
Vuelta 2023příloha iDNES.cz |
Navíc na Formigalu vrcholila i památná 15. etapa ročníku 2016.
„Tady jsme ztratili Vueltu,“ vzpomínal Chris Froome, jak nečekaný útok Alberta Contadora a Naira Quintany krátce po startu horské etapy naprosto rozleptal dosud skvěle fungující strategii týmu Sky, v němž byl vrchním Froomovým pobočníkem Leopold König.
Tentokrát se jezdci z Formigalu vydají nejprve o kousek výš na trojkový průsmyk Puerto de Portalet, jenž je vynese do výšin nad 1700 metrů - a zároveň i do Francie. Poté sjedou do údolí, do 500 metrů nad mořem, a začnou se drápat na slavný Aubisque, první prémii mimořádné kategorie na trase tohoto ročníku.
Pak? Opět do údolí a znovu nahoru, tentokrát na jedničkový průsmyk Spandelles. A zase: dolů - nahoru. Až do cíle na Tourmaletu.
Would love to ride this stage (route). Vuelta Stage 13. Finishes on the Tourmalet https://t.co/ZCAmcay5vK
Prudká stoupání o průměru 10,5 až 13 procent na posledním kilometru Tourmaletu by měla říci rázné slovo do úvah o tom, jak se promění tvář závodu.
Premiérově se měl dojezd Vuelty na Tourmalet uskutečnit už v roce 2020. Jenže po propuknutí covidové pandemie organizátoři původní itinerář přepracovali tak, aby závod nemusel opustit španělské území. Načež šestá etapa neskončila na vrcholu francouzského velikána, ale na... Formigalu.
Přitom tehdy chtěla společnost A.S.O., která je majitelem Tour i Vuelty, oslavit poutí na Tourmalet 110. výročí, kdy se průsmyk - a s ním také celé Pyreneje - poprvé objevily na trase Tour.
Ten příběh se už mezitím stal součástí cyklistické mytologie.
Řekni mi to, nebo tě zastřelím
Psal se rok 1910, když Alphonse Steines, pomocník ředitele závodu Henriho Desgrange, navrhl zavést jezdce poprvé do pyrenejských průsmyků.
Desgrange byl však zpočátku velmi skeptický. „Nedá se tam projet, sežerou je medvědi,“ namítal.
Navrhovaná trasa Tour 1910, i s prvními etapami v Pyrenejích:
🌨 The journey to the Tourmalet turned into a nightmare. Stuck in the snow, Steinès was forced to abandon his car before trekking for hours to get to Barèges.
📃 He nevertheless sent a telegram back to Desgrange that read: “Passed Tourmalet… Stop… Perfectly passable…”
⤵ https://t.co/cb0slrVH6D
Měsíc před Tour vyslal Steinese na průzkumy. Ten si ve vesnici Sainte-Marie-de-Campan najal místního řidiče Duponta a vyrazili směr Tourmalet, na 19kilometrové stoupání.
„Vede až nahoru silnice?“ zeptal se Steines.
„Silnice? Ne!“ zmrazil ho řidič.
„Ale vede tam kamenitá cesta pro muly,“ dodal vzápětí.
Tři kilometry pod vrcholem auto uvízlo ve sněhu. Pokračovat museli pěšky. Ještě půl kilometru ho Dupont doprovázel, než mu oznámil: „Dál nejdu. Za žádnou cenu. Je šest večer, brzy bude tma. A když je nasněženo, přicházejí sem ze Španěl medvědi.“
„Počkejte tedy na mě v Bareges,“ řekl Steines. Bareges bylo na opačné straně hory, dvanáct kilometrů odtud.
Sám tvrdošíjně kráčel v kožených polobotkách po zasněžené pěšince k vrcholu. Najednou slyšel hlasy. Kluci, kteří se svými psy hlídají ovce. Na jednoho zavolal: „Synu, znáš dobře Tourmalet?“
„Jasně.“
„Povedeš mě?“
Dvě a půl hodiny se brodili dva kilometry k vrcholu. Velká šedá mračna zakrývala měsíc. Konečně dosahují průsmyku. „Synu, pojď se mnou dál, až dolů, do Bareges,“ nabádal Steines svého malého průvodce.
Jedinečný Tourmalet. Tady cyklisté vlekli kola a převzali vládu od medvědů |
„To nejde. Musím se vrátit do ovčárny, nebo mě naši zbijou,“ odvětil kluk a vytratil se.
Steines chvíli odpočíval na skále. Potom si uvědomil: Mohl bych tu umrznout, musím se hýbat. Začal slézat dolů, brzy se však kutálel ze srázu jako sněhová koule. Skončil v horském potůčku, mokrý a prochlazený. Vylezl, objevil patník, opřel se o něj.
Minuty, desítky minut utíkaly. Vtom zaslechl dospělý hlas.
„Kdo je tam?“ ptal se přicházející neznámý. Našel ho snad pašerák? Pochybná existence? Steines mlčel. Raději.
„Řekni mi to, nebo tě zastřelím,“ vyzval ho neznámý.
Strach převážil. „Jsem ztracený poutník. Právě jsem přešel Tourmalet.“
Příchozí s úlevou vydechl: „Ach, tak to musíte být pan Steines. Čekali jsme vás. Telefonovali nám. Týmy horských vůdců vás tu všude hledají.“
Když sestoupil do Bareges, Steines se setkal s Lanne-Camym, zdejším dopisovatelem časopisu L´Auto. „Slíbil jsem poslat telegram Desgrangeovi.“
„A co mu napíšete?“
„Řekni mi,“ obrátil se na Lanne-Camyho. „Až konečně sleze sníh, bude ta silnice na Tourmalet dost dobrá pro cyklisty?“
„Silnice? Ale vždyť je to stezka pro mezky!“
„Tím líp.“
Steines vzal pero a napsal památný, částečně vylhaný telegram. Adresa: „Henri Desgrange, L´Auto, Paris.“ Text: „Tourmalet prekonan STOP Vyborna silnice STOP Perfektne prujezdna STOP.“
Památný telegram z roku 1910, prohlašující Tourmalet za způsobilý pro trasu Tour.
O měsíc později byly na programu první pyrenejské etapy v historii Tour. Nejprve ta snazší, dlouhá 289 kilometrů. Potom ta delší, nejtěžší etapa Tour v její dosavadní historii, vedoucí přes průsmyky Peyresourde, Aspin, Tourmalet a Aubisque, dlouhá 326 kilometrů.
Lucien Petit-Breton, vítěz z let 1908 a 1909 se rozčiloval: „To je vražda. Tihle bastardi chtějí naše skalpy.“
Předtím než bylo oznámeno, že do itineráře Tour budou zařazeny Pyreneje, bylo do závodu přihlášeno 136 cyklistů. Po této zprávě se 26 z nich rozhodlo vzdát účasti.
Komentátoři psali, jak se Tour vydává do „bizarní a nebezpečné divočiny, do smrtícího kruhu velehor, který zabije mnohé naděje“. Ale Desgrange, zprvu tak skeptický, byl nadšen. Náklad pořádajícího listu L´Auto stoupal ze 150 tisíc na 300 tisíc výtisků.
Jezdci startovali o půl čtvrté nad ránem. V sedle strávili patnáct hodin a poprvé v dějinách Tour jim byl k dispozici i sběrný vůz, aby naložil ty, kteří boj s velehorami vzdají.
Malý rtuťovitý Octave Lapize vyhrál už předchozí etapu. Také při stoupání na Tourmalet byl v čele, ale už nešlapal. Slezl z kola, chvíli ho tlačil, chvíli jel. Jediný muž z celého pole, Gustave Garrigou, vyjel celý Tourmalet na kole. Vysloužil si tím předem vypsanou prémii 100 franků.
Octave Lapize, pozdější vítěz etapy, vede své kolo na Tourmaletu při premiéře tohoto vrcholu na Tour 1910.
Po dosažení vrcholu Garrigou zakřičel na jednoho z ředitelů závodu Victora Breyera, který zde čekal: „Jste zločinci! Slyšíte? Řekněte to za mě Desgrangeovi. Nežádejte po mužích, aby se takhle soužili!“
Při následujícím stoupání na Aubisque už selhávaly nervy i Lapizovi a řval na organizátory: „Vrazi! Všichni jste vrazi!“
Tou dobou už jej předstihl krajan Francois Lafourcade. Ale při sjezdu do cíle v Bayonne, bláznivé jízdě s mnoha zatáčkami, Lapize pookřál a etapu vyhrál. Pyreneje ho nezavraždily.
Aréna pro Christopha, Merckxe i Contadora
Ve středověku se cesta Tourmalet nacházela přímo uprostřed hrabství Bigorre, malého území, které se rozkládalo od Tarbes a Lurd na severu až po Pyreneje na jihu. Existují záznamy, že průsmykem Tourmalet se projíždělo (na koni?) už kolem roku 1000, protože jej překračovala Beatrice, hraběnka z Bigorre, aby vybírala daně, které jí dlužily vesnice v jiném údolí.
Po celý středověk se také používala jako cesta pro poutníky do Compostely.
Rozkvět této oblasti nastal na konci 17. století, kdy do Barèges jezdila paní de Maintenon, aby se zde koupala v termálních pramenech. Protože Maintenon byla oficiální milenkou Ludvíka XIV., stal se tento výlet velmi oblíbeným mezi velkými dvořany. Tehdy se proto začaly opravovat i mnohé cesty v okolí a budovat vojenská opevnění.
Ještě později, v polovině 19. století, zahájil Ludvík Napoleon III. svůj ambiciózní projekt nazvaný „Route Thermale“. Jeho cílem bylo propojit všechny lázeňské vesnice v regionu.
Ale opravdovou slávu zajistila Tourmaletu až Tour de France.
BRUTÁLNÍ VÝŠLAP. V pekelném počasí v roce 1926 Belgičan Lucien Buysse zdolává Tourmalet.
Tolik ikonických bitev závodu se zde odehrálo.
V roce 1913 vedl Eugène Christophe o osmnáct minut, když na Tourmaletu zlomil vidlici. Podle tehdejších pravidel musel každou opravu provést jezdec sám, bez pomoci, a tak Christophe snesl své kolo z kopce do kovárny v Sainte-Marie-de-Campan a v dílně vidlici skutečně opravil.
Ale jeho sen o vítězství se rozplynul.
#CeJourlà @dfweb75 le 9 juillet 1913,Eugène Christophe casse la fourche de son vélo durant le tour de France. Il décide de la réparer lui-même dans une forge.Aidé par un enfant qui déclenchera le soufflet,il sera pénalisé et sa réparation lui aura coûté 4 heures de retard https://t.co/QMMaWelRwO
V roce 1969 podal Eddy Merckx v etapě přes Tourmalet jeden z největších důkazů své výjimečnosti. Už před 17. etapou vedl celkově o osm minut a stačilo, aby se v ní držel svých soupeřů. Místo toho zaútočil, už 140 kilometrů před cílem. Při sólové jízdě přes Tourmalet a Aubisque získal dalších osm minut, ovládl etapu a podtrhl svoji dominanci.
V roce 1991 se zdálo, že Greg LeMond je na cestě ke čtvrtému titulu z Tour, ale pyrenejský obr se mu stal osudným. Na závěrečném kilometru Tourmaletu jej předstihl Miguel Indurain a na cestě do cíle etapy si postupně vytvořil před Američanem až sedmiminutový náskok.
V roce 2010 se při dojezdu etapy přímo na vrcholu Tourmaletu pokusil Andy Schleck vzít žlutý trikot Albertu Contadorovi, ve strhující bitvě na něj opakovaně útočil, etapu sice vyhrál, ale Španěl se dokázal udržet jeho kola a uhájit celkové prvenství.
TOUR 2010. V cílovém stoupání na Tourmalet panovalo mizerné počasí, když o vedení v Tour bojovalo duo Andy Schleck (v bílém) a Alberto Contador
Při dalším dojezdu na vrchol v sezoně 2019 tu před zraky prezidenta Emmanuela Macrona triumfoval Thibaut Pinot, skvěle se držel ve žlutém dresu Julian Alaphillippe a Francie se zmocnilo celonárodní nadšení, že konečně bude mít opět šampiona Tour. (Aby později jako už tolikrát následovalo trpké vystřízlivění.)
Co nabídne dojezd na Tourmalet letos, poprvé v barvách španělské Vuelty?
Jak změní osud Seppa Kusse, Remka Evenepoela, Primože Rogliče, Jonase Vingegaarda a dalších hvězd v tomto dosud mimořádně napínavém ročníku?
