Uno, dos, tres, mohli nadšeně oslavovat v rodné řeči Vuelty. Nepustili mezi sebe na prvních třech příčkách nikoho.
Pořadí etapy: 1. Vingegaard, 2. Kuss, 3. Roglič.
Pořadí celkově: 1. Kuss, 2. Roglič, 3. Vingegaard.
Navrch puntíkatý dres nejlepšího vrchaře pro Vingegaarda.
„A dnes má narozeniny má dcera Frida, vyhrál jsem tu etapu pro ni,“ jásal dánský šampion Tour.
„Un día histórico. Exhibición de Jumbo-Visma,“ objevilo se na stránkách Vuelty. Překlad netřeba.
Byl to den snů pro Jumbo, nemilosrdná likvidace konkurence v úchvatné horské scenérii, na brutální pyrenejské trase s impozantními vrcholy Aubisque, Spandelles a Tourmalet.
„Přišli. Viděli. Dobyli,“ zvěstoval účet La Vuelta na síti X. Fanoušci po vzoru Pána prstenů dodávali: „Jedno Jumbo vládne všem, jedno jim všem káže.“
Když Jonas Vingegaard proťal cíl, poslal polibek divákům. Sepp Kuss, který dorazil na Tourmalet o třicet sekund později, se smál na celé kolo už na poslední stovce metrů. A Primož Roglič, dojíždějící o další tři sekundy zpět, ukázal ten nejširší úsměv, jakého byl kdy schopen.
Až po nich se v cíli zjevili ti nejlepší ze zbytku světa. Ti poražení.
A ještě mnohem později, s masivním mankem 27 minut, se vyškrábal do cíle muž, který byl předtím hrozbou nejobávanější. Remco Evenepoel, dvojnásobný mistr světa a obhájce titulu.
Co se s ním stalo?
„Nemocný ani zraněný nebyl,“ zněla první strohá informace od jeho týmu Soudal - Quick Step.
Ještě ve středu, když se nepokusil o žádnou akci při horském dojezdu na Laguna Negra, se Evenepoel hájil: „Nemusím přece útočit na každém kopci.“
Tehdy mnozí předpokládali: Konzervuje veškeré síly pro drtivý útok v tourmaletské etapě, při němž se pokusí prolomit hradby Jumba.
Jenže záhy po pátečním startu musel Belgičan přepnout do vysoce obranného módu.
Měl jsem prázdnou nádrž
Jumbo se nacházelo v úplně jiné pozici. Nejčastější otázky před třináctou etapou zněly: Kdo to bude? Na koho stáj v ostře sledované etapě vsadí? Opravdu bude jejím hlavním lídrem Kuss v červeném dresu?
Ve čtvrtek si Sepp Kuss v Zaragoze pochvaloval, že i šampion Tour Vingegaard mu přivezl během 12. etapy bidon.
„Je opravdu příjemné, jak se o mě kluci z týmu starají,“ oceňoval první muž celkové klasifikace. „Jonas i Primož mi hodně radí a dodávají mi sebedůvěru. Je hezké, že i oni mi občas věří. Ale všichni jsme tu jeden pro druhého, to je myslím nejdůležitější.“
V pátek byl plán Jumba jasný.
„Chtěli jsme najet co nejvíc času na naše protivníky. A povedlo se to lépe, než jsme čekali,“ vyzdvihl Vingegaard.
Tourmalet pod nadvládou Jumba. Etapu má Vingegaard, Evenepoel se zlomil |
Když však sportovní ředitel Marc Reef bilancoval etapu, nezmínil v první řadě své tři lídry, ale jejich 37letého pomocníka: „Obrovský kompliment patří Robertu Gesinkovi. Jel úžasně, režíroval etapu, nasadil na čele ostré tempo v prvním i druhém těžkém stoupání. A potom se ještě vrátil ke klukům, aby jim pomohl na úpatí Tourmaletu.“
Evenepoel odpadl už 90 kilometrů před cílem na svazích Aubisque, marně se mu snažilo pomoci pět kolegů včetně Jana Hirta.
„Remco má potíže,“ ozvalo se záhy i ve sluchátkách jezdců Jumba.
„Když jsme to zjistili, okamžitě jsme ještě více zrychlili,“ vykládal Kuss. „Pak při sjezdu z Aubisque přispěli k tempu i jezdci Bahrainu.“
Evenepoel se nevzpamatoval. Naopak, soužil se čím dál víc.
„Byl to prostě jeden z těch dnů, kdy máte prázdnou nádrž,“ uvedl belgický mistr světa po etapě pro tiskovou zprávu své stáje. „Dali jsme do toho předtím všechno a nelituji toho.“
Na vrcholu slavného průsmyku Aubisque ztrácel minutu a půl. Na dalším vrcholu Spandelles pět a půl minuty. Na úpatí Tourmaletu sedm minut.
A odstup dál hrozivě narůstal.
Těžko se hledala slova sportovním ředitelům Quick Stepu. Klaas Lodewyck své eso omlouval: „Co se stalo, je nešťastné, ale může se to stát. Profesionální cyklistika není závodění na trenažeru a všichni jsme jen lidé. Remco měl prostě špatný den.“
Obrovské potíže řešili i další skvělí cyklisté. Na Aubisque ztratil kontakt rovněž Joao Almeida z UAE Emirates, třetí muž Gira a šestý v průběžné klasifikaci.
„Prožil jsem asi nejhorší den na kole. Poslední dny jsem bojoval s nachlazením, byla to pro mě dnes bitva od prvního kilometru. Trpěl jsem,“ ulevil si Portugalec. Přesto se snažil limitovat ztrátu seč mohl, byť později neměl k ruce ani jednoho pomocníka. Po úmorné a často osamocené dřině nabral na nejlepší ztrátu 6:47 minuty.
Jonas zaútočí první
Také jezdci, kteří se s vypětím všech sil drželi se žlutočerným komandem Jumba takřka až do závěrečných kilometrů Tourmaletu, udiveně kroutili hlavou. „Jumbo neuvěřitelně kontrolovalo celou etapu,“ svěřoval se Mikel Landa z Bahrainu. „Pokoušel jsem se něco vymyslet, jenže bez úspěchu. Jsou to ti nejlepší cyklisté světa.“
Ve spodních pasážích stoupání na Tourmalet, kde roli dirigenta v dresu Jumba převzal od Gesinka další pomocník Wilco Kelderman, bylo v čelní skupině pohromadě ještě šestnáct cyklistů.
Potom jeden za druhým odpadali.
Vingegaarda, který si z tria lídrů Jumba stál nejhůře v celkovém pořadí, určili sportovní ředitelé, aby na legendárním průsmyku zaútočil jako první.
„Chtěli jsme ostatní jezdce donutit, aby Jonase museli stíhat a odčerpávali tím energii, zatímco Sepp (Kuss) a Primož (Roglič) mohli šetřit síly,“ popisoval Marc Reef.
Plán jim vyšel dokonale.
„Nevěděli jsme přesně, kde Jonas zaútočí, ale nastala dobrá chvíle, když Wilco Kelderman odvedl svoji práci na špici a ostatní na chvíli zvolnili,“ říkal Kuss.
Osm kilometrů před cílem Vingegaard atakoval, za ním se vydal Juan Ayuso z UAE Emirates, kterého stínoval Kuss.
O půl kilometru později atakoval Dán znovu, neúspěšně jej stíhal Enric Mas z Movistaru, kterého opět kontroloval Kuss.
Vingegaard poté šlapal v popředí sám, vstříc etapovému prvenství, oslavován zástupy fanoušků, které přivábil mýtus jménem Tourmalet.
A co Kuss?
„Je jedním z nejlepších vrchařů světa a dnes cítil, že má silné nohy,“ zdůraznil Reef. „Zaútočil ve správný čas necelé dva kilometry před cílem.“
Tedy ve chvíli, kdy už nemohl ohrozit Vingegaardovo etapové prvenství, ale zároveň stále mohl vylepšit svůj náskok v celkovém pořadí oproti sokům z dalších týmů.
Kussův nástup byl drtivý, mihl se kolem ostatních a ujel jim. „Věřil jsem si, že mohu zaútočit v jakoukoliv chvíli,“ podotkl Američan.
Roglič ještě chvíli hlídal Ayusa a spol., načež se vydal za Kussem.
Taková dominance jedné stáje. Taková převaha.
Za cílem Kuss objal vítěze etapy Vingegaarda a poplácal ho po přilbě. Dán se chvíli opíral o trenažér a mocně vydýchával předchozí únavu, pak se jezdci Jumba vyjížděli, než vyrazili na pódium, kde byli dekorováni za předchozí galapředstavení.
Ve chvílích, kdy je hlasatel oslavoval, blížil se teprve do cíle Evenepoel, doprovázený svými domestiky. Smutné procesí zklamaných.
Lídr Quick - Stepu zastavil u týmového auta. Odmítl hovořit s čekajícími reportéry. „Udělejte pro něj místo,“ požádal po chvíli masér. Vzápětí obhájce titulu zmizel směrem k týmovým autobusům, parkujícím čtyři kilometry pod vrcholem.
„Neřekl nám toho během etapy moc,“ prozradil do nastrčených mikrofonů jeho pomocník Pieter Serry. „Všechno, co říkal, bylo jen: Omlouvám se.“
V zákulisí se spekulovalo, zda Evenepoelovi neuškodilo ubytování v hotelu v nadmořské výšce nad 1600 metry, které dostala stáj od organizátorů po čtvrteční etapě přidělené. Nebo zda snad opět, podobně jako na Giru, neonemocněl covidem.
Na přetřes samozřejmě přišla také otázka, jestli bude v závodě pokračovat, nebo odstoupí a soustředí se raději na podzimní klasiky.
„Večer si sedneme, probereme, co se stalo, a určíme si naše další cíle,“ konstatoval sportovní ředitel Lodewyck.
Evenepoel večer na sociální sítě napsal: „Vlci se nikdy nevzdávají.“ Tak si přece už léta v Quick - Stepu říkají: Vlčí smečka. Ale tentokrát kořist neuštvali. Naopak. Lídr týmu byl uštván námahou předchozích dnů.
Koho vyšlou vstříc triumfu?
Jak diametrálně odlišná atmosféra panuje nyní v Jumbu. „Tohle je happy end,“ rozplýval se Vingegaard na Tourmaletu.
Ovšem absolutní happy end je na Vueltě ještě devět dní vzdálen.
Ještě tři extrémně obtížné horské etapy jsou před nimi, počínaje sobotními obávanými výšlapy na Puerto de Larrau a Puerto de Bonaigua. A ve třetím týdnu je prověří i asturijský obr Angliru.
„Stále jsme nevyhráli,“ připomíná Kuss.
Jumbo teď drží trumfy, tři jeho lídři vypadají nesmírně silně, Kuss vede o 1:37, respektive 1:44 minuty před dvěma týmovými kolegy. Nejbližší protivník z jiné stáje, mladík Ayuso z UAE Emirates, zaostává o 2:37 minuty.
Až se chce říci, že si nizozemský tým může sám vybrat, koho vyšle vstříc titulu.
Vingegaarda, aby jako teprve čtvrtý jezdec v historii dosáhl na double Tour – Vuelta?
Rogliče, aby se coby druhý cyklista v dějinách stal čtyřnásobným vítězem španělské Grand Tour?
Anebo Kusse, aby tato španělská cyklistická pohádka Jumba skončila dojemným triumfem pomocníka, jenž tolikrát dřel pro jiné?
Málokdo pochybuje, že Jumbo - Visma bude první stájí všech dob, která v jediné sezoně ovládne všechny tři Grand Tour.
Mohou ale dokázat ještě víc: vyhrát každou z nich s jiným jezdcem.