Že pustí do svého zákulisí filmové štáby Netflixu, oznámili organizátoři Tour už loni v březnu. Od spolupráce si slibovali především zvýšení popularity závodu a celého sportu tak, jak se to Netflixu podařilo ve formuli 1 se seriálem „Touha po vítězství“.
Pro zdokumentování se jim dostal do objektivů kamer vskutku vynikající ročník. Vítězná etapa Fabia Jakobsena po téměř fatálním pádu v roce 2020, den na kostkách Pekla severu, návrat Gerainta Thomase do popředí celkové klasifikace, a především strhující souboj o žlutý dres mezi Tadejem Pogačarem a Jonasem Vingegaardem.
Expert Svorada: Krásné momenty a skvělé souboje. Na Tour vyhráli ti nejlepší |
Fanoušci si mohou mnohými emocemi projít v nahuštěné podobě znovu.
Seriál, v angličtině nazvaný „Tour de France: Unchained“ (tedy „nespoutaný“) a ve francouzštině „Tour de France: Au cœur du peloton“ („v srdci pelotonu“), mixuje televizní záběry, které viděli diváci během závodu, s těmi ze zákulisí.
Střihem se tak z tratě přesouváme do aut sportovních ředitelů, týmových autobusů, hotelových pokojů a někdy také k jezdcům domů. Co ale přináší dokument nového, jsou rozhovory se závodníky o jejich pocitech, motivacích a jednání.
Tento formát se osvědčil Netflixu už ve formulové Touze po vítězství a zkušenosti s tím mají i členové Movistaru, o kterých točí španělská televize seriál „Nejméně očekávaný den: Zákulisí týmu Movistar“. Jezdci a sportovní ředitelé jsou v bodovém nasvícení potemnělého studia zdánlivě nejupřímnější a dostávají ze sebe překvapivá přiznání.
OBRAZEM: Souboje v horách i létající van Aert. Projděte si momenty 109. Tour |
„Občas mám pocit, že jsem spíš oblíbený než talentovaný. Někdy bych si přál míň lásky a víc výher,“ říká například Thibaut Pinot z týmu FDJ. Ve třetí epizodě, která mu je zčásti věnovaná, ukazuje filmařům svou farmu a v tretrách krmí kůzle.
Manažer jeho stáje Marc Madiot následně nemilosrdně konstatuje: „Není prostor dojímat se nad lidmi, kteří kdysi něco dokázali.“
Ve druhé epizodě zase dává Vingegaard, lídr Jumbo-Visma, prostor své frustraci nad tím, že si jel Wout van Aert ve čtvrté etapě pro vítězství, místo aby byl k ruce týmu. A Mathieu van der Poel z Alpecinu sedí po svém odstoupení na hotelové chodbě s krabičkou sushi v ruce a přiznává: „Nemá smysl pokračovat, když nestačím ani těm na konci pelotonu. Tam já nepatřím.“
Drama, drama a zase drama
Nejčastěji ale cyklisté hovoří o utrpení, kterým během etap procházejí. Slovo sadismus zazní téměř v každé epizodě. „Lídrem se staneš tím, že jiným působíš bolest,“ říká Madiot. „Rád ubližuju sám sobě,“ směje se van Aert.
Enjoy #TDFUnchained everyone. Cheers Sa https://t.co/w7xVtbNlxn
Ne všechno ale v novém seriálu působí přirozeně.
„To je pěkná hloupost,“ utrousí Primož Roglič z Jumba, když je požádán, aby se na kameru představil. Stejně tak některé komentáře sportovních novinářů a bývalých závodníků vyznívají nadbytečně, až příliš na efekt.
Silnému dojmu je podřízena velká část dokumentu. Dramatická hudba zní téměř neustále. K tomu časté zdůrazňování závažnosti situace. A navíc ještě zobrazování pádů a zranění.
„Po tom všem nám bylo trochu nevolno, jako bychom snědli příliš mnoho gumových medvídků,“ konstatovala redakce Cyclingnews.com. The Independent zase naráží na šablonovitost dokumentu, který je svou stavbou zaměnitelný s dalšími sportovními dokusériemi.
KOMENTÁŘ: Síla, rozvaha, skvělý tým. Proč Vingegaard vládne letošní Tour |
Netflix ale zjednodušeným vyprávěním a důrazem na gladiátorství cyklistů jasně míří na tu část svého publika, která byla doposud k cyklistice chladná.
„Hned, jak jsem začala s cyklistikou, jsem toužila představit širokému publiku komplexnost tohoto krásného sportu a nuance, které ho dělají tak bohatým,“ píše na svém twitterovém účtu novinářka Orla Chennaouiová, která v seriálu dodává závodnímu dění kontext.
Jeden z fanoušků na její příspěvek reaguje: „Pustil jsem seriál své ženě, která se nikdy o cyklistiku nezajímala. Teď je naprosto závislá!“
Bílá místa
Ve většině případů jsou ale mezi prvními diváky zapálení milovníci Tour. Pro ty je nejspíš trochu rušivé míchání záběrů z různých etap ve jménu spektáklu a přeskakování některých momentů kvůli zvolené dramaturgii.
Tadej Pogačar (v bílé) se zvedá po pádu ve sjezdu v 18. etapě, Jonas Vingagaard se ohlíží a na svého největšího soupeře čeká.
Jedním z nejsilnějších okamžiků loňské Tour byl například sjezd z Col de Spandelles v 18. etapě, ve kterém se Pogačar snažil dostat Vingegaarda do úzkých, sám ale záhy skončil na zemi. Vingegaard na něj počkal, podali si ruce a na několik následujících kilometrů mezi nimi zavládlo příměří. Obrázek dvou největších rivalů, jak si tisknou ruce, tehdy pronikl i za hranice cyklistického světa a byl ukázkou gentlemanských vztahů, které mezi jezdci panují.
sad that we didn't have more focus on EF, magnus cort's polka dot shenanigans not having any screentime is criminal
also thought it was an odd choice to not have vingegaard waiting after pogacar's crash on the descent. absolutely iconic moment and it was used in the trailers??I https://t.co/iZRCAQWEg1
Z nepochopitelných důvodů zrovna tato chvíle v seriálu úplně chybí.
Největším bílým místem dokumentu je ale sám Pogačar.
Jeho stáj UAE Emirates odmítla účast na natáčení, Slovinec se proto objevuje pouze v televizních záběrech. A ve výpovědích ostatních. Diváci tak stále slyší o obávaném a neporazitelném Pogačarovi a přitom vidí jen jeho obrýlený obličej a nečitelný výraz v etapách. Po pár minutách se tím z Pogačara stává téměř mýtická bytost. Monstrum, o kterém všichni mluví se zatajeným dechem.
Jeho i ostatním fanouškům nezbývá než doufat, že pro předpokládanou druhou řadu svolí k natáčení i stáj UAE Emirates, a kamery zachytí také druhou stranu příběhu.
