Je 29. června 2013 a závodníci jedou vstříc hromadnému dojezdu v první etapě 100. ročníku Tour de France. Jako by začátek klání nebyl tradičně hektický až dost, pelotonem proletí zpráva, že se cíl posouvá o tři kilometry blíže, protože prostor původního cíle zablokoval jeden z týmových autobusů.
Na nervózní balík zapůsobí zpráva jako demoliční koule. Netrvá to dlouho a většina jezdců končí na asfaltu. Hledáčky kamer a fotoaparátů si vybírají obzvlášť potlučeného Tonyho Martina.
Má zakrvácená záda, loket, nohy.
ZRANĚNÍ HNED NA ÚVOD. Při první etapě sté Tour de France skončil Martin v hromadném pádu
Etapu sice dojede, ale z týmového autobusu ho musí do sanitky vynést na nosítkách. Než se dostane do nemocnice, ztratí dvakrát vědomí. Vyšetření pak odhalí pohmožděniny plíce a lehký otřes mozku.
I přesto se Martin rozhodne v závodě pokračovat.
Má před sebou velkou motivaci, na jedenáctou etapu ročníku je totiž naplánovaná převážně rovinatá časovka. Martin je už druhý rok po sobě mistrem světa v této disciplíně a vyhrát na Tour v duhovém dresu se mu kvůli zranění a defektům v minulém ročníku nepodařilo.
 |
Se zašitou tržnou ránou na lokti překonává v prvním týdnu Pyreneje a po přesunu do Normandie konečně roztáčí nohy na svém časovkářském speciálu. Ustojí tlak Chrise Frooma, který jinak během jubilejní sté Tour dominuje, a oslavuje vítězství.
Co na tom, že před jedenácti dny utrpěl otřes mozku a jeho tým si nebyl jistý, zda bude schopen dokončit aspoň druhou etapu.
PRO TRIUMF V DUHOVÉM. Tony Martin při časovce na sté Tour de France v Mont St. Michel
„Jsem stále celý zafáčovaný a v noci se mi špatně spí,“ řekne nevzrušeně coby vítěz etapy o svých zraněních.
Něco takového dokáže jen Tony
Pro cyklistické fanoušky to však nebyl první ani poslední hrdinský výkon, za který mohli německého jezdce obdivovat. Kariéra Tonyho Martina je plná překvapivých výsledků spojených s obrovským odhodláním.
V roce 2009, při debutu na Tour, mu těsně uniklo vítězství v etapě vrcholící dojezdem na Mont Ventoux. Tehdy se dostal do úniku a v legendárním stoupání mu dokázal ujet pouze španělský vrchař Juan Manuel Gárate. Ovšem v cíli je dělily pouhé tři sekundy.
Loučení velmistra v časovce, Martin ukončí po mistrovství světa kariéru |
Další nezapomenutelný kousek předvedl na Tour 2014. Kopcovitá devátá etapa svým profilem přímo vybízela k velkému úniku.
Martin tuto výzvu vyslyšel.
Celý den šlapal v úniku s Italem de Marchim, šedesát kilometrů před cílem se ale rozhodl pro sólo jízdu, de Marchimu odjel a až do cíle ho nikdo ze soupeřů neviděl.
Udělal si ze závodu soukromou šedesátikilometrovou časovku. Svým strojovým tempem nedal nikomu šanci. A příjemným bonusem pro něj bylo, že si během etapy vyjel dostatek vrchařských bodů na to, aby se po ní mohl obléknout do puntíkatého dresu.
V deváté etapě 102. Tour si mohl Martin konečně dopřát pořádné oslavy vítězství
Poslední kilometry této etapy radostně pumpoval pěstí a šťastně se usmíval do kamery. „Vítězství v klasické etapě je o hodně jiné než v časovce, kde si nemůžu být téměř nikdy jistý, jestli skutečně vyhraju,“ vyprávěl v cíli. „Teď jsem vjížděl do posledních kilometrů s velkým náskokem a byl to skvělý pocit. Necítil jsem vůbec žádné vyčerpání.“
Svým výkonem oslnil i týmového kolegu Michala Kwiatkowského, kterého den předtím pomáhal udržet mezi nejlepší pětkou celkového pořadí.
„Prožíval jsem včera opravdu těžké chvíle a Tony mě stále motivoval,“ říkal Polák v dresu týmu Omega Pharma–Quick-Step. „Vydal kvůli mně hodně energie, a i přesto byl dnes schopen vyhrát tímhle způsobem. Je to úžasné. Něco takového dokáže jen Tony Martin.“
To ještě Kwiatkowski nemohl tušit, že následujícího dne se pro něj Martin doslova vyždíme při etapě na Planinu krásných dívek. Rezignoval na možné navýšení náskoku ve vrchařské soutěži a místo toho udělal vše pro to, aby Kwiatkowského posunul do čela celkové klasifikace.
Martin tehdy odtáhl většinu dne na úplném čele závodu a Kwiatkowski, přilepen na jeho zadním kole, se na chvíli skutečně ocitl virtuálně ve žlutém.
Best teammate ever! Thank you @tonymartin85 http://t.co/eDZ80esg9K
„Pojal to jako další časovku,“ prohlásil polský cyklista po dojetí. „Moc jsem na něj nemluvil, nechtěl jsem ho rušit. Byl prostě neuvěřitelný. Nikdy předtím jsem podobný výkon nezažil.“
Pro žlutou na cizím kole
Ovšem největší chvíle Tonyho Martina měla na Tour ještě přijít.
Na čtvrtou etapu ročníku byly naplánované úseky po kočičích hlavách. Požitek pro klasikáře, pro zbytek pelotonu utrpení. Martinovi se dařilo držet s přední skupinou, jenže pak ho potkala na kostkách téměř nevyhnutelná věc – defekt.
Týmový kolega Matteo Trentin si rychle spočítal, že na týmové auto s náhradním kolem nemá cenu čekat. „Ze závodu Paříž-Roubaix víme, že po úvodních pavé sektorech je auto navždy ztraceno daleko za námi,“ komentoval později Ital. Dal proto své kolo Martinovi a sám pokračoval na jeho. „Jet na Tonyho kole bylo dost nepohodlné, takže jsem ani moc nepřemýšlel nad tím, jaké šance asi může mít na tom mém,“ vyprávěl.
Tony Martin slaví vítězství ve čtvrté etapě Tour na vypůjčeném kole.
Jak se vzápětí ukázalo, byly to šance dost vysoké. „Pět kilometrů před cílem se najednou nikomu nechtělo jet, všichni se po sobě jen ohlíželi. Tak jsem se rozhodl, že to prostě zkusím,“ popisoval Martin. „Vůbec nevím, co se dělo za mnou. Byl jsem tak nervózní. Snažil jsem se jen šlapat, co to dá.“
A dalo. Nepatrný náskok si udržel až do cíle a k vítězné etapě přidal žlutý dres, který pak držel ještě další dva dny. „To byl nejlepší moment mé kariéry,“ tvrdil s odstupem času.
VE ŽLUTÉ. Martin právě prožívá nejlepší okamžiky v kariéře
Panzerwagen na čele
Většina cyklistického světa si s Tony Martinem spojí také strojové a nepolevující tempo, které udával celému pelotonu jako domestik spurterských hvězd. Na jeho služby se v průběhu let spoléhali Mark Cavendish, Marcel Kittel a v posledních sezonách Dylan Groenewegen. S Martinem na čele neměl žádný únik šanci.
Long day to control the break. But with @jumbovisma_road in the back and the great victory of @dylangroenewegen recovery goes much faster #bianchi #everydayriding
Ne nadarmo je jeho přezdívkou Panzerwagen – tank. „S tankem je spojená určitá úroveň neústupnosti a myslím, že takovým sportovcem skutečně jsem,“ poznamenal Martin.
„Možná proto mi jdou časovky tak dobře. Chci bojovat až do konce, i když je to někdy utrpení. Bojuji proti svému slabšímu já,“ vysvětloval. „Těší mě, že mi Panzerwagen přezdívají i fanoušci. Je to pro mě symbol pozitivních charakteristik mé osobnosti.“
Po jednom z mnoha děsivých pádů, které Martina v kariéře potkaly:
Hard crash today fored me to abandon #lavuelta . Nothing broke but a big cut in my face. Thanks to all friends, fans and medical staff in the hospital in Toledo for the support and help.
I am so sorry to leave @primozroglic
and @jumbovisma_road but I am sure they will finish it off tomorrow
Hope to be back in the worlds tt
#teamjumbovisma#bianchi #everydayriding #roadid
Zároveň často platil i za mluvčího pelotonu. Nyní naposledy v této roli říká: „O naši bezpečnost se nikdo nezajímá. Za posledních deset let se absolutně nic nezměnilo. Tohle není ten sport, který miluji. Už nemám ani motivaci bojovat za větší bezpečnostní nároky, protože většině jezdců je to zřejmě jedno. “
A teď... cyklista do dobrého počasí
Když v neděli oznámil, že středeční týmová štafeta bude jeho posledním startem v kariéře, jako první na sociálních sítích zareagoval už také bývalý cyklista Marcel Kittel.
„Jsi příkladem pro mladé jezdce, sportovní legenda a nejmilejší profík, kterého znám,“ vzkázal svému krajanovi. „Vítám tě ve světě pohodových cyklistů do dobrého počasí,“ zakončil svůj příspěvek.
I'm grateful that I shared with you so many years of my professional career and had the chance to learn from you. You are a role model for all young riders, a legend of the sport and the kindest procyclist I know.
I wish you all the best for the future and I welcome you in the world of the easy-going, good weather cyclists...
Hennes Roth
Snad se Panzerwagen nebude muset při odpoledních vyjížďkách ukrývat před krupobitím, jak to zažil při loňském Critériu du Dauphiné, kdy ho před kroupami schovali fanoušci pod obří nafukovací dres.
Ať už bude při jeho derniéře panovat jakékoliv počasí, bude to velké loučení.
Mnozí jezdci se z pelotonu vytratí takřka bez povšimnutí, jen s krátkou vzpomínkou.
To však nemůže platit o tomto muži.
Tony Martin byl šampion, dříč, nezničitelný tank, mentor, respektovaný mluvčí... a ještě mnohem víc.
