Druhý dojel Štybar na kostkách Roubaix, jednom z monumentů, o nichž tolik sní, vyhrál na prašných cestách Strade Bianche a hodnotil: „Ačkoliv to velké vítězství schází, z 80 procent jsem spokojený.“
A teď? Ještě jste i unavený?
Chtěl jsem si ještě zkusit Lutych, ale teď jsem rád, že už si můžu dát oklep a připravit se na další část sezony. Už týden před Lutychem jsem cítil, že je načase, a od té doby jsem ani jednou na kole neseděl. Do neděle jsme s Ine v Čechách a v pondělí začnu s tréninkem na Mallorce.
K obhajobě mistrovského trika? K Tour? Nebo k čemu?
Moc si to v dresu užívám a jsem pyšný, že v něm můžu absolvovat ty nejslavnější závody. Nerad bych se ho vzdal a pokud to bude jen malinko možné, v Žilině budu. Vždyť ze Stříbra je to kousek. A Tour? Šance je a od ní se bude všechno odvíjet. Ale můj první závod bude Dauphiné, nebo Švýcarsko.
Na čem start ve Francii záleží?
Hlavně na formě. V týmu mi řekli, že nominace se bude řešit úplně na poslední chvíli, ale v širší nominaci jsem.
Jako už několik let po sobě.
Ale letos to vypadá, že když všechno půjde s Ine i se mnou, s formou, dobře, měl bych tam být.
Kdy máte termín porodu?
4. července.
To už přece startuje prolog v Utrechtu.
U porodu chci rozhodně být, ale cítím, že jet Tour je letos velká šance. Bude to složité, rozhodne se na poslední chvíli.
Kdo bude mít větší slovo?
Ine to nechala na mně, celé rozhodnutí. A necháváme to na osudu. Ale rodit máme v Brasschaatu, což je hodina cesty od Utrechtu.
Takže odrodit a rychle na start?
Kdyby se to nenarodilo před Tour, tak bych nejel. Taková příležitost se naskytne jednou, možná dvakrát za život, ale Tour můžu jet zase příští rok. Kdyby se nám to nepovedlo do prologu, tak asi na startu nebudu. Takže jsem Ine říkal: Miláčku, do druhého to musíš stihnout. Ale i kdybych nejel Tour, tak stejně potom na dva týdny vyrazím někam na soustředění a potom začnu závodit.
Chystáte se na závody i na roli otce?
Všechno děláme na poslední chvíli. Třeba v pondělí po Roubaix mi Ine řekla: Měli bychom konečně objednat nějaké věci. Pět hodin jsme pak byli v krámu, objednali jsme kočárek, postýlku. Já tam tak tak stál, zničený, bylo to snad těžší než Roubaix.
Už jste vybrali jméno?
Zatím ne. Ale já jsem se postaral o to, aby to byl kluk, na Ine je zbytek.
