Vypadáte teď svěže. Jako byste si 18. etapu docela užil.
No, ale zdání klame. Měl jsem už docela bolavé nohy.
Přitom jste předtím ve vaší skupině na Monte Olognu i útočil.
Zkusil jsem to v kopci dvakrát, jestli se třeba někdo neunaví a nerupne, protože Caruso mi připadal takový nalomený, Kruijswijk taky a Aru už skoro odpadal. Tak jsem to otestoval, jestli se mnou náhodou někdo vepředu nepojede. Jenže Visconti z Movistaru tam tahal docela dobré tempo pro Amadora, takže jsem si vyhodnotil, že nemá cenu, abych plýtval silami. Musím to brát s rozumem, další dva dny budu ty síly potřebovat.
Také jste před etapou plánoval, že byste se o mohl o něco pokusit i ve sjezdu do cíle. Tam už to nešlo?
Původně jsem chtěl, jenže ten sjezd byl tak strašně rychlý a navíc někdo z Kaťuše v něm tahal pro Trofimova. To by bylo stejné jako předtím s tím Movistarem, vyplýtval bych na útok příliš energie. A navíc to nebyl ani až tak technický sjezd. Vždycky jedna zatáčka, pak skoro kilometr rovina. V něm se moc najet nedalo.
Co jste na Monte Olognu říkal razantnímu útoku Contadora?
Při hromadném pádu tam spadli naši kluci ze Sky a také Landa z Astany. Jakmile to vidělo Contadorovo Saxo, hned rozjeli tempo a oplatili Astaně, co jim udělala ve středu pod Mortirolem. Bylo srandovní sledovat, jak je Contador po kilometru kopce bez svých pomocníků, vůbec nikdo neměl šanci se tam s ním udržet.
Potřeboval takový útok? Musel ho stát dost sil.
Právě. Je zajímavé, že včera tvrdil, jak ho každý další atak stojí velké úsilí navíc. Nevím, jestli zrovna tenhle byl v jeho podání ideální, vždyť následovalo 30 zvlněných kilometrů sjíždění do cíle, kde musel ještě hodně šlapat, přestože tam měl potom k sobě Hesjedala.
Vraťme se ještě k tomu pádu, který postihl hned čtyři vaše pomocníky. Vyhnul jste se mu bez potíží?
To ne, málem jsem tam zůstal taky. Jeli jsme pohromadě a já tu valnou hromadu objel úplně ve škarpě, mezi silnicí a zdí přes nějakou hlínu a trávu. Až mi úplně ztuhly všechny svaly, opravdu jsem si myslel, že ležím taky. Zůstal tam se mnou z týmu jen Bernie Eisel a dovezl mě do špice skupiny. Co tu pro mě kluci dělají, je až neuvěřitelné. Každý kopec začínám pozičně v první desítce. To se mi pak hned jinak závodí.
Zítra vás čeká ještě mnohem obtížnější alpská etapa do Cervinie. Co od ní očekáváte?
Prvních 150 kilometrů nebude nic moc, rovina, nuda, zato zbylých 80 bude opravdu těžkých, se třemi kopci 1. kategorie až k 2000 metrů. Nadmořská výška sehraje velkou roli a stejně tak i vzdálenost přes 230 kilometrů. Pojedeme víc než sedm hodin a hodně lidí bude pořádně unavených.
