Byl to velice náročný den, ale vy jste se v něm držel s favority a dojel osmý. Takže veliká spokojenost?
Maximální. Poprvé jsem měl v etapě trochu víc štěstí a i přesto že jsem po pádu pořád trochu zmačkaný a strašně mě bolely nohy, fyzicky se zároveň cítím výborně. Jsem moc rád, že hned při prvním takovém finiši na kopci jsem ukázal, že ta desítka celkového pořadí je pořád reálná. Teď mě o to víc mrzí, že místo Tiaga (Machada) jsem nebyl i v nedělním úniku, vypadalo by to ještě líp. Ale to se nedá nic dělat. Bojujeme dál. Chci ukázat, že se budu držet v desítce při takových dojezdech a v Paříži to třeba dá i desítku celkově.
Dnešek je tedy obrovskou injekcí vašemu sebevědomí?
Já se ho spíš bál, během etapy jsem měl smíšené pocity, jak na tom budu. Teď ze mne spadl kámen, že jsem na tom dobře a že síla v nohách je. I přes to hrozné počasí, kdy jsou všichni z deště unavení a kdy jsem cítil ukrutnou bolest v nohách, to takhle dobře dopadlo. Předposlední kopec jsem trochu odpadl, chtěl jsem si jet své tempo, ale zase jsem si je pak dojel ve sjezdu. A v cílovém kopci jsem do toho dal maximum. Takže jestli jsem osmý, jsem maximálně spokojený.
Ředitel Tour Prudhomme řekl, že z pohledu itineráře to byla nejtěžší možná etapa Tour mimo Alpy a Pyreneje. Budete souhlasit?
Tolik kopců v jedné etapě je opravdu strašně těžkých, nikdy nevíte, co udělají nohy na tom posledním. O to víc mě těší, že nevypověděly. A teď už se těším do velkých, dvacetikilometrových kopců typu Izoard. Jsem hrozně natěšený do dalších etap.
Byl to den, na který jste od začátku Tour čekal?
No... Chtěl jsem být dnes v úniku, ale ten odjel už po startu na rovině, takže jsme to vypustili. Těšil jsem se na tu etapu, kdyby bylo hezky. Ale tím, že bylo špatné počasí a že jsem se v neděli v dešti cítil vážně dost zle, jsem rád, že nohy na posledním kopci nakonec stejné jako třeba na Vueltě v Andoře, kdy byla taky zima. Jsem zdravý, to je hrozně důležité. Mám zase skvěle nakročeno, otočíme to a půjde to úplně jiným směrem.
Co se dělo v týmu, když upadl průběžně třetí Tiago Machado?
To byla práce po ostatní, aby na něj počkali. Ale vůbec nevím, co se s ním pak stalo.
Stále dopadl lépe než Alberto Contador. Co říkáte tomu, kolik velkých favoritů už je mimo hru?
Může se to stát. I při volném dnu může klidně Vincenzo uklouznout v koupelně a zlomit si nohu. Jeden den máte štěstí, druhý den smůlu. Contador tu nespadl ani jednou, pak přijde takový pád a musí odstoupit. Je to cyklistika. Není to volejbal nebo tenis, kde takové pády a vážnější zranění prakticky nehrozí. Ten závod je i o štěstí a smůle.
Vy sám se nebojíte?
Už ne.
Jak moc se po desetidenní dřině nyní těšíte na volný den?
Hrozně. Potřebuju zregenerovat a jsem dost zvědavý, co se mnou udělá volný den, když jsem na rozdíl od Vuelty zdravý. Mám velké sebevědomí do dalších etap, půjdu do toho.
