Stále se nezbavila svého přízviska – té třetí Grand Tour v řadě – a možná ani nikdy nezbaví. Přesto je španělská Vuelta fanoušky často vnímána jako nejzábavnější třítýdenní etapový závod současnosti.
Proč? I kvůli jistému Javieru Guillenovi, který je machrem ve vymýšlení vzrušujících příběhů, které Vuelta každoročně nabízí.
Před devíti lety se Guillen stal jejím ředitelem a každoročně zvyšoval kvalitu startovního pole, postaral se o lepší medializace a hlavně, hledal nové výzvy. I proto španělská Grand Tour každým rokem objevuje nová a nová stoupání a zároveň se vrací na ta už historií vyzkoušená.
„Ale je příliš náročná, ta náročnost, kterou disponuje, je až stupidní,“ rozčiloval se před lety Mark Cavendish. Spurter, tedy cyklista, jehož cyklistická kasta nemá na Vueltě tolik možností zazářit.
Jiné to nebude ani letos.
„Je to trasa pro čistokrevné vrchaře, o tom není pochyb,“ říká Alejandro Valverde.
Specifikum? Třeba dlouhé přejezdy
Ve čtvrtek večer organizátoři v Madridu odhalili trasu 72. ročníku. Bude to ročník v mnohém specifický.
Třeba dlouhými přesuny, kdy před posledním týdnem cyklisté přeletí 800 kilometrů z jižní strany Španělska do té severní. Veškerý doprovod závodu už takové štěstí mít nebude...
It's such an honor to enjoy our Grand Depart in @nimes! ❤️ Counting down the days #LV2017 https://t.co/GS8PTyiaHf
Specifický bude i svým startem. V osmdesátileté historii závodu se stalo jen třikrát, že Vuelta startovala mimo území Španělska. V roce 1997 hostil start portugalský Lisabon a o 12 let později to byl nizozemský Assen.
Letos Vueltu jako první přivítá Malý Řím, tedy francouzské Nimes. Město, ve kterém si díky zachovalým památkám často připadáte jako v době římské, bude hostit úvodní týmovou časovku.
„Za ni jsme rádi, je to dobrý způsob, jak Vueltu odstartovat. Navíc, vzápětí přijdou těžké etapy v Andoře, takže závod bude vzrušující už od samého začátku,“ říká Eusebio Unzué, šéf Movistaru.
Jako každý rok, sluší se dodat.
Jak Unzue nastínil, z Nimes Vuelta zamíří na jih do Andory, kde už třetí etapa může mezi cyklisty vytvořit značné rozdíly. První horský dojezd pak čeká v páté etapě, která končí na stoupání Ermita Santa Lucia. Celkově ale bude první týden méně obtížný než v minulých letech.
„Přesto musíte být v dobré formě už od začátku závody, etapy v Andoře budou mít vliv na celkové pořadí,“ varuje Alejandro Valverde.
Asi největší změnou letošní Vuelty budou trochu paradoxně horské dojezdy. Těch dlouhých, které v minulém ročníky byly jen dva, najdeme na letošní trase rovných pět, zredukovány jsou naopak kratší a prudší cílová stoupání v závěru, která jsou letos na programu pouhá čtyři.
Samuel Sánchez y @luisangelmate comentando la llegada a @AndorraCapital https://t.co/eIqv7Hh1N9
Už ve druhém týdnu budou cyklisté stoupat na Calar Alto a Sierru Nevadu – obě více než dvacetikilometrová stoupání. K tomu přidejme obtížnou La Panderu a máme trio brutálně náročných etap v Andalusii.
Vrcholem, jak už to tak na Vueltě tradičně bývá, bude ale poslední týden, který se bude odehrávat na úplně opačném konci Španělska. Cyklisté se budou drápat třeba na neznámý čtrnáctikilometrový kopec Los Machucos v Kantábrii, kde jsou údajně úseky s až 28 procentním sklonem!
Úplný vrchol pak obstará La Gamonal.
Že vám to nic neříká? Ale ano, jde jen o jiný název pro Alto del Angliru.
Co chtějí? Krev?
Reklama Vuelty – tak o něm hovoří třeba list El Mundo.
Je tím, čím je pro Tour Alpe d ́Huze nebo pro Giro Monte Zoncolan. Symbol španělské Grand Tour. „A jedno z nejtěžších stoupání vůbec,“ říká o Angliru francouzský cyklista Kenny Ellisonde – muž, jenž se na vrchol vydrápal naposledy nejrychleji.
En la Etapa 20... L'ANGLIRU We come back to our signature climb... #LV2017 https://t.co/3V2lf6HSwB
Po čtyřech letech se hora plná legend, na které byly popsány památné bitvy, do itineráře vrací.
Je to dvanáctikilometrový kopec s průměrem 10,2 procenta. Cyklisté od úpatí vystoupají 1248 metrů, ale to žádný velký strach nenahání. I proto, že je to jen polovina příběhu, který je nutné o Angliru vyprávět.
Poslední pasáž je ta, která je nejbrutálnější, kde nohy odmítají poslušnost a cyklisté sesedají z kol. Tady, v úseku přezdívaném Cueňa les Cabres, tedy Stezka koz, jsou pasáže, které dosahují sklonu 23 %!
Ne, tohle stoupání je všechno, jen ne plynulé. Vlastně cyklistům zasazuje jednu ránu za druhou.
„Co chtějí? Krev? Chtějí po nás, abychom zůstali čistí a vyhýbali se dopingu a pak po nás chtějí, abychom se vyrovnali s tímhle monstrem,“ řekl o Angliru kdysi manažer stáje Kelme, Vicente Belda.
Přesto silnice v Asturii součástí Vuelty zůstala.
Poprvé se na ni objevila v roce 1999, kdy José Maria Jiménez dostihl Pavla Tonkova kilometr před cílem a vítězství věnoval Marku Pantanimu, kterého v tom roce diskvalifikovali z Gira d ́Italia.
„To vítězství je pro tebe, Marco, za všechno trápení, kterým si procházíš,“ soukal ze sebe tehdy vítěz.
HORSKÉ PEKLO. Náročnost stoupání na Angliru otestoval i Alberto Contador (uprostřed), když v roce 2008 jel za vítězstvím na Vueltě.
V roce 2008 tady triumfoval Alberto Contador, nejpamátnější bitva se ale na Angliru odehrála nejspíš v roce 2011. V roce, kdy Vuelta objevila Chrise Frooma, jenž do posledního dne bojoval o červený dres s Juanem Jose Cobem.
Dojel druhý, stejně jako při dalších dvou příležitostech.
A má to být právě Angliru, kdo o vítězi 72. ročníku rozhodne letos.
„Je to kolos, bude dobrým soudcem letošní Vuelty,“ myslí si její šéf Javier Guillen.
Trasa, na kterou Froome čekal?
Když se v pátek Chris Froome posadil k snídani, nejspíš měl velkou radost. Na Vueltě už byl třikrát druhý, na svůj rudý dres tak pořád čeká. A letošní trasa, zdá se, je pro něj skoro ušitá. Vždyť kromě dlouhých stoupání je v posledním týdnu ještě dvaačtyřicetikilometrová rovinatá časovka, která by kromě Frooma mohla svědčit také Leopoldu Königovi.
„Je moc dlouhá. Způsobí velké rozdíly, které se pak budou dát dohnat snad jen na Angliru,“ myslí si Alberto Contador.
Nairo Quintana bude nejspíš ve Španělsku chybět. Chce se zaměřit na dvojkombinaci Giro - Tour.
Právě Contador & Froome spolu s Alejandrem Valverdem, Vincenzem Nibalim a Fabiem Aruem by měli být největšími hvězdami španělského závodu. Chybět nejspíš bude paradoxně jen obhájce rudého dresu – Nairo Quintana, který se chce soustředit na dvojkombinaci Giro, Tour.
A hlavně, z ekipy favoritů je to právě Chris Froome, kdo jako jediný Vueltu ještě nevyhrál.
V roce 2011 přijížděl do Španělska jako pomocník Bradleyho Wigginse, ale byl to právě on, kdo měl nakonec nejvíc sil pro souboj s Juanem José Cobem. Jenže neměl dost sil na to, aby jej porazil.
Podobné to bylo v roce 2014 s Albertem Contadorem a loni s Nairem Quintanou.
Kdy jindy by mu trasa španělského závodu měla více vyhovovat, než právě letos?
„Ale my opravdu nestavěli trasu pro Frooma. Proč bychom to dělali, když pak třeba nemusí přijet?“ ptá se Javier Guillen.
„Nemáme od něj podepsaný papír, že dorazí, a když dorazí, tak v nejlepší formě. Takhle to nefunguje, stavíme Vueltu na základě její osobnosti a hlavně pro fanoušky. Samozřejmě bych byl rád, kdyby měl Chris ve svých úspěších i vyhranou Vueltu, vždyť ho pro cyklistický svět objevila,“ narážel Guilllen právě na zmíněný rok 2011. „Mám pocit, že mu Vuelta výhru dluží. Ale to je něco, co si musí vybojovat na cestě.“
PALEC NAHORU. Takhle slavil šesté místo v individuální časovce Leopold König na Vueltě loni. Letos by mu časovka pomoct ke kýženým stupňům vítězů.
Vueltu má jako jeden ze svých cílů sezony i Leopold König, loni tak dlouho bojující o umístění na stupních vítězů. „Kombinace Gira s Vueltou mi chybí a zrovna po té loňské vím, že meta vystoupat jednou na pódium Grand Tour je reálná, jen na tom musím pracovat,“ říká.
Povede se mu to třeba právě při 72. ročníku závodu kolem Španělska?
