Mnohem víc než Jordana ale připomíná Usaina Bolta.
Mají toho hodně společného. Třeba zlatý hattrick, který Bolt získal na olympijské stovce a dvoustovce a Sagan zase na cyklistickém mistrovství světa.
Dokonal ho minulý víkend. Do jejich časů to byla věc nevídaná.
Stejně jako atletický fenomén, i slovenský showman často drží vysoko pověst svého sportu, v minulosti zmáčeného dopingem. Cyklistika přitahuje negativní titulky, ale vždy má po ruce Petera Sagana, svého spasitele.
Přitom není žádným samozvaným lídrem pelotonu, jakým byl kdysi třeba Fabian Cancellara. Sagan je spíš bavič, který tu vytáhne autíčko na ovládání u hotelu, tu si vezme na vyhlašování lyžařské brýle nebo jako minulou neděli – během slavnostního ceremoniálu vyplázne jazyk.
Boří cyklistické zvyky a zákonitosti. Nebojí se přijet na závod s chlupatýma nohama, nebojí se natočit scénku ve stylu Pomády pro podporu bizarní reklamní kampaně.
Když se ho před závodem ptají, jestli je takovým trochu cyklistickým Zlatanem Ibrahimovičem, on bezelstně odpoví: „Kdo je Ibrahimovič?“
Málokdy od něj uslyšíte nějaké cyklistické klišé. Vyjadřuje se jinak. Opravdově.
Takový charakter cyklistice dlouhé roky chyběl.
Vlastní triple klub
Nebylo nic, co by minulou neděli předurčovalo jeho třetí triumf. Během závodu byl často neviditelný, v závěrečných dvou kolech dokonce nebyl vždy ani v první skupině, a přece to zase zvládl.
Znovu v závěru sehrál vynikající taktickou partii.
Perfektně načasovaným „hozením“ kola do cíle před Alexandera Kristoffa si Sagan vytvořil svůj vlastní klub. Jen čtyři cyklisté – Eddy Merckx, Oscar Freire, Alfredo Binda a Rik Van Steenbergen – vyhráli třikrát hromadný závod na mistrovství světa.
Nikdo z nich to ale nedokázal třikrát za sebou – a proto se zrodil takzvaný Saganův triple.
Ten je mimořádný hned z několika důvodů. Třeba proto, že mistrovství světa je jedním z nejožehavějších závodů v kalendáři. Všichni na něj přijíždějí vyhrát a Sagan na něm má vždy početní nevýhodu proti svým konkurentům ze silných zemí. Nebo proto, že se trať každým rokem mění.
Cyklista musí být neuvěřitelně komplexní, aby vyhrál na třech různých tratích za sebou. A to Sagan je. V Bergenu znovu potvrdil svou všestrannost a schopnost reagovat, když věci nejdou tak, jak by si představoval.
Na Slovensku po jeho triumfu udeřila další mohutná vlna saganomanie. Třeba na webu Šport.sk v jednu chvíli devět z deseti nejvýše umístěných článků pojednávalo o Saganovi.
Účesy podle Sagana
Slováci o něm skládají písně i básně. Manželce Kataríně, která má na starosti veškerou rodinnou korespondenci, chodí prosby, jestli by její muž nemohl být kmotrem některých slovenských dětí.
A když pak Sagan dorazí domů třeba na republikový šampionát, přijedou se na něj podívat desetitisíce lidí a provázet ho musí bodyguardi.
Mánie nemá hranic.
Děti po celém světě si hrají na Sagana – kupují si duhové trikoty, nechávají si narůst dlouhé vlasy a pak si je zase stříhají podle toho, co má na hlavě zrovna jejich idol.
Možná i kvůli humbuku se před třemi lety odstěhoval do Monaka, kde sídlí mimo jiné cyklokolega Chris Froome, mistr světa ve formuli 1 Lewis Hamilton nebo vítěz dvanácti tenisových grandslamů Novak Djokovič. Má tam svůj klid a pochopitelně také nulové daňové zatížení, což už se v případě, kdy každou sezonu pobere čtyři až šest milionů eur, vyplatí.
Přesto si dál zachovává svou lidskost. „Nevím, jestli ten třetí titul změní něco na situaci ve světě,“ byla jeho první odpověď během rozhovoru v cíli. Na následnou párty, která se táhla až do čtyř hodin do rána, pak pozval i členy svého fanklubu. I proto ho lidé milují.
Nebude teď méně hladový?
Saganovi je teprve sedmadvacet, v nádrži toho má pořád dost, ale neobrátí se teď jeho život naruby?
Hned po bergenském klání oznámil, že letos už závodit nebude. Za starty v duhovém dresu by přitom shrábl jen na startovném spoustu peněz, ale on raději zůstane doma se ženou Katarínou, která je v osmém měsíci těhotenství.
Ta otázka se nabízí: Nebude po narození dítěte Sagan jiný, méně hladový? „Nechcete rovnou, abych přestal závodit?“ usmál se Sagan při tomto dotazu v Bergenu. „Nechte mě si to ještě chvíli užít. Příští rok si snad zase povedu dobře.“
Už pár let patří k nejbohatším cyklistům pelotonu. Ani jeho majetek, ani manželství, ani dva světové tituly a změny v týmu, nic z toho jeho hlad po vítězství nezměnilo.
Tak proč by mělo dítě?
Stále má před sebou nové výzvy.
Vyhrál třikrát mistrovství světa a může být prvním, kdo to dokáže počtvrté. Na Tour už asi šestkrát za sebou jako Erik Zabel zelený dres nezíská, ale třeba se rozhodne zkusit ji vyhrát celkově. „Musel bych nejdřív sám chtít,“ říká.
Kdo by pak proti němu vsadil?
Možná, že v určitém věku ho hlad po neustálém loktování se na dvou kolech opustí. Ale opravdu si někdo myslí, že v tu chvíli ještě bude závodit? Ten Peter „často bláznivý“ Sagan, aby jezdil jen kvůli výplatě? Ne, na to je a vždycky bude až moc masožravým závodníkem.
Nečekejme, že se změní.
Užijme si ho takového, jaký je.