„Ne, že bych z toho měl tu největší radost, ale vnitřní uspokojení tam je,“ přiznal 17letý závodník týmu Mapei Merida Kaňkovský.
Berete tedy druhé místo, nebo jste zklamaný?
Abych řekl pravdu, mám z toho smíšené pocity, protože to přece jen bylo kousínek, o půlku galusky. Ale když si to uvědomím z odstupu, tak druhé místo z mistrovství Evropy je pro mě velký výsledek. A v této sezoně, kdy to byl po dlouhém čekání první mezinárodní závod, je super být takhle konkurenceschopný.
Bittner očima trenérů„V případě juniorů se nebojím říci, že kluci si přijeli pro titul. Jeli sebevědomě a já věřil, že to dokážou. Pavel ve spurtu patří k absolutní špičce. Ale je to vždy loterie, defekt, pád. A Pavel uspěl i přesto, že čtyři kola před cílem, když se to do kopce rozjelo, měl právě defekt a půl kola mu trvalo, než se dotáhl zpět. Měl to složité, ale dokázal to a závěr si pak kluci hlídali. Ve stoupání vepředu vždy zůstalo tak deset dvanáct lidí a my jsme tam vždy byli ve dvou. V závěru Mathias rozjel spurt pro Pavla, dovedl jej na dvoustovku a pak to bylo na něm. Titul mu unikl snad o dva milimetry. Oba však potvrdili, že jsou absolutní světová špička.“ „Pavel podřídil tomuto závodu strašně moc, obrovsky dřel a jsme moc šťastní, že to vyšlo na medaili. Za to nasazení, co sportu dává, si ji absolutně zasloužil.“ |
Je něco, co byste udělal jinak?
To už se teď těžko říká, když to nejde změnit. Vždycky se na to můžeme koukat zpětně a analyzovat to. Bylo to tak, že Mathias Vacek mi to rozjížděl v posledním kilometru, takže jsme jeli první a druhý. Najížděli ve velké rychlosti ve sjezdu, a když už se to začalo postupně zvedat, začal jsem na dvoustovce spurtovat. Možná to bylo trochu moc brzo, ale bohužel to tak vyšlo. Celých těch dvě stě metrů jsem byl první a na pásce mě těsně přelezl.
Tušil jste po projetí cílem, jak jste dopadl?
Byl jsem si jistý, že budu nejhůř druhý, ale kdo vyhrál, se ukázalo až po několika minutách. Bylo to napětí, ze začátku jsem ani nejásal. A když se na to dívám zpátky, tak jsem se radovat mohl, vždyť jsem přece byl na bedně. Když se nakonec ukázalo, že mám stříbro, tak ne, že bych z toho měl tu největší radost, ale vnitřní uspokojení tam je.
V průběhu závodu jste měl defekt, stálo vás stahování ztráty síly, které pak mohly chybět?
Stalo se to, když jsme ve třetím kole najížděli do posledního stoupání. Už po sjezdu v údolí mi začalo upouštět zadní kolo, takže jsem začal mávat. Chvilku trvalo, než se ke mně dostalo servisní auto, v půlce stoupání jsme kolo vyměnili a pak jsem to půl okruhu dojížděl za svý. Nemyslím, že by se to nějak projevilo na výsledku, spíš jsem se dobře rozjel. Jen to trošku zkomplikovalo cestu a v tu chvíli jsem nevěřil, že by to ještě klaplo. Naštěstí jsem zachoval chladnou hlavu a nakonec to vyšlo.
Spurt vám rozjel Mathias Vacek, to byl předem dohodnutý scénář?
Ano, byli jsme tak před závodem domluvení, ale s tím, že uvidíme, jak se bude závod vyvíjet. Chtěli jsme se s Mathiasem dostat do nějakého úniku, a pokud by tomu situace nahrávala, tak by mi v závěru pomohl rozjet spurt.
Finiš silničního závodu juniorů na ME rozsekla až cílová fotografie. Pavel Bittner (nahoře) byl o milimetry druhý za Andersenem.
Co s vámi dělá, když vidíte fotku z cílové kamery, která ukazuje, že rozhodly opravdu jen milimetry?
Hodně nad tím přemýšlím, ale bohužel už se s tím nedá nic dělat. Nemůžu být zklamaný, jeli jsme dobře, odvedli jsme dobrou práci a můžu poděkovat všem lidem, kteří mi pomohli se sem dostat. A také to bylo pro nás, Čechy, nejúspěšnější mistrovství Evropy, dalo by se říct, skoro v dějinách.
To jistě, Česko získalo tři medaile. Mělo to na šampionátu ohlas?
Celý český tým předvedl, že patříme ve světové cyklistice výš. Je to určitě důležité, protože historicky jsme na tom byli dobře a v posledních letech se až na výjimky tolik nedařilo. Teď je český tým zpátky, aby měl lepší a lepší výsledky. A to je velké plus.
V juniorech spolu s Vackem bojujete o tituly, v reprezentaci si pomáháte. Jaký máte vztah?
Známe se s Mathiasem hodně dlouho, pomalu sedm let, protože spolu závodíme odmalička. Teď už tedy trochu méně, protože jezdí v Itálii, ale za tu dobu máme dobrý kamarádský vztah. Teď jsme spolu byli týden na pokoji a myslím, že je to úplně super. Z úspěchů máme navzájem radost, já mám obrovskou z Matyho vítězství v časovce. Je to týmová radost.
Vy jste byl v souboji s chronometrem sedmý. Uspokojilo vás to?
Časovka mě hodně překvapila a jsem s ní spokojený. Nohy nebyly úplně super, ale byly dobré. Nevěděl jsem ale úplně jak na tom v časovce jsem, protože člověk nemá porovnání. Mezičas byl na trati jen jeden, takže jsem zkrátka jel, co to šlo a nakonec z toho vyšlo sedmé místo. S tím jsem hodně spokojený, protože jsem na tom během karantény hodně pracoval a určitě se to nějak projevilo.
Víte už, za jaký tým budete jezdit v příští sezoně?
Mám už všechno podepsané, ale zatím je to tajné a neměl bych o tom mluvit. Po Tour de France už by to ale mělo být venku.
