Být tak cyklistickým fanouškem a žít ve Valkenburgu.
Tak asi zní sen mnohých, kterým učaroval svět dvou kol. Vždyť poslední tři ročníky slavné nizozemské klasiky Amstel Gold Race pokaždé bavily.
A to tak, že hodně.
Mnozí ještě jistě mají v paměti famózní stíhací jízdu Mathieua van der Poela z roku 2019, který ještě deset kilometrů před cílem ztrácel na vedoucí skupinu s Alaphilippem a Fuglsangem minutu.
Pak ale všem ukázal, jaký motor v sobě má, když polykal jednoho soupeře za druhým, a nakonec v cílové rovině přespurtoval i skupinu, která už si myslela, že výhru má v kapse.
An extraordinary finish to the 2019 Amstel Gold Race 朗
— Eurosport (@eurosport) April 9, 2022
Could @mathieuvdpoel do it again tomorrow? #AGR22 pic.twitter.com/bXtKQFWS4s
„Nemůžu tomu uvěřit. Je neuvěřitelné, že jsem vážně vyhrál,“ kroutil tehdy v cíli spokojeně hlavou.
Loni došlo k úžasnému spurtu mezi Woutem van Aertem a Thomasem Pidcockem – dvěma mistry světa v cyklokrosu a o chlup rychlejší byl belgický šampion.
A v neděli fanoušci v cílové rovině viděli takové malé déjà vu.
I když tentokrát s jinými postavami.
Obhájce prvenství vůbec nebyl na startu a Pidcock zase hrál v triumfu svého týmového kolegy důležitou roli. Hvězdami dne ale tentokrát byli Francouz Benoit Cosnefroy a šampion z roku 2015 Michal Kwiatkowski.
A byl to Francouz a jeho tým AG2R Citroën, kdo se krátce za cílem začal radovat.
Jen chvíli, než došlo k oficiálnímu potvrzení, že o ráfek s polským exmistrem světa prohrál.
Van der Poel poražen. Na Amstelu se milimetrově radoval Kwiatkowski |
„Už jsem se smiřoval s tím, že jsem ten spurt prohrál. Za všechno vlastně může Benoitův sportovní ředitel, který slavil nejvíc. Byl jsem si jistý, že jsem skončil druhý, ale pak za mnou přišel někdo z rozhodčích a říká mi: Vyhrál jsi ty. Nechtěl jsem tomu věřit,“ líčil šťastný Polák.
Přiznal, že se v cíli nechtěl radovat ani být zklamaný proto, že netušil, jak to dopadlo.
Prý mu pomohl právě loňský ročník, ve kterém dlouho nebylo jasné, jestli byl na pásce jako první van Aert, nebo Pidcock. I proto zůstal Kwiatkowski v cíli více zdrženlivý.
„Byla to hodně velká emoční horská dráha. Ale rozhodně je lepší končit ji takto jako vítěz,“ usmál se. „Přitom sám jsem si myslel, že jsem prohrál, tak jsem to vnímal na cílové čáře. V roce 2017 to bylo podobné na San Remu, kde jsem taky pár minut čekal. Asi mám štěstí na foto finiše.“
Pro francouzského cyklistu to naopak byla tvrdá zkušenost.
I on už měl v cíli úsměv na tváři, nadšení jeho sportovního ředitele Juliena Jurdieho přehlušily všechny nejistoty. Až se mu ve sluchátku ozvalo: „A sakra… říkají, že vyhrál Kwiato.“
Benoit Cosnefroy táhne a Michal Kwiatkowski se veze.
Jasně, že byl zklamaný, ale už na pódiu se dokázal usmát a druhé místo bral s hrdostí.
„I to je moje síla – zvládnout zklamání. Ve sportu podobné věci potřebujete. Kdybych měl brečet kvůli každému závodu, který nevyhraju, musel bych s cyklistikou skončit. Vždyť na startu bylo 175 cyklistů, na pódiu jsme byli tři a nebyl tam ani takový cyklista jako Mathieu van der Poel. Nemám proč plakat,“ řekl.
Zvlášť, když jeho polský rival prožil vlastně ideální závod.
Na konci dne se dostal do skupiny, kde byli van der Poel, Cosnefroy, Tiesj Benoot nebo Kasper Asgreen, nikdo z nich ale neměl k ruce žádného týmového kolegu.
To Kwiatkowski měl k ruce Pidcocka.
Zatímco jeden útočil, druhý jen pokrýval nástupy druhých a opačně.
A když se Polák v závěru objevil vepředu jen s Francouzem, mohl se za něj schovat s tím, že má ve skupině za sebou právě mladého Brita.
„Nesporná výhoda. Kdybych měl k ruce taky jednoho týmového kolegu, mohl jsem vyhrát i já,“ pokyvoval hlavou van der Poel.
Kwiatkowski tak šetřil co nejvíc energie na závěrečný spurt, což se mu bohatě vyplatilo.
„Jako tým jsme celý den dřeli nejvíc, i proto jsem pak tolik nespolupracoval. Navíc jsme v závěru měli jako jediní dvě karty, tak jsme s nimi i hráli,“ usmíval se.
Na Tour 2020 vyhrál Michal Kwiatkowski osmnáctou etapu. Do cíle dojel s týmovým kolegou Richardem Carapazem.
Pro polského cyklistu je to první triumf od září 2020, kdy se radoval na Tour.
Dovršil tak náročné jaro, během kterého se pral s různými nemocemi, kvůli kterým musel spoustu závodů vynechat a neustále měnil program.
„Měl jsem hodně těžký začátek sezony. Měl jsem covid, měl jsem chřipku a v závodech jsem nedokázal předvést to, co jsem chtěl. O to raději teď jsem, když jsem vyhrál Amstel,“ líčil.
