Štybarův skalp? Cením si toho, říká Boroš po zlatém hattricku

Štyby vs. Bory. Měl to být jejich duel, řízná bitva o domácí titul. Jenže Holé Vrchy nabídly cyklokrosovým fanouškům jinačí podívanou. Podél zablácené trati sledovali, jak Michael Boroš i přes jeden pád přes řidítka dominoval. „Dá se říct, že jsem závod od začátku do konce kontroloval.“ Brzy odpáral Zdeňka Štybara a nedal šanci na republikové zlato ani nikomu dalšímu.

Suverénní jízda.

Tak moc, že i sám Boroš byl ještě v cíli překvapený, jakým stylem české mistrovství ovládl. „S takovým scénářem jsem nepočítal,“ přiznal.

Ač nešlapal poslední dvě kola naplno a jel spíš na jistotu, vyhrál o osmnáct sekund a stal se potřetí za sebou republikovým šampionem. Působivý způsob, jak uzavřít vítězný hattrick.

„Moc si toho cením,“ radoval se šestadvacetiletý závodník z čerstvého titulu.

Konkurenci deklasoval. Jeho nejbližší pronásledovatel? Po diskvalifikaci Emila Hekeleho jím byl Tomáš Paprstka. Nikoliv Štybar, kterého nejhlasitěji hnaly hlasivky diváků. Hvězda belgického Quick-Stepu byla čtvrtá.

Štybar už před startem upozorňoval, že technický, vodou nasáklý okruh bude Borošovi nejspíše vyhovovat. Přál si poosmé vybojovat mistrovský dres, jenže dobře si uvědomoval sílu soupeře: „Budu to proti Borymu mít těžké, taková trať mu bude sedět.“

Seděla. 

OBRAZEM

domácí šampionát v cyklokrosu na fotkách Michala Sváčka

Boroš se na blátivém terénu pohyboval od začátku v popředí a z čela zmizel jen na dva krátké okamžiky, kdy během prvních dvou kol před sebe pustil Štybara. O sedm let staršího soupeře poté od sebe zdařilým nástupem odstřihl a proměnil zprvu napínavé klání v show jednoho muže.

„Ze začátku jsme se Štybym pohybovali spolu na špici, ale potom bylo vidět, že za těmi schody jsem na tom trošku líp, takže jsem se mu snažil cuknout a vyšlo to,“ popisoval svůj chytrý útok.

Součástí jeho strategie byla i snaha o dobrý start. Nechtěl si zopakovat loňské kličkování mezi pomalejšími borci a úmornou cestu vzhůru výsledkovou listinou. „Snažil jsem se držet dopředu od začátku vepředu ne jako minulý rok. Druhou půlku už jsem se to snažil jen udržovat náskok,“ říkal před klubkem novinářů, už navlečený v trikotu pro mistra ČR. 

Usmíval se. Byl spokojený, byť jedno přání se mu nesplnilo. Chtěl zažít dramatickou přetahovanou se Štybarem. „Škoda, že se mnou neudržel déle,“ lehce litoval.

Na druhou stranu byl rád, že v závěrečných kolech mohl zvolnit a užívat si cestu za zlatým hattrickem. „Jsem za to rád, mohl jsem si díky tomu závod více užít.“

Rozhovor

Schody mě popravily, přiznal Štybar

I přes to, že okruh v závěru objížděl opatrně a v nižším tempu, právě tehdy přišel jeho jediný pád. Spadl přes řidítka, když sjížděl prudký kopec. Ještě v pátek zapadaný sněhem, v sobotu hnědozelený.

„Nic hrozného to nebylo. Hned jsem se zvedl, závod nebyl tak rychlý, abych přišel o nějaké pozice. Nedělal jsem si z toho hlavu, zvedl jsem se a jel jsem dál,“ vrátil se k momentu, kdy si pořádně zamazal dres.

Co na tom... na pódiu dostal nový, čistý, navoněný. Pro českého šampiona. Vysloužil si ho brilantním výkonem. Jako by ale chtěl vyvést novináře z omylu, podotkl: „Nebylo to tak jednoduché, jak se může někomu zdát. Vyhrát jakýkoliv závod je těžké.“

Už jen samotné podmínky v Holých Vrších jeho slova dokládají. V tučné vrstvě bláta bylo namáhavé už jen chodit, natož závodit. „V Čechách je tahle trať jedna z nejnáročnějších,“ srovnával. 

Rozhodně si na ni nestěžoval. „Užil jsem si to, byl to pravý cyklokros.“

Borošova další zastávka? „Dva Světové poháry a pak sezona vyvrcholí mistrovstvím světa v Dánsku,“ řekl natěšeně. Rád by tam dosáhl na pronikavý úspěch. Formu má.