Snad i proto jste v očích jeho soupeřů takové zklamání neviděli. Působili vyrovnaně, věděli, že titul byl pro ně strašně daleko.
„Spokojený nejsem, zároveň ale nejsem ani zklamaný,“ líčil druhý Belgičan Wout van Aert. „Mathieu byl prostě nejsilnější, všechny odpáral.“
„Není ostuda prohrát s van der Poelem,“ uznal zase belgický trenér Sven Vanthourenhout. „Nejlepší dnes vyhrál.“
Nejsilnější ze všech.
Dominantní.
K neporažení.
Podobná slova se množila na adresu Nizozemcova výkonu. Dvaadvacet kilometrů před cílem se během krátkého stoupání zvedl a všem se vzdálil. Deset sekund, dvacet, třicet, náskok rychle rostl.
Že sedmnáct kilometrů před páskou mu v kluzké zatáčce podjelo kolo a upadl? Kdepak, ani to ho nezastavilo.
Jen co znovu roztočil nohy, opět všem ujížděl. Cílem nakonec projel s 1:37 minutami k dobru na van Aerta a 1:45 na třetího Slovince Tadeje Pogačara.
„Fenomenální výkon,“ smekl jeho krajan Tom Domoulin, který nyní pracuje jako expert televize NOS. „Byl odvážný, tak dlouhým nástupem se nebál riskovat, že celý závod prohraje. Zároveň ale jel i takticky, předtím než zaútočil, sjížděl jen pár nástupů. Třeba van Aert vydal energie mnohem víc, takže i když mohl mít dobré nohy, na útok Mathieua mu už nezbylo.“
Van der Poelovo skotské představení. I přes pád slaví titul mistra světa |
Slova chvály měl i belgický obhájce triumfu Remco Evenepoel. „Vidět jak odjíždí, upadne a pak znovu získává náskok? Docela úžasné. Titul si zasloužil. Důstojný nástupce,“ líčil.
To si přitom třiadvacetiletý Belgičan před startem věřil. Povídal, že má za sebou dobrou přípravu, spoléhal na sílu svého týmu.
„Ta se ukázala. Udělali jsme maximum, snažili jsme se kontrolovat závod. A myslím, že se nám docela dařilo. Když ve skupině zbývalo třeba dvacet kluků, nás z nich bylo pět. To je celkem dobré, ne?“ říkal.
Jenže k titulu to stejně nevedlo. Když tempo skutečně přiostřilo, i Belgičané postupně odpadali.
Včetně Evenepoela.
„Brzy jsem poznal, že tahle trať pro mě nebude. Na mě byla moc technická, výbušná,“ povídal.
Třiadvacetiletou hvězdu navíc zbrzdil pád Ekvádorce Jonathana Narvaéze, který tři kola před cílem rozdělil skupinu favoritů a van der Poel, van Aert, Pogačar a Dán Mads Pedersen získali náskok.
„Mezeru jsme už nikdy pořádně nesmazali. Určitě šlo o pád, který závod rozdělil na dvě části. Ale nechci se vymlouvat. Je to škoda, ale tak to chodí,“ říkal Evenepoel smířeně.
Z favorizovaného belgického týmu tak v souboji o titul zbyl pouze van Aert.
Dařilo se mu, hlídal si zadní kolo van der Poela, ovšem když jeho arcirival zabral, ani on nemohl konkurovat.
Euforie. Ale se zdržením. Král cyklokrosu van der Poel se dočkal i na silnici |
„Mám pocit, že jsem všechno udělal dobře,“ přemýšlel van Aert. „Měl jsem dobrou pozici i podporu týmu. I poté, co Mathieu zaútočil, se mi podařilo být na jeho zadním kole, jenže byl na čistou sílu prostě lepší. Takže jsem to musel přijmout a soustředit se na souboj aspoň o druhé místo.“
Ten s přehledem zvládl. Sedm kilometrů před cílem začal odjíždět Pogačarovi a Pedersenovi a páskou projel s náskokem osmi sekund.
Za ním souboj o třetí pozici vyhrál Pogačar. Vydal se při něm ze všech sil. Však také když procházel kolem televizních kamer, museli ho podpírat členové realizačního týmu.
„Jestli jsem si ten závod užil? Ani náhodou Byl to jeden z nejtěžších, jaké jsem jel,“ vydechl Slovinec. „Opravdu šílené, posledních sedmdesát kilometrů byl boj. Mathieu byl až příliš silný. Tak jsem se soustředil aspoň na druhé místo, jenže jsem poznal, že ve skupině dnes nejsem ani druhý nejsilnější. Snad se stihnu dát do časovky dohromady.“
V té van der Poel startovat nebude, v sobotu se totiž chystá na závod v cross country, kde bude chtít po cyklokrosu a silnici získat svůj třetí letošní titul.
„Dobré pro nás,“ usmál se Pogačar.
V takové formě, ve které je, je totiž otázkou, co by se jinak mohlo stát.