Seděli vedle sebe ve studiu belgické stanice Sporza.
Mathieu van der Poel vlevo v duhovém trikotu se zlatou medailí, van Aert vedle něj s tou stříbrnou. Zatímco Nizozemec zaníceně reportérovi vyprávěl o závodě, ve kterém se stal mistrem světa, poražený Belgičan ho jen naštvaně pozoroval.
Was ever thus, Matje in the rainbow bands, Wout in silver#GlasgowScotland2023 pic.twitter.com/nrecgL74G4
— Mathew Mitchell (@MatMitchell30) August 6, 2023
Záběry po nedělním světovém šampionátu v Glasgow?
Ale kdeže, tahle momentka je stará zhruba patnáct let. Stejný obrázek se ale opakuje tak často, až to hezké není. Jako kdyby bylo prostě dáno, že van der Poel bude vždycky jedničkou a van Aert dvojkou.
„I tentokrát jsem byl na správném místě, celý závod jsem nikde nechyběl. Mathieu byl ale prostě silnější. Ve chvíli, kdy zaútočil, jsem chtěl následovat jeho kolo, ale neměl jsem na to,“ uznal 28letý vicemistr světa.
Wout van Aert vede skupinu favoritů na mistrovství světa v Glasgow
Znovu tenhle titul… po kolikáté už?
Jistě, van Aert není žádný notorický smolař. Je trojnásobným mistrem světa v cyklokrosu, vítězem zeleného dresu na Tour a králem Milán – San Rema.
Jenže v porovnání s tím, co už dokázal jeho sok, jeho úspěchy jaksi chřadnou.
Euforie. Ale se zdržením. Král cyklokrosu van der Poel se dočkal i na silnici |
Van der Poel je v cyklokrosu pětinásobným šampionem. Na horských kolech vyhrál mistrovství Evropy. Na silnici pak dvakrát Flandry, jednou Roubaix i San Remo a teď je také mistrem světa.
A znovu před svým arcirivalem. Jejich kariéry jsou propletené jako korbáčiky, až to trochu vypadá, že van der Poel na van Aerta uvalil kletbu svého dědečka Raymonda Poulidora, který se proslavil tím, že byl rovněž vždy ten druhý – třikrát na Tour, jednou na Vueltě a jednou i na mistrovství světa.
Jeho příběh vlastně dost ten van Aertův připomíná.
„Měl bych si spočítat, kolik těch stříbrných medailí už doma mám. Nebo radši neměl, protože mě to neudělá šťastným,“ tvrdí.
Nejlepší trojice silničního závodu mužů na MS v Glasgow. Zleva: Wout van Aert, Mathieu van der Poel a Tadej Pogačar
Ta kletba se ho drží odmala, jelikož vedle nizozemského mimozemšťana vyrůstal. Narážel na něj kdekoliv, kde se zrovna jel nějaký cyklistický závod.
Občas ho porazil, ale spíš sporadicky.
„Já se nikdy nepovažoval za člověka, který může vyhrávat kdovíjak často,“ přiznal už dřív belgickému deníku Het Nieuwsblad. „Ani v mládežnických kategoriích v cyklokrosu jsem jím nebyl. Ve svých nejlepších letech jsem vyhrál třeba víc než deset závodů, ale nikdy jsem nebyl takový borec jako Mathieu.“
Stříbrná kletba se v posledních letech z cyklokrosu přenesla i na silnici. Začala platit v roce 2020, kdy na světovém šampionátu v Imole prohrál v časovce s Filippem Gannou a v silničním závodě s Julianem Alaphilippem.
Pro další stříbro si dojel na olympiádě v Tokiu za Richardem Carapazem, loni přidal další titul vicemistra světa v časovce znovu za Gannou, letos byl druhý v lednu na světovém šampionátu v cyklokrosu a teď i na silnici – shodně za van der Poelem.
Ódy na van der Poela. Titul si zasloužil. Byl někde jinde, shodují se soupeři |
„Už je toho stříbra vážně příliš,“ povzdechl si ve studiu. „Necítím se ani super šťastný, ani super zklamaný. Přijel jsem sem vyhrát, což se nepovedlo. Na druhou stranu jsem neudělal chybu, odjel jsem dobrý závod. Jen na jednoho to nestačilo.“
Že van Aert patří mezi nejlepší cyklisty své generace? Že vládne mnoha žebříčkům? Že jeho aktivní pojetí fanoušci milují? To všechno je pravda.
Jenže žebříčky nemají takovou váhu a význam jako třeba v tenise.
V cyklistice se cení a počítají vítězství a zlaté medaile, kterých má van Aert méně, než by si sám přál. V pátek ho ve Stirlingu čeká na šampionátu časovka, v níž znovu bude patřit mezi největší favority.
A přát si bude jediné – hlavně zase nemít stříbro.
