Naplnilo se, co věštil už v pondělí. Na cestě z Carcassonu se konaly dva závody v jednom. Vpředu svádělo 21 uprchlíků boj o etapový primát, daleko za nimi se lídři celkové klasifikace potýkali mezi sebou.
Tak jste to očekával, ne?
Jo, dneska bylo dopředu skoro jasné, že odjede velká skupina, a ta si to rozdá o etapové vítězství. Ten začátek byl sice proti větru, ale i tak se bojovalo skoro 80 kilometrů, než se zrodil nějaký únik, takže první dvě hodiny byly docela rychlé. Pak to Astana v balíku naopak tak nějak kontrolovala, že je nechali odjet až na 12 minut a první kopce jsme projeli relativně pomalu.
Zato na Port de Bales platil pravý opak.
Tam rozjel tempo Movistar a viděli jsme totální výbuch a explozi některých jezdců po dni volna. Spousta lidí, jak jsem viděl a potom i slyšel, dnes vybouchla a... já zase ne. Takže jsem hrozně rád, že i když se mi nejelo vůbec dobře, takhle to nakonec dopadlo.
Co jste si říkal, když vám pod vrcholem Port de Bales poodjeli Nibali, Valverde, Pinot a Peraud?
Že musím zase jet to své tempo. Hlásili mi, kdo všechno mezitím odpadl, a já si říkal: To je docela dobrý. Byl jsem se Zubeldiou a Ten Damem a věděl jsem, že je Ten Dam špatný sjezdař.Tak jsem mu chtěl ve sjezdu do cíle odjet, což se mi povedlo hned v první zatáčce.
A potom?
Řekl jsem si, že jim to nenechám a že to pustím dolů bez brzd. Pod vrcholem na mě navíc počkal i bývalý týmový kolega Roger Kluge z IAM (jeden z původních uprchlíků), který s námi loni jezdil v NetAppu. A ten má asi 80 kilo, tak jsem zalehl a za tím německým TGV (označení pro vysokorychlostní vlaky - pozn. red.) jsem se dokoulel až do Nibaliho skupiny.
V cíli jste Klugeho objal. Co jste si povídali?
Já jsem mu byl hrozně vděčný. Našim klukům se nepodařilo dostat se do úniku, aby pak byli k dispozici na tuhle sjezdařskou práci, ale nakonec ji odvedl on. Sice je z jiného týmu, ale strávili jsme spolu loni několik nocí na soustředění ve společném pokoji. Je to od něj hrozně hezké. Dokonce na mě chvilku i čekal, když mi poodjel asi na sto metrů.
Funguje takové cyklistické kamarádství napříč stájemi?
Tohle je ten případ. Bylo to od něj hrozně hezké a já si toho moc vážím. Je pěkné, že někteří kluci mají k sobě v balíku úctu a respekt, protože jinak na Tour toho respektu moc vidět není, což je jedna z věcí, které mě tu překvapily. Nebyl jsem z toho předtím moc veselý, když jsem viděl, jak se k sobě někteří lidé v balíku chovají.
Sjezd jste nakonec zvládl rychleji než král cyklistických sjezdařů Nibali.
Ale bál jsem se. Ten sjezd byl strašně rychlý, jeli jsme až 90 kilometrů v hodině. Roger mi vážně moc pomohl.
Ujel jste už předtím Mollemovi, Bardetovi, van Garderenovi. Dál stoupáte pořadím. Jaká tedy bude nyní vaše strategie?
Vždycky, když mi to říkáte, si vzpomenu na to 28. místo, kde jsem před nedávnem byl. Jsem teď vděčný za každý posun nahoru a soustředím se hlavně na to, abych už necouval dozadu. Takže budu bojovat o každé místo, na kterém zrovna sedím.
Přes Port de Bales jste šlapal už loni při pyrenejské etapě Vuelty. Tehdy jste v cíli poslal polibek do nebe a když jsem se vás potom ptal proč, vyprávěl jste mi: Mě to dneska hrozně bavilo. Bylo to tedy dnes nakonec podobné?
Já mám na Pyreneje dobré vzpomínky, i když mě to v nich docela bolí a jsem občas šťastný až v cíli. A zase to tak bylo. Vidíte úsměv na mé tváři. Mám ty Pyreneje asi opravdu rád.
Dvě další přetěžké pyrenejské etapy čekají. Co od nich čekáte vy sám?
Obě jsou záludné. Zítra je to sice jen 120 kiláků, ale je to pila, nahoru-dolů od startu do konce. Ale já bych řekl, že jsem dneska dokonce ještě nějaké síly i pošetřil. Teď si chci hlídat hlavně ten špatný den, který má přijít. I když nevím, třeba jsem ho měl už dneska a teď to bude jen lepší. Jsem tu každý den překvapený sám sebou. Těžko říct, co bude zítra a kdo zase odpadne. Já už fakt nevím.
