„Připraven na zítřek,“ psal Kreuziger v předvečer startu Valonského šípu na Twitter a sportovní ředitel týmu Yates byl plný očekávání: „Roman je silný, ukázal to už na Amstelu.“
Polák Majka, týmem designovaný lídr, dojel nakonec vinou mechanických trablů až v deváté desítce a Kreuziger, od kterého čekali ataky, byl nakonec nejlepším mužem ve svítivých dresech stáje Tinkoff-Saxo. A na vrcholu „zdi“ porovnával náročnost tří ardenských testů.
„Možená že po Valonském šípu nejste tak vyčerpaní jako po obou dalších závodech v Ardenách (Amstel a Lutych), ale ve chvílích, kdy projedete cílem na vrcholu Mur de Huy jste plní laktátu a snad nejvíc ho je v rukou od toho, jak silně taháte za řídítka,“ vysvětloval Kreuziger na týmovém webu.
Takticky a v relativním poklidu však cyklisté přistoupili k cílovému vršku. Vysokým tempem uháněli vzhůru, nikdo však nechtěl udeřit jako první. „Takto jsme jeli až do mety 200 metrů, kde to přišlo. Velmi explozivní tady mají opravdovou výhodu,“ tvrdil Kreuziger a připomněl, že po zařazení nového stoupání Côte de Cherave závod dostal další díl náročnosti.
Přesto právě tam se český závodník zviditelnil z celého závodu možná nejvíc. Když útočil Nibali, Kreuziger se za něj zavěsil a sám pak na chvíli zrychlil, jako by chtěl soupeře otestovat. „Ale nakonec jsem se rozhodl zůstat se skupinou favoritů, protože je nutné dojet pod Mur co nejčerstvější.“
V něco podobného doufá i před nedělí, kdy ho čeká slavná jednorázovka Lutych-Bastogne-Lutych. A ta mu sedí ze všech tří dnů v Ardenách nejvíc. „Je to otázka odpočinku a naladění před Lutychem,“ těšil se Kreuziger. „Je to jiný závod než Šíp, je delší a únavnější. Po 200 kilometrech mnozí začínají odpadat, takže to není závod o pozicích ale o dobrých nohách. Těším se na neděli jako na hlavní cíl Ardenských klasik.“
