Co se s vámi stalo?
Nevím. Už včera jsem se vzbudil s nateklým krkem. Dnes ráno to bylo ještě horší. Nevím, co se to děje.
Mohly to způsobit třeba i přechody z dusného andaluského vedra do klimatizovaných prostor?
Netuším. Tělo je samozřejmě náchylné k infekcím, když jede do plných. Možná je to i daň za těžký sobotní den. Něco jsem chytl, nějaký virus. Nejsem úplně zdravý, tak to prostě je. Snad to nebude úplně hrozné a dostanu se z toho.
Strachoval jste se, že vás nemoc v této horské etapě zlomí?
Očekával jsem opravdu velmi zlý den. Bál jsem se, že dojedu v gruppetu.
Vzhledem k tomu je tedy 20. místo v etapě a ztráta 3:07 minuty dobrou zprávou, ne?
Určitě. Mohlo to dopadnout mnohem hůř. Na to, že jsem se cítil tak špatně, jsem ještě dokázal zabojovat a být relativně vepředu.
Už v úvodu etapy vás zdržel hromadný pád.
Ale já naštěstí nespadl. A ostatní kluci v pelotonu čekali na ty, které pád odstavil.
Horší bylo, když vás na Monachilu dvakrát odpárali z vedoucí skupiny. Ale dvakrát jste si ztrátu při sjezdu zase sjel.
Kluci z týmu mi hrozně moc pomohli. José Mendés jel se mnou už od toho prvního kopce. Bez něj bych chytil mnohem víc.
Až rampy cílového stoupání potom byly nad vaše síly?
Já dneska vůbec nemohl jít do plných, tělo mi to nepovolilo. Nedokázal jsem jít na watty, které jsem schopný jezdit normálně. Jak je tělo oslabené, brání se. Strašně mě to mrzí. Hrozně moc.
Ztráta není tak výrazná a Vuelta trvá tři týdny. Boj o Top 10 vůbec není ztracený.
Jasně, budu o ní dál bojovat. Ale vážně mě to tak mrzí. Jsem z toho moc zklamaný, byla to veliká šance. Kdybych byl zdravý, věřím, že jsem zase mohl jet v etapě o první pětku. Nohy mi šlapou i přes to všechno. Ale zbytek těla mi víc nepovolí.
